2206795434/6210

Chang Rai

Napsal uživatel Cocka Pondělí, 14 Prosinec 2009 08:00

Cesta do jednoho z nejsevernejsich mest Thajska malem nedopadla dobre jiz v Bangkoku. Klasicky jsme na vse meli dost casu a chytame taxika teprve hodinku a pul pred planovanym uzavrenim checkin na letisti. V nasem planu neni samozrejme zahrnuto riziko dopravniho kolapsu, ktery se bohuzel plne projevil prave v case naseho presunu na letiste. Nervozita, Houmi na prednim sedadle uci ridice, jak se prodirat stojici kolonou aut, nacez thajsky taxikar po par minutach dosti vyrazne reaguje: "Please, stop it!".

Protoze nechceme byt vysazeni nekde na bangkokske magistrale, zatneme zuby a drzime si palce. Vse nakonec stihame s prehledem (dokonce i Burger Kinga.....slibujeme, ze je to naposledy, co jsme v Asii stravovaci zarizeni tohoto typu navstivili).

Po priletu na letiste do nasi cilove destinace bereme opet taxika do 10km vzdalene Chang Rai. Taxikar chvili nemuze najit sve auto na parkovisti, ale vse dobre dopada a za chvili se jiz ubytovavame ve velmi prijemnem zarizeni s nazvem Garden House. Jde o shluk malych dvou luzkovych chaticek s parcikem uprosted. Prave tento parcik je vyznamnym mistem hlavne po ranu, protoze na nem probihaji pravidelna gymnasticka cviceni naseho tymu (kliky, drepy, sklapovacky.....dokonce i Sadama to bavi), abychom se udrzeli v kondici.

Prvni rano zacalo necekane trochu drive nezli bylo planovano. Sousedime totiz se skolou, ve ktere neco mezi 7 a 8 hodinou zacalo cviceni mistniho trubacskeho a bubenickeho ensamblu, proti kteremu i spunty do usi byly bezmocne. Pravdepodobne slo o generalku na narozeninovy den pana krale thajskeho, ktery pripada na nadchazejici sobotu 5. prosince. (Jde o nejdele vladnouciho monarchu na svete, na trunu truni jiz 63 let, pozn. autora)

Po velmi chutne snidani se super rychlou obsluhou, kterou je sam pan majitel Garden House, jenz vzdalenost mezi kuchyni a nasim hodovacim stolem zdolavala sviznym polosprintem, vyrazime smer downtown. V mistni informacni kancelari zjistujeme moznosti na nasledujici den a jasnym favoritem je vyjizdka na motorkach do okolnich vesnic, ve kterych ziji prislusnici puvodnich kmenu a udajne se dostaneme i na opiova pole (opium zde patri mezi tradicni hospodarskou rostlinu, jako u nas napriklad brambory).

Takze domluveno, vsichni souhlasi a jdeme rezervovat motorky. Potrebujeme pouze tri, protoze Houmi, jak vite, prisel v Africe o ridicak. Po peclivem vyberu pada volba na stroje z dilen rodin Yamahovych a Suzukiovych o kubaturach 125 a 150 cm3 a to vse za denni pronajem cca 150 Kc/masina. Se smlouvou v kapse zakoncujeme tento organizacni den masazemi (ja jsem si dal olejovou), veceri (sushi, maki, caj) a pobytem na internetu, kde jsme se spojovali s nasimi nejblizsimi a hlavne ukladali clanky a fotky na nas web, abyste, nasi mili priznivci, meli co cist (na tomto miste bych chtel podekovat panu HW-SW-IT-IBM magovi Dobrosovi za jeho nenahraditelnou roli technickeho reditele bez naroku na honorar). Dobrospoznamka: diky Cocka! :-)

Druhy den rano prekvapive trubaci netroubi, takze spokojene vstavame, nevynechavame ranni gymnastiku a vyrazime. Motorky jsou jiz pripraveny, takze vyrizujeme posledni formality (musime nechat v zastave pas s thajskym vizem) a jedeme.

V Thajsku se jezdi vlevo, proto nase prvni metry jsou hodne opatrne, abychom se naucili nevjizdet pri odbocovani do protismeru, predjizdet zprava atd. Mistni specialitou je i jizda na cervenou, pokud z jinych smeru nic nejede, coz se nam velmi libi a po chvili jsme v tomto ohledu naprosti mistri. Po chvili prijizdime na benzinku, ja cepuji dva a pul litru benzinu 91 za cca 19 Kc za litr a jedeme dal. Nase stroje tahnou dobre, na rovince se daji vytocit az na 100 km/h, krome motorky, na ktere je vezen Houmi (Sadam se laskave ujal tohoto nelehkeho outezku). :-)

Cesta z mesta trva ponekud dele, protoze po prvni odbocce se naprosto ztracime a z ceduli, na kterych je pismo v podobe rozsypaneho caje, se take nic nezjisti. Nicmene nas orientacni smysl nezklamal ani nyni a za chvili zastavujeme na prvnim zajimavejsim miste za mestem. Jedna se o jeskyni Budhy. Jeji presny vyznam nezname, ale je to nase prvni setkani s jeho sochami, takze nevahame, zouvame si boty a fotime.

Dalsi zastavkou, o mnoho akcnejsi, je elephant camp. Jedna se o to, ze vas posadi na hrbet slona, na kterem vyjedete do okolni bushe. Toto si samozrejme nemuzeme nechat ujit. Jeste predtim se ovsem kluci nechavaji fotit s opravdovou krajtou, ktera jakozto had-skrtic z povolani vycarovala elegantni obojky na jejich krcich. Posudte sami.

Nyni ale zpatky ke slonum. Ja se Sadamem nasedame na starsi kousek a Houmi s Dobrosem na mensi variantu. Pohodlne se usazujeme v sedatku pro dva na hrbetu slona, zatimco pan ridic se zaklesava za jeho krkem. Povely, ktere jsme pochopili, jsou jasne:

kopani do leveho ucha = jedeme vlevo
kopani do praveho ucha = jedeme v pravo
podrazdeni slonovy hlavy tyckou = nezlob!

Z tohoto nezvykle vysokeho sedla pohodlne nahlizime pres ploty obydli do pribytku nasich thajskych pratel. Cesta se vlni, stoupa a klesa, sloni se kymaci. Mensi slon s Dobrosem a Houmim je o poznani neklidnejsi. Bez predchoziho varovani zabocuje z cesty do rosti, aby svym silnym chobotem polamal par stromu nebo triska chobotem o zem s takovou kadenci, ze jsme v prvni chvili mysleli, ze chlapce sundal i s lavickou.

Necekane nam nasi pruvodci nabizi moznost presednout z naseho turistickeho sedatka primo za hlavu slona a stat se tak ridicem tohoto kolosu. Prvni se ukolu chopim ja s Dobrosem. Z teto zkusenosti si napriklad odnasim, ze slon ma chlupy (vlasy?), dosti ridke, ale o to pevnejsi a ostrejsi, ze vam klidne projedou kalhoty. Dale:

• slon nesmrdi
• slon nema hebkou kuzi
• slonovy usi jsou neustale v pohybu (hlavne kdyz je pobizite svym nartem)
• slon miluje banany
• slon, ktery dostane banan, jede rychleji
• slon ma chobot, kterym si banany podava do tlamy. Bez chobotu se nenaji (zkouseli jsme mu banany hazet naprimo, ale je to nesika).
• slon, se kterym se pretahujete o banan, vyhraje!
• slon prohraje zapas o banan pouze v pripade, ze i s bananem spadnete ze slona
• slon za normalnich okolnosti nesmrdi
• slon (i presto, ze je bylozravec) bezpochyby smrdi v pripade, ze trpi meteorismem.....toto potvrdil Dobros jedouci v zavesu za nami (kdo nevi, co je to meteorismus, necht si da dnes k obedu napriklad fazole)

Ke konci cesty si roli ridice menim se Sadamem (Houmi odmita), na ktereho vychazi asi nejzajimavejsi usek cesty. Jedeme rekou. Sloni spokojene piji velkymi dousky a prekvapive stabilni chuzi korytem tekouci reky miri k cili. Hodinova projizdka je za nami a my jsme prijemne prekvapeni, ze tato zkusenoust byla lepsi, nez jsme cekali.

Cesta pokracuje dal, nyni opet v sedle motorek. Podle mapy s poznamkami od zamestnance turisticke poradny bychom se jiz meli pohybovat ve vesnicich s opiovymi poli. Dozvidame se vsak, ze nase informace jsou trochu nepresne a ze to, co hledame, je jeste pres 40 km daleko. Proto menime plan a prejizdime reku, ktera nas doposavad stale provazi, abychom se po druhe strane vydali zpet. Po par kilometrech zastavujeme v jedne z vesnicek, ktera pusobi hodne dobovym dojmem z dob davno minulych. Drevene chyse, zadne betonove cesty a to vse zasazeno na upati dzungle. Motorky nechavame pod vesnici a po svych se jdeme podivat na mistni obyvatele. Po chvili jsme jiz obklopeni houfem deti i zen, ktere se nam snazi prodat sve domaci vytvory.

Obvzlaste mistni babicky jsou velmi fotogenicke.

Muj asi nejsilnejsi zazitek byl pohled na chrup teto stare zeny, ktery byl cely cerny (nebo minimalne hodne tmave cerveny). Proste po bilem zubu ani pamatky. Pricinou toho je pravdepodobne bila mazlava hmota, kterou si babicka natrela na jakysi zeleny list, zabalila a spolkla. Nepodarilo se nam zjistit, o co se jedna, takze pokud ma nekdo z vas tuseni, sem s nim.

Detickam rozdavame par naramku nadace Slunecnice a vybaveni drobnym nakupem opoustime vesnici i jeji vesele obyvatele. Houmi si ke mne preseda na motorku, coz vede k enormnimu narustu paliva (jel jsem totiz na slabsim stroji nez Sadam). Protoze jsme jeste daleko od Chang Rai, musim meho kamarada vyhodit, abych vubec dojel. S prichazejicim soumrakem dorazime zpet do mesta, kde jeste navstevujeme 2 nejvetsi chramy (jeden z nich se jmenuje Wan Su Prasing a pripravy na zitrejsi oslavu kralovskych narozenin jsou v nem v plnem proudu) a nasi spanilou jizdu zakoncujeme v oblibene japonske restauraci na sushi.

Motorky vracime az druhy den rano. Vse je o.k. a pomalu se pripravujeme na odjezd na Thajsko-Laoskou hranici. Autobus odjizdi v pul pate, je docela pekny a prostorny, takze dve hodinky cesty utecou jako voda. Cestou vidime plno budhistickych chramu a take plno horicich luk, Thajci totiz radi pali travu. Do mestecka Chiang Khong, ktere lezi na brehu Mekongu=prirodni hranici mezi Thajskem a Laosem, dorazime az po setmeni. Hranici jsme jiz bohuzel prekrocit nestacili, protoze je otevrena pouze od 8am do 6pm. Takze az zitra....

a ke clanku velika fotogalerie