2206795434/6210

Cuzco - hlavní město incké říše

Napsal uživatel Saddam Neděle, 18 Duben 2010 06:00

Do Cuzca prijizdime po 11 hodinach v autobuse v pul sedme rano. Ihned se k nam sbiha nekolik tisic nahanecu, kteri nam nabizi nejlepsi ubytovani v celem Cuzcu. Presunujeme se taxikem do centra a prohlizime nabizenne hotylky. Napotreti se informace o kvalite a cene ubytovani shoduji s realitou a my se ubytovavame kousek od hlavniho namesti Plaza de Armas. Vzhledem k brzke ranni hodine si jdeme jeste lehnout, abychom dohnali deficit z nocniho prejezdu.

Budime se v poledne a za okny vidime jen sedivou oblohu a husty dest. Parada - na prohlidku Cuzca a okoli mame jen den a pul, tak je zrejme stravime v plastenkach :-(. Naladu si trochu spravujeme vynikajicim obedem ve stylove restauraci s terasou. Lakave menu, vtipny cisnik i utulny prostor nam vylepsuji naladu. Po obede mirime do kancelare letecke spolecnosti Taca, overit ze na nasem zitrejsim odletu se nic nezmenilo. Cestou si na vecer domlouvame masaze opet u jedne z nespocetnych kosmeticko-relaxacnich nahanecek. Poradnou masaz jsme meli naposledy v Thajsku pred vice nez 2 mesici, a tak se tesime jak male deti na Vanoce.

Vzhledem k tomu, ze Machu Picchu otevrou po unorovych zaplavach presne v den naseho odletu, neexistuje moznost, jak bysme se tam mohli podivat. Na doporuceni pruvodkyne v cestovni kancelari si rezervujeme na zitrek alespon celodenni vylet do Valle Sagrado neboli Svateho udoli, jedne z nejvyznamejsich pamatek z obdobi rise Inku. Celodenni chozeni v desti a masaze nas radne unavily a my mirime do posteli na nase pomery relativne brzy.

Rano pred devatou hodinou poslusne stojime pred agenturou a pruvodkyne Julia nas odvadi na namesti, kde jiz stoji pripraveny autobus a v nem dalsich 30 turistu, kteri se s nami hodlaji zucastnit teto masove taskarice. Pocasi nam stale nepreje, obloha je zatazena a leje jak z konve, coz se podepisuje na nasi nalade. K tomu vsemu behem prvnich 20 minut jizdy zjistujeme, ze nas guide, ktery nas bude cely den provadet po pamatkach, ma specialni zalibu. Z nam neznameho duvodu opakuje kazdou informaci minimalne trikrat, navic zvlast ve spanelstine a zvlast v anglictine, takze celkem sestkrat. Pripadame si jak v materske skolce a zkoumame vyrazy ostatnich cestujicich, jestli maji stejny dojem jako my. Kupodivu vsichni muzou na pruvodci oci nechat a hltaji kazde jeho slovo. No nic, zrejme nejsme staveni na tenhle typ organizovanych zajezdu. Bohuzel, jedina dalsi alternativa, jak se na tato mista dostat byl vyrazne drazsi taxik, takze ten den to musime nejak zvladnout :-)

Nasim prvni zastavkou je Písa, jedno z nejvyznamejsich osidleni jizni casti rise Inku. Ta se v dobe nejvetsiho rozkvetu rozkladala od Ekvadoru az po Bolivii a zabirala uzemi 5x vetsi nez je dnesni Peru. Hlavnim mestem severni casti rise bylo dnesni hlavni mesto Ekvadoru - Quito - a v jizni casti prave Cuzco. Zde sidlil i slavny nacelnik Atahuapa, jehoz Francisco Pizarro nejprve zajal, pote si jako podminku jeho propusteni stanovil odevzdani nekolika tun zlata, a nakonec ho zavrazdil. Osud velikych vladcu nekdy byva politovanihodny. I kdyz, co si budeme vypravet, on Atahuapa taky nebyl zadny svetec :-).

Vystupujeme z autobusu, zakupujeme jednodenni vstupne na tri pamatky v cene okolo 450 korun a od poulicnich prodavacu i jednorazove plastenky, protoze jak rika klasik ve filmu “Na samote u lesa”: "chcije a chcije a chcije...".

Zdolavame mirny kopec a pred nami se objevuji zbytky vice nez 700 let stareho osidleni. Na jedne strane udoli je takzvane Mrtve mesto - pohrebiste ve skalach, kam stari Inkovove ukladali neboztiky k poslednimu odpocinku. Zajimave je, ze vsechny hroby vytesane do skaly jsou orientovany smerem na vychod. Pry aby mrtvi rano videli slunce vychazet. Pohrbivani byli v sedici poloze, se svymi zbranemi a vecmi osobni potreby, stejne jako s dostatkem jidla a piti na cestu do posmrtneho sveta.

Prechazime na druhou stranu udoli, jdeme po uzkych skalnich rimsach, tunelem ve skale (tohle misto by opravdu nebylo jednoduche dobyt) a dostavame se na vyhlidku, kde pod sebou vidime zbytky Slunecniho chramu. Na tomto miste knezi kazdy den pozorovali pohyb slunce, urcovali terminy pro seti a sklizen obili, predpovidali zatmeni mesice a slunce a vybirali vhodne dny pro ritualni obrady.

Bohuzel nas pruvodce nam sice vsechny informace opakuje opet 6x , ale kdyz se chceme jit na toto pozoruhodne misto podivat zblizka, oznamuje nam, ze na to uz nemame cas. Bereme si z toho ponauceni pro pristi zastavky a ponekud zklamani se vracime do autobusu. Cestou na dalsi pamatku se zastavujeme na obed. Prekvapive stylem: tady je vicemene jedina restaurace, sem se jdeme vsichni najist, mate na to 45 minut, na nikoho necekame. Hura, jako ovceeeeeeeeee!!!!!!! Beeeeee!!!!!!! Beeeee!!!!!! Beeee!!!!!!!

Presunujeme se na druhou pamatku, jez se jmenuje Ollantaytambo. Po zkusenostech se rovnou oddelujeme od naseho pruvodce a vyrazime opacnym smerem, nez vetsina ostatnich turistu. Prochazime okolo impozantnich teras, ktere slouzily k pestovani kukurice a dalsich plodin, prohlizime si byvale sklady na obili. Pod nami se rozklada male mestecko, ve kterem mnoho domu jeste pamatuje obdobi spanelskych dobyvatelu. Nahore na skale obdivujeme zbytky Slunecniho chramu, respektive obrovskych kamennych kvadru , ktere sem kdysi chudaci indiani museli dotahnout. Na miste je nekolik desitek skupin turistu i s pruvodci. Zaposlouchavame se s Houmeem kazdy do vykladu jednoho z nich a nasledne si vymenujeme cerstve ziskane informace. Podle "naseho" pruvodce sem obrovske kameny dostali z nedalekeho udoli tak, ze prehradili reku a vytvorili druhe koryto. Na vorech pak kvadry plavili az pod horu, odkud je pomoci pouhe lidske sily vytahli nahoru. Dobros se naopak dozvida, ze kameny pochazi z protejsiho kopce a ze je nahoru na stavbu chramu dopravovali pomoci krav. No neni nad to, zaplatit si profesionalniho pruvodce.

Za neustavajiciho deste prejizdime k posledni pamatce, kterou je krestansky kostel ve vesnici se jmenem Choquequairo, bohuzel uz vicemene za tmy. Pred prohlidkou kostela mame moznost jeste navstivit rodinu, ktera nam ukazuje jak Inkove prali, barvili a tkali sve odevy. Clovek zasne - nastrouhany koren jedne rostliny dokaze vycistit zaspinenou vlnu takovym zpusobem, ze by se mnohe praci prasky mohly zacit stydet :-). Pomoci zvlatni odrudy cerne kukurice ziskavali cernou barvu, listy jine rostliny pouzivali pro ziskani zelene, plody podobne cibuli pro cervenou..... Receno modernim jazykem: proste vsechno bio a eko. :-)

Kostel byl hezky, ale mnohem zajimaveji pusobil zrejme na nase muslimske spolucestujici nez na nas, kdyz mame v rodne zemi kostel na kazdem rohu :-).

Do Cuzca se vracime az v 8 hodin vecer. Jsme radi, ze jsme tyto pozoruhodne pamatky videli, ale myslim, ze pristich 15 let nikdo z nas zadny podobny organizovany zajezd absolovovat nehodla :-)

Nezapomeňte se podívat na snímky do fotogalerie!