2206795434/6210

V plavkach do Laosu!

Napsal uživatel Houmee Čtvrtek, 17 Prosinec 2009 08:00

Ano, ano, jak pise Jiricek, nestihli jsme se nechat vorazitkovat na thajske strane hranice a nasledne prejet veletok Mekong trajektem do Laosu. Jiz pri vystupu z autobusu nas ulovila podnikava Thajka, ktera na mistni pomery perfektni anglictinou, nas hrave presvedcila, abychom se ulozili v jejim hotylku. A skutecne, nabizi ubytovani v perfektnim hostelu s krasnou restauraci s vyhledem na Mekong a na laoskou stranu hranice. Domek, ve kterem jsme ubytovani se jmenuje "ghost house" cili dum duchu. Nicmene jsme ujisteni, ze tu az na vyjimky nestrasi...:) Jmeno pristresek ziskal diky francouzskemu turistovi, ktery vydatne konzumoval mistni koralku v okolnich restauracnich zarizenich. Ani se nedivim, ze nasledne videl nejake rozmazane postavy...:)

Po rozdeleni pokoju (ja klasicky s Jirikem na manzelske posteli) se vyhladoveli vrhame uspokojit nase zakladni potreby v jiz zminene restauraci. Objedname si jidlo a chvile cekani travime zjistovanim vsemoznych informaci od pani majitelky ci kolem sedicich cestovatelu. Vizum 1600 bathu, slowboat neboli pomala lod do Luang Prabang kam mame namireno 1200 batu, rychloclun 2500 batohu, trajekt na laoskou stranu 40 batohu, nacez Saddam zaznamenava poznamku "swimming across the river for FREE" tedy preplavani pres reku ZDARMA!!!

Se svoji adrenalinovou povahou je to pro neho jasna zalezitost a nasledne jenom sonduje, koho jeste zlomi na tuto taskarici. Obleceni v bundach, objimajice teplou polevku, koukame do rychleproudici reky a nase odhodlani se k uvedenemu napadu pridat rovna, na stupnici od nuly do deseti, cislu prinejlepsim minus pet. Po dotazu panimamy na teplotu vody slysime odpoved: "No, nebojte, ledova neni!!!" se nase cislo nadseni akci provest propada o par dalsich bodiku nize.

Pochutnali jsme si na skvelem jidle, sklence cerveneho francouzskeho vina a stale sedime na restauracni zahradce s vyhlidkou. Je noc, mlha - kterou Dobros nazyva mrholenim - a druha strana reky neni videt, takze nemuzeme situaci ani vizualne zhodnotit. Dozvidame se, ze vzdalenost druheho brehu je pouhych pet set metru. No, mam pocit, ze to jsem naposledy uplaval za posledni dve leta dohromady. Dalsi informace se tykaji proudu v rece, ktery neni nikterak maly. "Naposledy jsme tu meli jednoho Korejce, ktery to preplaval." poznamenava pani domaci. "Reku zdolal az na potreti a vzdy se musel nechat odvest vetsi vzdalenost proti proudu reky (nakonec az pet set metru), aby se vynoril na imigracnim" pokracuje s usmevem dale. Jeji posledni poznamka byla, ze zminovany korejsky turista, je clenem univerzitniho plaveckeho tymu v Soulu. "Tak to byl asi dost namacklej!!!" projede nam hlavou. Rano se uvidi.

Vstavame za rozbresku a davame si snidani u stejneho stolu. V ranni mlze neni po rece ani pamatky, takze stale nevime jak reka vypada. Jediny duvod, kvuli kteremu bychom se potrebovali dostat na druhou stranu hranice okamzite po jejim otevreni (navsteva gibbon experiance cili tridenni pobyt v pralese v domech umistenych vysoko v konrunach stromu, cca padesat metru nad zemi) pominul neb jsme to opet casove provarili. Nasledna aktivita je nastup na lod smer Luang Prabang, jejiz odjezd byl o pul jedenacte. K nadseni Saddama a rozpaku ostatnich mame primereny casovy prostor k preplavani Mekongu. "Takze, kdo jde do toho se mnou???" hlasi rozesmaty Mr. Adrenalin. "Uvidime na hranici" nese se z naseho triclenneho davu...:)

Mlha se mezitim zvedla a konecne vidime druhy breh. Zadna legrace to asi nebude, ale neprekonatelne to take nevypada. Odjizdime smer hranicni prechod namackani na korbe jakehosi pick-upu s dalsimi cestovateli ubytovanymi ve stejnem zarizeni. V devet hodin doasahujeme kyzeneho bodu a dostavame razitko na thajske strane hranice. Ted uz jde do tuheho!!! Nakonec si plavky bere samozrejme Saddam, Mr. Hlava ala Srtska a ja, Homo. Cocka pojede na clunu s batozinou a bude nas doprovazet pro pripad nasi zachrany.

Naskakujeme do clunu o sirce Vinetuovi kanoye a plavime se proti proudu reky. Pridava se i pani domaci neb si nechce nechat ujit takovou hromadnou migraci. Lod nema tachometr, takze presna vzdalenost se tezko odhaduje, ale tech petset metru proti proudu jsme jet mohli. Vystupujeme na jakych si schodech, kde se pred vykonem protahujeme a zahrivame (pozn. neee navzajem!!!). Smacime si kotniky a vrhame na sebe vykulene woci, ve kterych se objevuji kostky ledu a otazka "Je toto mozne???". Zirame na vzdalene imigracni oddeleni na loaske strane a povzbuzujeme se ke smoceni celeho tela. Domlouvame preplouvaci strategii, ktera zni: "Drzime se vsichni u sebe pro pripad, ze by se neco delo."

OK. Vyrazime tedy spolecne! Tento lidsky konvoj nam vydrzi necele dve minuty neb Saddam nasazuje tempo ala speedboat hadr. Dobros se ho celkem obstojne drzi, ale ja bych s touto rychlosti dostal maximalne do pulky a pak bych pravdepodobne drhnul dno (nebo by me svym muznym ramenem urcite vytahnul muj soucasny skoromazel Jirik z vody...:). Takze zvolnuji sve tempo a plavu primo ke stanovisti trajektu. Kluci padluji svymi silnymi pazemi hodne proti proudu, coz moc nechapu a lehce se mi vzdaluji z dohledu (alespo clun s Jirikem mi zustal verny a po zbytek cesty me doprovazi). Mam pocit, ze jsem jiz v polovine, ale neni jednoduche vydalenost presne stanovit. A ani poneti, jak dlouho jiz plavu styl prsa, nemam. Nicmene se nezadrzitelne blizim vysnenemu cili. Breh se jiz zda byt na par kopnuti, nicmene proud na teto strane reky zesiluje.

Jsem na urovni imigacniho necelych sto metru od brehu a vidim kluky jak se vynoruji v cili. Namirim sve pohyby smerem proti proudu, aby me tak neunasel, ale me snahy vychazi na prazdno. Proto se uz jenom soustredim co nejrychleji se dostat ke brehu a s vypetim vsech sil nasazuji styl zvany kraul. Nicmene styl, nestyl, macham rukama jako o zivot a nezadrzitelne se blizim na laoskou stranu. Konecne se vynoruji, sice nekde mezi haldou odpadku a asi o dveste metru dale nez jsem puvodne planoval, nicmene zvedam ruky k nebesum a raduji se z dosazeni laoske strany. Joooooo...:))

Ted uz zbyva jen se dostat na imigracni. Jdu nejdrve podel vody, kde vede mala cesticka, ktera po chvili konci. Pres neci zahradu stoupam smerem do kopce a z cista jasna se objevuji na hlavni mestske tride. Promoceny a pouze v plavkach si to pekne slapu po mistni promenade. Vyvalene woci maji pro zmenu mistni obyvatele a hrstka turistu, kteri zrovna snidaji v mistnich kavarnickach. Co nejrychleji mazu pryc a prichazim asi trochu prekvapive na laosky imigracni urad z vnitrozemi. Rychle a bez povsimnuti proficim kolem celnika za zbytkem tymu. Probiha gratulace, vitezne fotografie, rozluceni s milou panimamou a sup do Laosu...:)

Takze tak to asi nejak bylo... a nakonec zazvonil zvonec a koupani byl konec...:)))

a jeste fotogalerie