2206795434/6210

Vystup na Fanxipan - Summit day

Napsal uživatel Saddam Pátek, 08 Leden 2010 07:00

Vstavame v 5.30, stejne jako ostani. Hon chce byt na vrcholu evidentne jako prvni. Nepsanou kartelovou dohodou sabotujeme uz od rana jeho tempo, snidame rychlosti, ktera nam vyhovuje a v klidu prebalujeme krosny tak, abysme na vrchol nesli skutecne jen to nejnutnejsi. Nevim, proc mam pocit ze nase snidane sestava z nove kombinace toho, co jsme vcera nesnedli. Houmee si poprve odskakuje a my jsme ready vyrazit na vrchol. Kdyz udelame 3 kroky, Houmee rika - pockejte jeste, ja si skocim jeste jednou. Tou dobou jeste nikdo z nas netusi, jakou dan si vybrala mistni strava na jeho zazivacim ustroji....

Naprosta vetsina dobyvatelu hory pojala cestu jako 3 denni trek, takze z vrcholu se vraci pouze do tabora a dolu budou sestupovat az nazitri. My jsme se rozhodli z casovych duvodu zvladnout celou cestu za dva dny, takze po planovanem dobyti vrcholu ve vysce 3.143 m.n.m. musime sestoupit az k branam narodniho parku do cca 1700 m.n.m. Presto se hodlame drzet zlateho pravidla vysokohorske turistiky, neboli neni dulezite vylezt na vrchol, ale vratit se.

Ignorujeme tedy Honovu snahu o zopakovani vcerejsiho vystupoveho sprintu a volime postup nejen volnejsi , ale rozhodne i bezpecnejsi. Pocasi je podobne tomu vcera: takze mlha, kterou by nam mnohdy zavidel i rakosnicek, temer 100%ni vlhkost, k tomu se pridava chlad (preci jen jsme jiz v nejakych 2500 m.n.m.) a narazovy vitr na hrebenech. Presto behem necele hodinky dohanime 2 vystupove skupinky. V te prvni je muz okolo 50 let, v adidaskach, dzinach, kozene bunde, vse uplne promacene a pan zmrzly jak psi h.... Rikam si, uz by snad ve svych letech mohl mit rozum. Jiz vcera jsem premyslel, kdyz jsme ho videli prichazet s minibatuzkem do tabora uplne mokreho, do ceho se asi prevlekne. Evidente do niceho. No snad to prezil ve zdravi... Druha skupinka je tvorena jiz zminovanou reporterkou a kameramanem vietnamske televize, kteri toci dokument o dobyvani teto hory. (Mimochodem jako prvni na jejim vrcholu stanuli Francouzi az na pocatku 20. stoleti.). Reporterka nas zpovida, stejne jako Cocku o chvili pozdeji a my se dozvidame, ze dokument bude v televizi jiz pristi sobotu. To musime videt!

Pokracujeme ve vystupu nicmene nase rychlost se zacina limitne blizit nule. Neni to nasim vycerpanim, ani lenosti, ale muze za to Houmee. Respektive, jeho travici trakt, ktery se odmitl smirit se stravou, kterou mu behem vcerejsiho vecera naservirovali nasi kucharonosici. Tezko rict, kolik zastavek jsme cestou nahoru udelali. Rikali jsme Houmeemu, at si dela zarezy na predlokti, ale podle me by mu dosly obe predlokti uz po hodince...

Do toho vseho se cesta stavala opet strmejsi a strmejsi a Hon nervoznejsi a nervoznejsi. Dokonce na me zkusil trik, pry dame si zavody, schvalne kdo bude na vrcholu jako prvni. Horsky vudce, jak ma byt :-( S diky odmitam a misto toho podavam Houmeemu dalsi roli toaletniho papiru.... Pres nescetne zastavky se nam dari predejit dalsi 2 skupinky lidi. O chvili pozdeji se dostavame na hreben a je nam jasne, ze vrchol je nedaleko. O 15 minut pozdeji, tedy okolo 11 hodiny dosahujeme 3.143 m.n.m. - nejvyssiho bodu Indociny (pro mladsi rocniky pripominame ze Indocina je byvaly nazev pro uzemi dnesniho Laosu, Vietnamu a Kambodzi).

Vyhledy jsou opravdu uchvatne, slunce pali, Houmeemu je vyborne, takze se zdrzujeme asi 10 minut a mirime zpet dolu. Nalada se trochu zveda, vime ze nejhorsi mame za sebou. Tedy vsichni krome Houmeeho :-(. Narocnost vystupu i dehydratace jsou vetknuty do jeho tvare, ale snazi se neumrit :-). Po hodince a pul sestupujeme do tabora, poznamenani kombinaci bahna a vsudypritomne vody.

Nakladame si na zada krosny a mirime zpet na hranice narodniho parku. Sestup peklem je opet testem nasi stability, nicmene zvladame to bez urazu. Dobre my!

Houmeeho zastavky se mezitim staly nepostradatelnym koloritem naseho sestupu, coz na zaver sam komentuje vetou: "Hm, tak na moje teritorium ted zadnej pes minnimalne mesic nepachne" :-)))

Cile dosahujeme po 16 hodine, vycerpani, ale stastni. Homo je nejstastnejsi, protoze konecne zhublo na svych - od 8 let oblibenych - 100 kg:-)))

finalni fotogalerie