2206795434/6210

H,mongs and Day People Village

Napsal uživatel Dobroš Neděle, 10 Leden 2010 07:00

Po navratu z Fanxipanu a mirnem odbahneni po narocnem vystupu opet vyrazime na tentokrat 17km pesi vylet do vesnic puvodnih horskych obyvatel Vietnamu, kde stravime noc v jednom z jejich domu. Jedna se o kmeny H,mongu a lidi z kmene Day. Houmee se bohuzel nasi vypravy nemuze zucastnit, jelikoz jej oznackovavani zpatecni cesty z hor dosti znacne vycerpalo. Houmee jsme s tebou!! :-) Vylet tedy davame ve trech plus nas mlady horsky pruvodce Hon. V tu chvili jeste netusime, ze nase vysledna skupina bude o mnoho pocetnejsi...

Po par stech metrech se k nam pridava H,mongska babicka, tu druha a dalsi zeny i divky stejne odene. Turbany na hlavach, ruznobarevne obleceni, proutenou nusi a nezbytne holinky povetsinou fialove barvy (asi tu na ne maji fialovou tovarnu). Behem cesty mijime dalsi skupinky turistu pochodujici stejnym smerem a cim pocetnejsi skupina bilych, tim vyssi pocet H,mongskych zen. Je to opravdu vtipny pohled na takovou armadu zen s nusemi, ktera vas nasleduje a vy nevite proc. :-) Zkousime se ptat, neumi moc anglicky, ale neco prece. Vytusime, ze se nas snazi zlakat do sve vesnice, abychom se ubytovali prave tam.

Cestou necestou zastavujeme na napajedle. Je to jeden stanek s vodou, ruznymi sladkostmi, instatnimi nudlemi a samozrejme suvenyry. Z nepochopitelneho duvodu se nam male deti snazi prodat bambusove hole, kterych cestou na Fanxipan bylo po zemi spousta a zadarmo. Odmitame, preci si nebudeme kupovat klacek, kdyby bylo nejhure, tak to nejak dame, jsme v treningu prece. ;-)

Aaaa je to tu, za stankem se cesta svazuje nebezpecne dolu a je to jedna blativa skluzavka plna kamenu. No jo, tak tady se holinky hodi. Nastesti my mame nase Kilimanzarove pohory, tak jsme v pohode, ale koukame na boticky jednoho pana a ten to opravdu nevychytal. Jeho vystavni perka (homopedie: panske lakovane boty do spolecnosti) asi zakusi, co je to horska turistika.

Cesta pokracuje klidne, povidame si s nasimi pruvodkynemi a ucime se jejich jazyk. Nektere z nich pry neumi ani vietnamsky, pouze h,mongsky, coz je opravdu odlisny jazyk. Hon nam take vysvetluje, ze zeny nas doprovazi kvuli obchodu. Chteji nam prodat vyrobene suvenyry a take jdeme cestou k jejich vesnici, jdou domu. A tak je to kazdy den, rano putuji do mesta lovit turisty a pres den zpet, nekdy i 2x, vsechno v holinkach. Obdiv!

Vsude kolem nas jsou ryzova pole, ktera jim zajistuji obzivu. Kaskadovite terasy se rosprostiraji na vsechny strany a vsechny jsou rovnomerne zavlazovany dumyslnym systemem neustale pritekajici vody. Najednou se pred nami objevi zluta budova, opravdu uprostred niceho. Je to skola. Skola pro ty co na ni maji penize.

Ptam se jedne nasi, teprv 11 lete pruvodkyne, jestli take chodi do skoly, protoze jeji anglictina je nejlepsi ze vsech. Rika, ze na skolu nema a anglicky se naucila od turistu, jak chodi, prodava, uci se jazyk... Nejakou zakladni tridu pry ve vesnici navstevovala, ale dalsi je pro ni nedostupna. Tak si premyslim, jak ji treba skolu zaplatit, ale ona jeji rodina spis bude chtit, aby domu nosila penize z prodeje suvenyru. Jdeme si prohlednout skolu a udelat par fotek.

Blizime se do cile a usedame k obedu. Prava vietnamska polevka z pytliku a v ni listy salatu. K tomu banan, hruska a pivko. Vyborna kombinace, co rikate. :-) Nastava cas obchodu. Vsechny nase pruvodkyne se ovesuji ruznymi pletenymi tastickami, penezenkami, pasky na ruku atp. Neni to zadna krasa, ale neco si koupit musime. Nastava klasicky zadrhel, rikaji: "koupil si od ni, kup i ode me", ale delame stastnymi pouze 3 z nich, coz se nesetkava uplne s uspechem, ale co naplat.

Jeste bych rad zminil nektera krestni jmena nasich pruvodkyn, protoze jsem se je nejakou dobu ucil. Jsou to: Zi, Mo, Mai, Ke aaaaa dalsi uz nevim, dekujeme za doprovod! :-)

Vchazime na uzemi DAY PEOPLE, jiny kmen, uplne jiny jazyk a my se ve tretim dnu ve stejne zemi ucime rikat "dekuji" opet jinak. :-))) Vsude kam se rozhlednete je ryze, pobihajici psi, na volno pustena cerna domaci prasata (jiste vydatne vykrmovana ryzovymi vyhonky) a malickate bose zebrajici deti.

Rikame si, ze podporime alespon tu rodinu, u ktere prespime. Za chvili jsme tam a pani domu nas vita otevrenou naruci. Ma na hlave paradni zeleny satek a vypada opravdu jinak nez nase h,mongske pruvodkyne. Vchazime do domu, ktery je uz castecne upraveny jako ubytovna. Pravdepodobne tu nejsme prvni turisti. Bohuzel, jak na celem severu, je zima i tady a tak rovnou prisedame k lavoru s horkymi uhliky se ohrat.

Predstavujeme se a nasi hostitele jdou chystat veceri. Nas pruvodce rodine pak preklada slozitejsi vety, ale zakladni anglictinu maji. Kuchyne je opravdu jednoducha, ale vecere stala za to.

Usedame k veceri s rodinou, sedime totiz u nich v "obyvako-jidelno-predsini". A zacina nejvtipnejsi cast vecirku, do pripravenych panaku rozlevaji vlastnorucne vyrobeny ryzovy destilat, jak se chlubi otec rodiny. Samo ochutname, prece neurazime. Pripomina to nasi slivovici, ale je to mnohem jemnejsi a slabsi. Chut se popsat opravdu neda. Nez pani mama nanda kazdemu misku opravdove ryze, mame v sobe 2 panaky. Pan otec jde totiz udajne nekam ven na "party" tak se s nami chce poradne privitat. Takze "na setkani", "na pratelstvi", "na bratrstvi", "nazdarovie".... :-))) Odchazi a my se snad uz najime. Jidlo je vyborne a hulky nam v prstech jen cvakaji jak si do misticek nabirame.

Rodinka vypada, ze se na pomery ma obstojne. Maji 2 male synky, kteri do skoly chodi, dum planuji trochu opravit, takze rodina si z turistickeho bussinesu az tak spatne nezije. Maminka zastupuje tatinka a svym pokrikem anglickeho pocitani do tri ONE, TWO, THREE....do sebe lame panaky jak Marsal Malinowski. Neverime svym ocim, ale zrejme ma trening. Cocka se snazi ukryt do kuchyne pod zaminkou, ze jde fotit. :-) Ale spoluautorka domaci ryzoviny to za minutku zjisti, prepocita si nas a hned se po nem pta. Volame na nej a ona spolu snami s cistou vyslovnosti "Č" krici do kuchyne Čočkááááááá...a to Jirik smichy nevydrzi a pokorne se vraci na dalsi kolo, bohuzel ne od vozu... :-) Finale vecirku probehlo v duchu odzkouseni mistniho obleceni a hura na kute.

Co vam budu povidat, vecer to byl opravdu pekny a uspesny. Podporili jsme rodinny bussines, mame nove kamarady a dalsi zazitky.

Rano vstavame opravdu za kuropeni 5:30 budicek, abychom se vratili zpet do Sapy pro Houmeeho a vyrazili na H,mongske trhy nakoupit nejake mistni suvenyry a novou cenu do souteze. Teste se! ;-)

Jeste tu mame fotogalerii