2206795434/6210

Puno a plovouci rakosove ostrovy Uros

Napsal uživatel Dobroš Sobota, 10 Duben 2010 06:00

Cestou autobusem do Puna nas po dlouhe dobe cekalo klasicke administrativni kolecko pri prechodu statnich hranic. VITEJTE V PERU! Pripravte si pasy a ve stanku pred celnici muzete utratit sve posledni "boliviany" a nebo je vymenit za peruanske "soles". Po bezproblemovem orazitkovani nasich cestovnich dokladu opet vsichni nastupujeme do pristaveneho autobusu a pokracujeme v ceste. Ani Peruanci neleni a nastoupivsi pani nabizi ubytovani a dalsi vyziti v meste Punu. Jsme lini v 10 vecer neco hledat na vlastni pest, a tak usmlouvavame cenu o 10% nize a souhlasime.

Na nadrazi nas a dalsi vyvolene vyzvedava taxik a odvazi primo pred hotel. Vse probiha hladce nez dojdeme do pokoje. Mila pani (ktera je nam nastesti stale k dispozici) v autobuse mavala jinym letakem (lepsim, hezcim) nez je hotel samotny. Vysilame Saddama do boje a okamzite na pokoj dostavame kabelovku, zrcadlo, rucniky, toaletak a hlavne dalsi slevu 10%. :-)) Pani dostala vynadano a my jsme celkem spokojeni. Stejny vecer u teze osoby objednavame planovany vylet na islas flotantes neboli plovouci ostrovy na jezere Titicaca. To snad nebude takovy provar.

Rakosove plovouci ostrovy se nachazi asi 6km od brehu mesta Puna v casti jezera nazyvane Uros. Historie techto plovoucich obydli saha az do 15. stoleti kdy se na jezero odstehovaly puvodni indianske kmeny Aymara, aby se ukryly pred najezdy Inku, kteri dobyvali jejich uzemi. V soucasne dobe existuje asi 54 pravych plovoucich ostrovu na nichz zije neco kolem 2000 obyvatel (obcas se objevuji i padelky plovouci na barelech).

Takovy jeden ostrov se stavi (roste) zhruba 1 rok. Soucasti prohlidky je i demonstrace jeho stavby. Indianum roste stavebni material primo v jezere. Nedaleko jejich obyvatelnych ostrovu jsou dalsi, z kterych vyrezavaji asi 1m velike kostky jako zaklady pro stavbu noveho plovouciho bydliste (je to vlastne neco jako veliky plovouci trs travy). Ty prikladaji k sobe, svazuji a pricne (cik cak) nasledne vrstvi cerstve nasekanym rakosem.

Drive se ostrovy svazovaly obycejnymi lany a ta casem zpuchrela a stavalo se, ze se ostrov rozpadl. Dnes pouzivaji nylon, ktery pry vydrzi navzdy. Jednotlive kostky postupne srostou k sobe a ostrov je obyvatelny. Chuze po nem vam pripomina vodni postel a obcas slapnete do mokra. Proto mistni indiani vubec nenosi boty, maji je jen do mesta, kdyz jednou tydne jedou na nakup.

Dulezite je rici, ze kazdy ostrov (pokud jeste neprirostl ke dnu, coz se bezne stava) je pomoci minimalne 10ti lan a kamenu ukotven. Nesmi se totiz stat, ze by staveni odplulo na bolivijskou stranu jezera, protoze indiani nemaji pasy a vubec zadne doklady. :-)

Jinak je "ostrovni mestecko" vcelku samostatne. Pestuji si zakladni zeleninu, lovi ryby a vodni ptactvo, maji vlastni nemocnici, kostel a obcas se u ostrova zastavi plovouci minimarket na lodce. Dokonce maji vlastni skolu.

V noci jim ostvetleni zajistuji pres den nabite solarni panely, ktere jim daroval peruansky prezident. Obyvatele jsou zivi prevazne z turismu (vstup na ostrov 5 soles a celkovy vylet 25 soles/osoba = 175ckz), dale pestuji kvetiny na prodej a obchoduji s nachytanymi rybami a dalsimi ulovky. Velkou cast prijmu maji take ze suvenyru, ktere prodavaji turistum. No co by nam tam chybelo!? :-)

Po prijezdu na ostrov nam na uvitanou mistni zeny pripravily tanec a pozdravny pokrik v jejich jazyku Quechua, kterym mluvili puvodni obyvatele Jizni Ameriky.

Celou nasi skupinku pak usadili na pohodlne rakosove sadacky a pruvodce pocal anglicko-spanelsky vypravet o historii ostrova. Mezitim vsichni dostavame jedly rakos jako ochutnavku jejich denni stravy. Mistni se tim pry cpou od rana do vecera, protoze je v tom spousta vitaminu a jeste nejaka latka, ktera je zdrava pro zuby (ze by vapnik?). Proto ostrovani na rozdil od ostatnich obyvatelu Jizni Ameriky nepotrebuji zubare. Rakos chutna jako okurka, cuketa a jeste nevim co dohromady...pochoutka to neni, ale statecne zvykame.

Nasleduje prohlidka jednotlivych obydli a holky jsou mistnimi zenami prevlikany do mistnich kroju. Provadi nas rakosovymi pribytky, kde najdete krom posteli i televizi, hifi vez a takove podobne vymozenosti. :-)) Trosku prekvapko uprostred toho vseho rakosu.

Po prohlidce kazda z indianskych zen odkryva svuj "stanek" se suvenyry, a my abychom jim udelali radost, kazdy neco kupujeme. Ve finale se s nami louci mistnimi pisnemi a my se vydavame na posledni atrakci, kterou je plavba na rakosove lodi mezi ostrovy.

Neuveritelnou veci je to, ze kazda z rakosovych lodi je postavena na zaklade 4000 plastovych lahvi a obmotana - jak jinak - nez rakosem. Celkem slusna recyklace a vyuziti nepotrebneho plastu, to se musi nechat. Lodka je udajne 1 rok stara a tak vypada celkem zachovale. Jine maji uz rakos nasakly vodou a nevypadaji prilis stabilne. Tahle je zrejme turisticka. :-) Dva muzi zasedaji k veslum a mirime smer dalsi ostrovy. Po chvili nam nabizi, ze si muzeme veslovani zkusit. Adam a Houmee zkusene zasedaji na misto "lidskeho pohonu" a zjistuji, ze to neni zadny med. Na veslovani neni moc mista a veslo se tezko ovlada. Za chvilku je stridani. Vystupujeme na prohlidku jineho ostrova, kde uz ceka nase lod zpet.

Po 4 hodinach prohlidky se vracime zpet do Puna. Vylet to byl pekny. Je dobre se dozvedet, ze nekdo jeste muze zit stejnym zpusobem po nekolik stoleti, na rakosovem ostrove prakticky bez niceho (az na tu telku v chatrci). Pro me to byl rozhodne poucny zazitek a mozna nekdy zkusime treba na Machaci postavit podobny ostrov a zbohatneme. :-))) Vsak uz si sbirame stavebni rakos.... :-)