2206795434/6210

Prijezd na ZanziBAR

Napsal uživatel Houmee Úterý, 01 Prosinec 2009 16:00

V pondeli rano jsme se zpakovali v nasem backpacker hotylku, kde jsme noc na nasem dormitory pokoji o osmi luzkach stravili se tremi damami. Jake to bylo rano prekvapeni v koupelne, kdyz na mise nesedel Dobrosh, ale jakasi slecna. No asi maji holt devcata delat vestsi ramus, abychom je zaregistrovali, kdyz uz tedy dorazi ve chvili kdy vsichni spime tvrde jak neboztici na Olsanskem hrbitove...:)

Po rychlem seznameni: "Hi"..."Hello", do sebe hazime ranni kavu, nejaka vejce s tousty v hotelove snidarne a naskakujeme do pristaveneho taxiku. Po odbaveni na letisti nasedame do letadla, ktere nam ve srovnani se standardnim evropskym letadlem typu Boeing 737 pripomina spise naseho zluteho praskovaciho cmelaka. K nasemu uspokojeni se jedna o proudove letadlo, coz v nas probouzi pocit, ze nepoletime zadnym secondhandovym vyprodejem (coz v nas napriklad v Thajsku pri letu s lowcostovou spolecnosti One Two Go pred dvema lety, jejichz Mc Donald Douglasy, zakoupene od Aero Mexico s datumem vyroby 1986, takovy pocit rozhodne nevzbuzovaly).

Nastupujeme do ctyricetimistneho jednoplosniku a k memu udivu brousim celou dobu, po kterou se snazim dostat ke svemu sedadlu, ktere je samozrejme az na konci letadla, hlavou o strop. Jak se nakonec ukazuje, jedine misto, kde muzu stat rovne je pouze u dveri, samozrejme otevrenych...:) Z meho pohledu horsi nez v ponorce. Tam bylo alespon jedno misto, kde jsem mohl stat vzprimene, misto pro kapitana. Asi vedi, ze vyssi lidi jsou uspesnejsi...:)))

Kapitan nahazuje motory, zarazuje jednicku, dvojku, trojku a dalsi prevodove stupne a jiz mirime k nebi. Opustime bezoblakou oblohu Ugandy, mavame brehum Viktoriina jezera a vracime se zpet nad uzemi Tanzanie. Po hodine letu se meni modre nebe v neprehledny chuchvalec mraku, nakonec v mlhu a neni videt ani na jedno mavnuti orla morskeho. Dle meniciho se tlaku v usich poznavam, ze klesame. Na okna letadla dopadaji prvni kapky deste, ze by bourka??? Pri sestupu s nami letadlo hazi a z hlaseni mistniho rozhlasu, kteremu jsem ani slovo nerozumnel, chapu, ze se mame pripoutat k sedadlu. Vsichni na sebe koukame a hlasite se smejeme, citime se jako v petkove vode pri sjezdu Nilu. Konecne vyplouvame z mraku a vidim touzebne ocekavanou zemi. Nejake chatrce, kolem trocha dobytku, sacuju to na vyssku max. 300 metru. Sestupujeme stale nize, uz bych mohl kravam pocitat stolicky, jak jsme nizko, ale ridic stale pokracuje v manevru, ktery mi spise pripada jako sipka. Rekl bych pet minut po dvanacte se prid lehce zveda a dopadame na zem s lehkosti detonace pri odstrelu petipatroveho domu na prazskem Smichove pred stavbou tunelu Mrazovka.

A jsme tu! Huraaa!!! Pristani v raji bylo trochu dramatictejsi, ale nic neni zadarmo...:) Jak se ihned ukazuje v nasledujicich minutach, kdy nas taxikar pohodlne stahuje o ctyricet dolaru za cestu na nejkrasnesi plaz ostrova, Kendwa beach. V euforii cenu neresime, nasedame a mistnimi zacpami se v tropickem vedru blizime rychlosti suchozemske zelvy k vytouzenemu cili. Po hodine jizdy jiz sedime v prvnim plazovem baru, ktery se nam pripletl pod nohy a pada do nas prvni pivo znacky Kilimanjaro.

Nahaneci na nas okamzite pracuji a kluci prozkoumavaji prvni hotylky. Ja s Dobrosem jistime batohy u baru...:)) I dle doporuceni Filingerovcu, kteri tu stravili lonsky podzim, se rozhodujeme pro resort Kendwa Rocks (maly pokoj za 25 dolcu, vetsi za 35, vetsi s koupelnou za 55, my chceme maly). Na posledni chvili se jeste nechame premluvit od jednoho beach boye k nahlednuti malinkeho zarizeni pouze o sesti pokojich a za 25 dolaru dostavame vetsi pokoje i s vlastni koupelnou primo na plazi. Co vic si prat...:))) Lets start the party...!!!