2206795434/6210

Auckland - Transsexualni vecer a zbyli jen tri

Napsal uživatel Cocka Pondělí, 01 Březen 2010 07:00

Po trech dnech stravenych na ostrove Coromandel se vracime zpet do nejvetsiho novozelandskeho mesta, Auckland. Na Coromandelu jsme si pomerne slusne uzili plaze, písek i vlny, ale chyběla tam ta kulturnější stránka (města tam jsou pěkná, ale v podstatě bez jakéhokoliv nočního života). A protože jsme defacto cele tri tydny na Zelandu byli v horach, tak Auckland nabizel jedinecnou moznosti, kde si alespon trochu povyrazit a oslavit jednak uspesne zdolani zelandskych hor a jejich nastrah a jednak i muj odjezd zpet do vlasti.

Hledani ubytovani v centru Aucklandu byl docela problem. Polovina unora je vrcholem turisticke sezony a nabidka volnych pokoju tomu odpovida. Mohli jsme se ubytovat v dormitory, ktere sdilite s jinymi dvanacti lidmi, ale my mame radi soukromi. Po hodince behani v centru nastesti domlouvame pokoj se sesti postelemi s tim, ze k nam uz nikoho jineho nepusti a my zaplatime cenu, jakoby se jednalo o ctyrluzkovy pokojik. Rikame OK.

Planovany vecer probihal docela vtipne, protoze jsem kluky vzal na tzv. K-road, ktera by mela byt ulici plnou klubiku a baru. Podniku byla plna ulice, ale to jsme jeste nevedeli jakych... Protoze Auckland je vyhlasenym centrem gayu a lesbicek (mivaji zde napr. velke slavnosti, ktere kazdy, i heterosexualni jedinec, toleruje a rozumi tomu), tak logicky nabidka mist, kde se hosi a holky bavi, je pomerne siroka. No a my jsme se ocitli v jednom z nich. Prave probihalo vystoupeni ruznych umelkyn (bozska Tina T., zdrcujici Kylie M., divoka Paula A. etc......). Muzu vsechny ujistit, ze jsme se pekne pobavili, aniz bychom museli odmitat najezdy seznamenichtivych napadniku.

Stihli jsme se i seznamit s pareckem od TV (on a on), kteri s nami natocili kratky spot. Vecirek Saddam s Dobrosem zakoncili v hamburgerarne a nasledne na pokoji (s peti kily hoveziho v brise, ktere do sebe Saddam vpravil, to ani jinak dopadnout nemohlo) a ja s Houmim jsme jeste zaskocili na posledni drink do pristavu, kde je take plno baru s muzikou, my jsme si plni nostalgie vybrali podnik jmenem Lenin.

K nocnimu zivotu bych chtel jeste poznamenat, ze Novozelandane, neboli Kiwies, se hodne radi bavi a u toho take hodne radi piji v dosti sviznem tempu. Z mych predchazejicich zkusenosti ze Zelandu (v roce 2006 jsem v Aucklandu chodil do jazykovky) vim, ze spravne rozjety Kiwi vypije minimalne prvni a druhe pivo na ex, aby se zabava hybala. Nejvice vtipne je, ze prebornici v teto discipline jsou slecny.

Druhy den jsme i pres nas nocni vykon stihli plno veci...vratit auto, nakoupit suvenyry (nezapomente na soutez o prekrasny bumerang), vyfotit obrovske zaoceanske parniky v pristavu, dat si kafe a take, a to bylo nejdulezitejsi, sbalit moji krosnu.

Protoze kazdy z chlapcu mel par vecicek, o kterych si mysleli, ze je uz nebudou v Jizni Americe potrebovat, dokazali mi, ze moje krosna, ktera mela původne 13 kilo a byl jsem si naprosto jisty, ze se do ni jiz nic nevejde, pojme az 19 kilo a mozna by jeste neco snesla. Na tomto miste bych chtel vyzdvihnout tandem Saddam-Dobros, ktery by z fleku mohl nastoupit do nektere z balicich spolecnosti, protoze to delaji opravdu dobre.

Letadlo do Hongkongu mi letelo kolem pulnoci, takze jsme samozrejme jeste vyrazili na rozluckove pivo. Po temer ctyrech mesicich s touto partou se mi pri myslence na konecnou "meho podniku" pullitr zvedal o poznani hure, ale cele to stalo za to.

Chtel bych klukum podekovat, ze to se mnou tak dlouhou dobu vydrzeli a ze byli partaky, na ktere se da po vsech strankach spolehnout. Muzete mi verit, ze ctyrmesicni souziti doslova den po dni je jedinecnou sanci toho druheho skutecne dobre poznat a ja jsem rad, ze i po teto zatezkavaci zkousce zanechavam ve svete partu, o ktere muzu rict, ze jsou moji dobri kamaradi.

Takze se panove drzte, uzivejte naplno a tesim se na spolecnou prvni orosenou sklenici pivka v nasi maticce mest.

Napenda kotumba!