2206795434/6210

Cesta do Ugandy

Napsal uživatel Cocka Pondělí, 23 Listopad 2009 16:00

.....nebyla jednoducha. Na vyber jsme meli 3 varianty:\ 1. autobusem pres Nairobi (Kena) do Kampali (Uganda) 2. letecky z Arushi (Tanzanie) 3. mene frekventovana cesta autobusem okolo jezera Victoria pres mesta Mwanza, Bukoba az do Kampali (Uganda)

Z casovych a financnich duvodu jsme nakonec zvolili variantu c. 3, ktera byla jeste o to zajimavejsi, ze drtiva vetsina turistu voli spise variantu c. 1 nebo 2 (viz vyse) a tak jsme se tesili na skutecnou Afriku nepoznamenanou turistickym ruchem, pro ktery jsou tak typicke houfy poulicnich nahanecu, kteri z vas temer strhaji saty, a s tim ruku v ruce premrstene Muzungu ceny (jak jiz z predchozich kursu svahilstiny vite, tak Muzungu = beloch).

Ben nas vysadil v patek okolo 4 hodiny odpoledni ve meste Mwanza. Pred rozloucenim nam jeste pomohl zajistit listky na autobus, protoze situace na autobusovem nadrazi byla dosti neprehledna. Hned se ukazalo, jak v Africe vydelavaji zastupci cestovnich kancelari. Cena listku kupovaneho primo na autobusovem nadrazi byla 20.000 TSH, zatimco pan Bambaraj (zastupce cestovky, se kterou jsme absolovovali Kilimanjaro i Safari) nam ho chtel prodat za 40.000 TSH...inu business je business a v Africe to plati dvojnasob.

Ubytovani v Mwanze jsme nasli celkem bez problemu a tak jsme velmi rychle mohli vyrazit utisit nase krucici zaludky i vyschla hrdla. Zadny zasadni vecirek se ovsem nekonal, protoze vidina zitrejsi cesty, ktera mela trvat pres 10 hodin, byla docela silna....a navic zavirali jiz v 23.00 :-)

Na druhy den jsme rychle posnidali a vypravili se ke stanovisti trajektu, od ktereho mel autobus odjizdet. BYL TAM. Pro check-inu se na nas sice snazili trochu vydelat - ze pry mame primo ridici zaplatit pojisteni zavazadel - ale i tento utok jsme ustali a evropsky oslicek se opet nezatrepal.

Kolem 11. hodiny (kdyz planovany odjezd byl v 10.00) jsme se i s autobusem konecne nalodili na trajekt a vyrazili ....a Houmi prisel o penezenku. Pri nastupovani do autobusu jista anonymni ruka navstivila Houmiho predni kapsu kalhot a narazila na ulovek. Nastesti v penezence byla jen nepatrna hotovost a 2 kreditni karty, ktere se bleskurychle podarilo s pomoci drahych rodicu zablokovat. Neprijemna udalost, ale vse se da vyresit.

Dal cesta ubihala bez vetsich vzruseni, krome zastavky na pozdni obed - byla ryba smazena od hlavy az k ploutvi s notnou davkou strouhanky, se kterou tady opravdu nesetri. Co se tyce casu obecne, nikdo tady nikam nespecha, pohodicka, no stress, preci se nepretrhnu...ale na tuto zastavku mate stezi 15min komplet a to uz pak ridic nervozne troubi, autobus vystrazne poodjizdi a vy naskakujete za jizdy. :-)

Ohledne dodrzovani predpisu si zde mistni ridici hlavu moc nelamou. Na dovolene 40 km/h jsme dle skromneho odhadu uhaneli dobrych 100 km/h, ale kdyz vas nehlidaji radary......

K veceru dorazime do mestka Bukoba, ktera je jeste na tanzanske strane. Pripoj do ugandskeho hlavniho mesta Kampala nam jede bohuzel az zitra rano, takze jdeme hledat ubytovani. Bukoba byla doposud asi nejvetsi "dira", ve ktere jsme se ocitli. Chodniky i poulicni osvetleni muzete zapomenout a normalni restauraci s jidlem take. Nicmene se nam podarilo najit ubytko i premluvit obsluhu v mistnim bufetu, aby na nas z kuchyne pustili jeste posledni hovezi a ryby, ktere zbyly.

Usiname pomerne rychle, abychom se kolem 4. hodiny ranni vzbudili kvuli hlasum na chodbe: "Police, open the door!" Netusime, co se deje a vyckavame. Jsme plne rozhodnuti neotevrit, buhvi, kdo to muze byt. Nastesti se ukazalo, ze pravdepodobne slo skutecne o skutecnou policii, ktera sla po vytipovanem prebehlikovi (asi z Ugandy) bez pasu. Na nase dvere nastesti nikdo neklepal, ale reknu vam, pocit to vubec nebyl prijemny.

Rano vse probehlo jako na dratkach a jiz okolo 9 hodiny ranni vjizdime na ugandske uzemi. Vojak se samopalem nas prijemnou anglictinou vita a preje prijemny pobyt v zemi horskych goril, raftingu atd. Silnice jsou ve srovnani s Tanzanii trochu horsi (snad kazdych 1000 m je zpomalovaci pas), ale pri pohledu ven jsme se s Houmim shodli, ze okoli na nas pusobi trochu kultivovaneji (i kdyz lemovani okraju cest odpadky je proste africky fakt).

Konecne Kampala! Po umorne 2 denni ceste dorazime do cile. Jeste v autobuse se seznamujeme s nemeckym spoluobcanem Martinem, ktery se pred zacatkem skoly rozhodl pro solo cestu po Africe (jeho pritelkyni to pry jen suse oznamil :-). Nakonec s nami Martin bydli v hotelu a dokonce se Sebestakem na pokoji, snad si kluci rozumi. Hotylek, ktery jsme nasli, je slusne vybaven - napr. internet i holic (v dalsim dile se dozvite, jak Sadam se mnou zakusili africkeho lazebnika).

Konecne vyrazime na normalni obed do indicke restaurace (kde se ukazuje, ze pozadavek na placeni zvlast znamena temer hodinove zdrzeni, ale omacky maji fakt delikatni) a pote na vytouzene prvni ugandske pivo. Lokalni znacka, ktera nam zachutnala, se jmenuje Bell (jiz od roku 1954). Vecer travime na prijemne terasce, Dobros hraje na kytaru (napr. Na okor je cesta........tato pisen ma v prostredi ugandske metropole zvlastni naboj) a nekdo i zpiva.

Zitra nas ceka planovani programu a to pod taktovkou Mr. Sebesty neni nic amaterskeho (kdo ho zna, vi o cem mluvim....)