2206795434/6210

Blízká setkaní s lachtaním druhem

Napsal uživatel Cocka Středa, 24 Únor 2010 07:00

Tři dny strávené na Roteburn treku měly být rozcvičkou na náročnější Kepler trek, na který jsme měli nastoupit vzápětí. Na Zélandu je nutné si velké treky zabukovat předem, protože tisíce náruživých horalů zaplní kempy do posledního místa, takže kapacity jsou omezené.

Naštěstí jsme však Kepler trek nerezervovali předem, a to se nám vyplatilo, neboť Dobroše začalo zlobit koleno a nebylo jisté, že by Keplera dal (on by ho tedy dal, ale pravděpodobně by si to neužil s úsměvem na tváři). Takže jsme rychle přehodnotili plány a vydali se do města Dunadin na východním pobřeží jižního ostrova.

Do města jsme přijeli až kolem půlnoci (Dobroš to vše perfektně odřídil...a nesejmul ani jednoho zajíce). Přivítal nás standardní kemp, tzn. pár chatiček, místa pro stany a uprostřed nezbytné facilities jako jídelna, prádelna, sprchy a podobně. Stavět stan o půlnoci není samo sebou. Technicky jsme to vše již měli perfektně nacvičené (já kolíky, Dobroš provázky, Sadám tyče a Houmee buzerace......nee, Houmee od všeho kousek), nicméně našemu okolí se malinko nezamlouvalo naše vzájemné dorozumívání ohledně stavby. Jednoduše, prý jsme byli moc hluční, to nám řekli ráno v recepci a v podstatě i napřímo jeden Francouz hned v noci, ale zmohl se pouze na vyhrožování přes vnitřní plachtu jeho stanu a ani nevylezl říci nám jeho námitky do očí...srábotka jeden :-).

Ráno jsme si ovšem ihned zlepšili reputaci rozcvičkou, na kterou ostatní kempaři jen zírali. Dokonce nám jedna paní přišla sdělit, že to, co tady předvádíme, dělá každé ráno doma, ale na dovolenou si právě od těchto nechutností přijela odpočinout. Jako nezávislý pozorovatel musím říct, že na některých účastnících našeho zájezdu se pravidelná cvičba začíná projevovat. Hádejte, kdopak to je.

Po všech ranních procedůrách vyrážíme za mořským a přímořským životem na poloostrově Otago Peninsula, u kterého právě město Dunadin leží. Ty hlavní highlights neboli zajímavosti se dají shrnout na tučnáky, tuleně a albatrosi. Začali jsme s ptáky. Albatros má opravdu velké rozpětí křídel a Houmí to vše zachytil na kameru. Homo, fotku prosím:

Tučňáky jsme bohužel nepotkali. Dle zaručených informací vylézají na pláž přesně v 19:30. My tam byli, oni ne. Dle teorie pana Homoláče mladšího (Houmee) jsou schovaní v trávě za pláží a bojí se surfařů. Podle mě byli rozvalení na úplně jiné pláži, ne-li ostrově. Zato sladkou odměnou pro nás byla srážka s lachtany, nebo tuleni? Nebudu zastírat, že je od sebe nerozeznám, ale zkuste to sami a dejte mi návod do komentáře k článku, děkuji. Zde jsou fota našich chlupatých kamarádů:

Jelikož se ani Saddámovi nepodařilo největšího z nich vyprovokovat k nějaké větší akci, necháváme je jejich slastnému rozjímání na břehu oceánu a vracíme se zpět do města. Nakupujeme tuny proviantu na BBQ, které připravujeme v super vybavené kuchyni našeho kempu. Maso jehněčí a kuřecí, k tomu salátek alá Dobroš, vše zalité červeným vínkem Shiraz. Prostě, chlapi sobě!!!

Skvěle se bavíme a u toho zpozorujeme, že po nás někdo potutelně pokukuje. Posléze zjišťujeme, že slečna v kuchyni, před kterou jsme se vyjadřovali ne vždy uhlazenou češtinou (hlavně z důvodu stresu při přípravě večeře), na nás promluvila česky :-). Přesněji řečeno, jemně lámanou češtinou. Jednalo se o Kanaďanku, jejíž rodiče emigrovali a ona se již narodila v Kanadě. Živí se jako požárnice, což už samo o sobě byl důvod se s ní napít a probrat úskalí tohoto nelehkého řemesla.

Druhý den jsme si pěkně prošli útulné univerzitní městečko Dunadin (nic významného se po dobu naší procházky nestalo) a poté vyrazili do dalších hor. Tentokrát tzv. Arthur Pass......drsný, poničený zemětřesením, prostě jen pro pořádné chlapy, jako jsme my. Coming soon.....

Ještě nezapomeňte nahlédnout do fotogalerie.