2206795434/6210

Vystup na Fanxipan - den mlhy

Napsal uživatel Saddam Čtvrtek, 07 Leden 2010 06:00

Rano po oslave Dobrosovych narozenin vstavame pomerne snadno, neb jsme byli rozumni. Fakt, ze Dobros zapomnel nase darky v restauracnim zarizeni zjistujeme az behem cesty a pripisujeme ho predevsim jeho rozruseni z obdrzenych darku nez tomu, ze by se neumel kontrolovat :-). Budicek mame na v 7.30, s pomerne logickym argumentem, ze se budeme pristi dva dny drit jako osli vynechavame nase pravidelne ranni cviceni, zabalime krosny a snidame jako budouci sampioni....

V 9 hodin nas vyzvedava transporter (nikoliv vojensky, ale Volkswagen), nakladame sve krosny po cca 15 kg a nevericne se koukame na nase nosice, kterym je 16 a 18 let. Oni zase nevericne koukaji na nase krosny. Nas pruvodce se nas dotazuje, kde si hodlame vyndat ty veci z krosen, protoze s 15 kg na zadech to nemuzeme v tomhle terenu zvladnout. Argumentujeme zdolanim Kilimajara, ktere je 2x tak vysoke a tvarime se jako serpove z Himalaji. Hrdinne dokupujme jeste dasli 3 kg vody na hlavu a vyrazime do narodniho parku odkud zacime vystupova trasa na Fanxipan. Nasi nosici vypadaji, ze prisli rovnou z vecirku, takze cestu prospi na sedackach v neuveritelnych polohach, ktere se nam bohuzel nepodarilo zdokumentovat :-(. Okolo 11 hodiny dorazime do mista startu, nasi nosici si nakladaji do svych zavazadel jidlo a jak doufame i spacaky a karimatky, ktere jsme si v agenture vyzadali. Jak se pozdeji ukaze, to co nam nesou neni uplne presne to , co jsme si objednali :-).

Vsudypritomnou mlhu pro jistotu doprovazi dest. Nase predstavy o romantickem vystupu bambusovym pralesem, za jasneho slunce a krasnych vyhledu se postupne rozmaci v bahne, ktere nas bude provazet pristich 48 hodin. Hura na to !

Nas pruvodce (kteremu je mimochodem 21 let) nam hned na zacatku cesty naleza kazdemu bambusovou tyc, ktera nam behem pristich dvou dni nekolikrat zachrani zdravi, ne-li zivot. Jeho jmeno je priznacne pro jeho vystupove tempo - Hon. Jiz na zacatku voli rychlost, kterou jsme v dobach mladi dobihali autobus do skoly (stredni, na vysokou jsme uz tolik nespechali:-). Prvni cast cesty zvladame jeste zvesela. Brodime se prvnim potokem,

vnimame krasy mistniho pralesa, ktere vystupuji z mlhy a potkavame svou prvni kravu.

Hon neustava se svem tempu a tak cestou predbihame prvni skupinku, ktera rovnez miri na vrchol. Pozdeji zjistime, ze se jedna o dokumentarni stab vietnamske televize, ktery s nami natoci nekolik minirozhovoru :-). Na misto obeda, vzdalene dle Hona 2 hodiny od startu dorazime za slabou hodinku a pul. Vetsina z nas ma na sobe polovinu veci, co jsme meli na startu, protoze v temer 100% vlhkosti, za prubezneho deste a mlhy z nas leje jako z konve. Mit na sobe za techto okolnosti goratexovou bundu je sebevrazda uvarenim. Jako zazrakem nam k obedu vysvitne slunicko, ktere jsme videli naposledy v Laosu a my rychle obedvame bagetu, kterou si sami oblozime, ovoce, ryzi uvarenou v bambusu a mezitim se marne snazime ususit propocene obleceni.

Po pulhodinove prestavce nahazujeme na zada nase krosny, dokupujeme davno vypite 3 litry vody a vyrazime na druhou cast vystupu. Zrejme na povel slunce mizi, prichazi opet mlha a zacina poprchavat. Tezko rict, co je lepsi, jestli svarak na staromaku, pecene kastany, romanticky osvetlena Praha a vanocni atmosfera nebo 18 kg krosna na zadech, studeny vitr, mlha ze neni videt na 20 metru a vystup bahenni stezkou uprostred bambusoveho pralesa. Hon nasazuje jeste rychlejsi tempo a my se ho snazime drzet ze vsech sil. Evidentne mu neni jasna role vystupoveho pruvodce a tak je neustale nekde pred nami, vidime ho jen tak jednou za 5 minut kdyz na nas vola : "Keep on walking!". Trasa se stava stale narocnejsi, vystupy strmejsi, puda kluzci a my jsme radi za nase bambusove hole, ktere nam pomahaji udrzet v tomhle marastu s krosnami na zadech balanc.

Postupne doslova predbihame dalsi skupinky, ktere vyrazily pred nami a navzajem se s klukama povzbuzujeme. Vime, ze druha cast vystupu by mela dle Hona trvat 2,5 hodiny a to nas udrzuje jaksi pri zivote. Na jednom miste na nas Hon prekvapive ceka, kdyz cely uriceni dorazime, rika :"Have some rest before we enter the Hill" S ulevou shazujeme krosny a doufame v zaslouzeny odpocinek. Po mene nez minute vsak evidentne odpocinuty Hon (aby ne, kdyz ma polovicni batoh a jeste je tu doma) rika "Lets go!". To jeste netusime, ze diky nepresne vyslovnosti vstupujeme do nejnarocnejsi casti vystupu: tedy nikoliv Hill ale Hell. A sakra......Stezka vede mezi stromy, kameny, koreny a dalsimi prekazkami prikre nahodu a dolu, skutecne peklo to sice neni, ale posudte sami:

Aby toho nebylo malo, na tomto useku ruzne usazeni po kamnech a stromech sedi nosici jednotlivych skupinek a zrejme se bavi tim, jak se komu dari tyto prekazky zvladat. K nasi cti musim podoktnout, ze mam pocit ze vzhledem k nasim krosnam na nas koukali kdyz ne s obdivem, tak rozhodne s uznanim. Po prekonani tohoto useku nam zbyva do cile, necela hodnika. Tma bude az za 3 hodiny, tak nam neni prilis jasne Honovo vrazedne tempo. On nas vsak neprestava povzbuzovat a tak predbihame skupinku, ktera ze startu vyrazila udajne 2 hodiny pred nami a mirime stale vys.

Do cile dorazime jako prvni, prestoze jsme ze startu vyrazili jako posledni. Fakt, ze jsme tam drive i nez nasi nosici s jidlem uz tak zabavny neni. Misto, kde budeme dneska vsichni spolecne spat je plechova bouda, v ni na kazde strane bambusove rohoze na spani pro cca 25 lidi a to je vse.

Hon nam s usmevem na tvari sdeluje, ze si tim padem muzeme vybrat, kde chceme spat. Velka pecka! Volime mista mezi bambusovou tyci 357 - 414, ktera jsou vyrazne lepsi nez mezi 456 - 513 :-))). S lehkym asi hodinovym zpozdenim dorazi nasi nosici s jidlem, spolu s dalsimi skupinkami bahnolezcu a nosicu. Vyhladoveli jak somalske deti, zjistujeme kdy muzeme ocekavat krmi. Pro vsechny spolecne ohniste v druhe chatrci ma zrejme jisty princip seniority pruvodcu, takze jsme sice dorazili jako prvni, ale jidlo budeme mit az za 3 hodiny !!!! Coze ??? Mezitim dorazi dalsi skupinky lidi, kterym jejich nosici postupne prinasi uvarene pokrmy, ktere nestydate konzumuji pred nasimi protazenymi obliceji. I.P.Pavlov by na nas mel svuj vyzkum hotovej tak za 20 minut :-). Jdu tedy alespon za Honem, at nam da objednane 3 spacaky a pro me karimatku. Prej zadnou karimatku nema, vzal misto toho jeden spacak. Super, takze misto na karimatce budu spat na bamusovych tycich potazenych mekkouckym spacakem. To je teda vejlet :-). Zalezame do spacaku a utrpne cekame nez na nas dojde rada s jidlem.

Prekvapive na nas dochazi jako na posledni v dobe kdy uz je davno tma a ostatni jsou po jidle. Tesne pred jidlem k nam prichazi Tiger - ano - ten, ktereho jste si meli zapamatovat. Vsem nam mohutne naleva do kalisku na caj - svete div se - Johnny Walker Black Label. Tigerovi je neco pres 60 a je to horolezec telem i dusi. Rika, az se chlapci najite, delame venku taborak z bambusu, tak se stavte. Vyhladoveli az na kost do sebe rychle nahazime jidlo a prilis nevnimame coze to vlastne jime. Stejne nemame na vybranou. Houmiemu se to nazitri stava osudnym....

Kdyz dojime, rozhodujeme se na chvili prijmout pozvani k venkovnimu ohni. Venku se okolo ohne shromazdilo asi 10 lidi, predevsim z Tigerovi tlupicky. Navazujeme pratelsky rozhovor, zjistujeme ze Tiger je z Jizni Koreji, je prezidentem nekolika spolecnosti, ktere pusobi snad po celem svete. Cocka z nej taha geopoliticke rozumy a ja informace o tom, jake to bylo, kdyz se pokousel o vystup na Everest. Rikam mu, tak az prijedes do Evropy a budes potrebovat pruvodce na Mt. Blanc, tak mi zavolej. Muj kamarad to dela a je fakt dobrej. A Tiger na to - az prijedete do Hanoje, tak mi zavolejte, mam tam pobocku, postaram se o vas. To netusi, ze v Hanoji hodlame stravit Vanoce :-). Ale tenhle pribeh vam zase napise Homie.

Druzny rozhovor plyne, ale vsichni vime ze nas ceka zitra Summit day, takze se okolo 10 ubirame na bambusove loze a usiname jak kotatka. V noci klesa teplota tak na 5 stupnu, ale my jsme z Kili zvykli, takze pohoda....

fotogalerie z vystupu