2206795434/6210

Pokus o Prison break v Chang Rai

Napsal uživatel Saddam Úterý, 15 Prosinec 2009 08:00

Pri nasem pobytu v Chang Rai se potkavame s jednim americanem, ktery zije jiz 15 let v jihovychodni Asii a ktery nas privadi na zajimavou myslenku. Zhruba 10 km od mesta se nachazi vezeni, ve kterem pykaji za sve hrichy nejen mistni, ale i Evropane. Rika nam, ze cetl v nejakem pruvodci, ze je mozne tyhle lidi navstivit a popovidat si s nimi. Nejdriv nam ta myslenka prijde absurdni, ale pak si rikame: "Kdybych byl 5, 10, 25 let ve vezeni v Thajsku - chtel bych si popovidat s nekym cizim, kdo me jen tak prisel navstivit ?" Po vzrusene debate si odpovidame "ano" a promyslime jak navstevu vezeni zapojit do naseho naplanovaneho programu.

Upravujeme trasu, pribalujeme do batuzku pohledy Prahy a jednu anglickou knizku a vydavame se na cestu. Hlavou se nam vsem honi podobne myslenky - Jake to tam bude ? Co to bude za cloveka ? Nikdo z nas ve vezeni nebyl (ani nikoho navstivit :-) v Cechach, natoz v Thajsku. Otresne pribehy cechu v Thajsku jsme v Reflexu cetli vsichni...

Odbocku k vezeni naporve mijime - neni se co divit - takova mista nebyvaji oznacena 5metrovymi ukazateli. Jiz z dalky vidime strazneho, ktery vychazi z hlidaciho stanoviste a nevericne pozoruje, jak se k nemu blizi 4 belosi na motorkach. V ruce ma vysilacku, pres rameno samopal, ale usmev na jeho tvari nas ponekud uklidnuje. Sesedame z motorek a pokousime se mu vysvetlit, proc jsme prijeli. Po par prvnich vetach je jasne, ze si nebudeme rozumet - jeho anglictina je vyrazne slabsi nez nase thajstina - a to je co rict :-). Nakonec pochopi, ze potrebujeme mluvit s nekym, kdo rozumi anglicky. Neco povida do vysilacky, nicmene z jeho tonu se da vytusit neco jako: " Hele mam tady 4 belochy na motorkach, ale nemam ani paru o tom co chteji - muzete to sem prijit nekdo proboha vyresit ?".

Situace vypada beznadejne, ale najednou se na nas usmeje stesti. Prijizdi mistni muz na motorce, kteremu hlidac uctive salutuje. Vsimame si, ze ma pod bundou uniformu s frckami na ramenou - evidentne clovek ktereho potrebujeme. Oficir si chvilinku s hlidacem povida, gestikuluji smerem k nam a pote se vydava nasim smerem. Na pomery velmi dobrou anglictinou se nas dotazuje, jak nam muze pomoci. Zjistujeme, jestli jsou ve vezeni nejaci Cesi. Odpovida, ze pouze 2 Australani a jeden Ital. Rikame, ze to nevadi, nicmene ze bysme je radi navstivili, ze pro ne mame nejake knizky, pohledy a cas na to si popovidat. Muz se nas pta, jestli jsme s nimi v nejakem pribuzenskem vztahu. Snazime se mu vysvetlit, ze ne a ze jedinym cilem proc je chceme navstivit, je udelat radost cloveku, ktery sedi ve vezeni desetitisice kilometru daleko od sveho domova, rodiny, pratel.... Postupem casu pochopi nas dobry umysl i nase pohnutky, nicmene nam s omluvou sdeluje, ze vezni se zde mohou potkavat pouze svymi pribuznymi. Nevzdavame se a ptame se ho, jestli neexistuje nejaka moznost jak se s vezni setkat. S se smutnym usmevem na tvari rika, ze opravdu ne, presto pro nas ma navrh. Rika, ze podminky ve vezeni v Bangkoku jsou odlisne a ze vi bezpecne, ze tam nekolik Cechu "sedi".

Pres jeho chapavy pristup je jasne, ze sance dostat se do vezeni v Chang Rai je nulova a rozhodujeme se pro navrat. Jiz behem cesty zpet se vsak shodneme na tom, ze zkusime kontaktovat ceskou ambasadu v Thajsku, s navrhem o zprostredkovani kontaktu s ceskymi vezni v Bangkoku. Moznost potesit krajany daleko od domova vysoce prevysuje nase obavy z toho, ceho tam muzeme byt svedky. Za pokus to stoji, nemyslite... ?