2206795434/6210

Routeburn trek - za krasami novozelandske prirody

Napsal uživatel Dobros Úterý, 23 Únor 2010 00:00

Na Houmeeho jsme cekali v nedaleke kavarne, kde jsme vetsinu casu travili odhanenim doternych kousavych musek, kterych je v teto oblasti Noveho Zelandu vice nez pozehnane. (doporucuji repelent do kazde kapsy) Po dvou hodinach vyzvedavame naseho vyletnika pred lodnim terminalem a vyrazime smer zakladni parkoviste Fiordland National Park, startovaci stanoviste Routeburn treku. Vybalujeme veskery obsah kufru na betonek parkoviste a ceka nas rozdelovani a baleni veci nezbytnych pro 3 denni vystup do hor. Popravde nikomu se do tohoto nelehkeho ukolu 3x nechce a od uzdibovani kousku chleba a syra prechazime k regulerni spolecne svacine. Preci na se to musime trochu posilnit. Kopec nam neutece. :-)

Prebalujeme sve krosny do usporneho rezimu a bereme jen nejnutnejsi obleceni. Ponozky, slunecni bryle, celovku a rucnik... :-) (ne, samozrejme toho bylo vic, ale tyto veci se ukazaly jako nejdulezitejsi) Zacina faze rozdelovani jidla, kuchynskeho naradi a stanovych dilu. Zde bych chtel podotknout, ze nekomu se manazerske dousky se spolecnosti Krauthammer opravdu vyplatily (kurzy jak byt dobry manazer, modri vedi). Saddam rozdeluje: Jeden vezme stanove plachty, jeden tyce a koliky a dva jidlo. Nekdo protestuje, ze stan je moc tezky, vazi preci 8kg, tak se Saddam nabizi, ze ho klidne vezme, Homo tyce a nadobi a na me s Cockou zbylo jidlo. Jirik poctive rozdeluje do igelitek kilo ryze, kilo testovin, 2 kila jablek, 2 kila bananu, salamy, konzervy s tunakem, cesnek, cibuli, kecup, horcici...a vypada to, ze kazdy z nas vyfasl minimalne 10kilo papani. "He?" Pridavam do batohu jeste cca 3kg vody a pri nasazeni batohu na zada ze me vyjede dalsi: "he"! heknuti... :-) Oukej, budeme statecny a vytahnem to na kopec. Potezkavame si batohy a ejhle pan manazer, ktery nese stan jen bez tyci (COZ NENI ANI TECH 8 KG) ma batoh nejlehci. To je zrada! :-) (Ne, na obranu Saddama musi rici, ze se v puli kopce ptal jestli chceme neco odebrat, ale kdyz uz bylo zbaleno, tak uz to nejak doneseme...) Saddampoznamka: Jen pro poradek, kdyz jsem navrhoval, ze vezmu stan, netusil jsem ze nekteri labuznici budou chtit tahnout do hor na dvoudenni trek nasledujici "vychytavky": pul kila kecupu ve sklenene lahvi, ktera vazi dalsich 300 gr, kilo cibule (ze Cocko), 4 kg ovoce apod. :-)

V sest odpoledne startujeme do kopcu a mame pred sebou ctyri hodiny stoupani.)Behem vystupu potkavame spoustu stastlivcu, kteri se uz vraci dolu. Cesta je ale nadherna, sviti slunicko, je teplo a priroda kolem jenom kvete. Ja sezonni alergik mam v sobe svou denni davku prasku, takze i ja si muzu uzivat rozmanite kveteny bez nudle u nosu. Priznavam, ze ten den jsem nebyl prilis vyletnicky naladen, tak se trochu loudam a mam za ostatnimi mezeru. Kluci na me ale cekaji a jak prichazim, vidim Saddama jak uprostred cesty dela kliky i s krosnou na zadech. NO TO UZ JE VRCHOL! :-))) Asi mu dam svoji, Arnoldovi... ;-)))

Po hodine cesty dorazime na prvni horskou chatu, kde potkavame ceskeho spoluobcana. "Nazdar kluci, jak to jde? Aaaale, jde to a copa ty?" V rychle konverzaci popisujeme nasi cestu kolem sveta a klucina vypravi o svem putovani po horach, ze ani nevi kolikateho je, ze uz je na Zelandu 2 roky a tesi se do Cech kam zanedlouho odjizdi. Sdeluje nam take dulezitou informaci: "Nasledujici usek do vaseho kempu trva asi tri hodiny a cesta je vazne moc pekna". Takze impozantni vyhledy na okolni kopce, blystive prameny padajicich vodopadu, uzke cesticky lesni houstinou, vicemene nepopsatelne... (no, presne takhle to nerikal, ale ja si to tak predstavuju :). Loucime se a vyrazime na finalni usek cesty do Mackenzie campsite, kde mame na 2 dny koupene misto pro nas stan.

Chlapik nekecal, vyhledy jsou opravdu uzasne

a 174 metru vysoke vodopady okouzlujici (muzete zhlednout i na videu).

Dulezite je zminit, ze pred vlastnim trekem do hor, kde chcete stravit noc, je nutne zakoupit listek v rangerske kancelari ve meste (v nasem pripade to byl Queenstown). Nahlasite jaky trek chcete jit, jak dlouho a jakym zpusobem tam chcete prespat. Noc v kempu ze stanem vyjde na 15 NZ$/osoba a noc v chatice (nektere treky maji na sve trase chaty vybavene postelemi) vyjde na 40 NZ$/osoba. V ramci uspor volime stan. Toalety a voda jsou tak jako tak na obou mistech. Za toto patri Novozelandandanum veliky dik a obdiv: Na jakekoliv trase vzdy narazite na cisty a toaletnim papirem vybaveny mobilni zachod. LUXUS, v Cechach nevydany! :-) Kiwi DIKY!

Saddam s Houmeem dorazi jako prvni cca v 9:15pm (15min pred setmenim) a take se jako prvni osvezuji v tamni horske lagune, aby ze sebe smyli prach a pot dnesniho vyletu.

Po domluve s rangerem, ktery ma nastarost Mackenzie Hut (chaticka s postelemi) kde muzou rozbalit stan, tak cini a zacinaji varit. Bohuzel se ukazalo, ze renger se "spletl" a nebo si s klukama nerozumel a campsite je jeste 10min. Nastvani bali stan i veci na vareni a vsichni spolecne uz za tmy dorazime do cile. Jedine volne misto ceka na nas. V kaskadovitem kempu je odhadem tak 6 dalsich stanu a jejich obyvatele jsou uz poctive zalezli ve spacich. Stavime stan a do pristresku s lavicemi slouzicimu jako kuchyne a umyvarna, prenasime co je na veceri potreba. Testoviny uz bublaji, ale my s Cockou bereme rucniky, celovky a uzkou cestickou cupitame na romantickou koupacku pri mesicku. Siroko daleko nikdo neni, takze bez ostychu jdeme na Adama (bez Saddama), ale voda byla asi taaaaaaaaaaaaakhle studena...takze smidly fidly oplachnout a ven z vody. Utrit a hlavne ponozky na zimou modrofialove nohy. Vecere je hotova, nabastit a spat. Dobrou klucka, dobrej den to byl.

Rano, kolem 10:00am vstavame a kemp je prazdny. Nikde ani noha, hmmm, zrejme ranni ptacata.

e

My ovsem nikam nespechame. Mame trek mirne ofixlovany. ;-) Bezna trasa je prejit cele hrebeny z jedne strany na druhou coz je na cele 3dny, ale nam to nevychazi s dopravou. Kdyz auto nechame na jedne strane, tak bychom jej po ukonceni na druhe strane hrebenu nemeli jak vyzvednout a autobusova doprava nam prave nepreje. Zvolili jsme tedy variantu:
- noc v Mackenzie campsite
- pres den vystup na Conical peak, nejvyssi bod Fiordland parku a zpet na noc do Mackenzie campsite
- dalsi den navrat k autu.
Trasa vede obtiznym terenem a kazdy vecer jste radi, ze nohy stoji a zadek sedi. Doslova! :-)

Vyrazime kolem 2 hodiny odpoledni jen s lehkymi batohy se svacinami, vodou a zakladnimi vecmi. To se to hned jinak slape. Me trochu zlobi koleno, takze musim i tak opatrne. Teren je slozitejsi nez vcera a odpoledni slunicko si nebere servitky. Mazeme tricitku faktor kam se da a nasazujeme protisluncove bryle. Hodiny ubihaji a behem stoupani mijime ruzne skupinky mladych i drive narozenych turistu. Vsichni statecne horam odolavame a v potu tvare slapeme vstric krasnejsim vyhledum.

Po trech hodinach cesty dorazime k zachytnemu bodu, Harris Saddle Emergency Shelter. Tento zachrany pristresek, ktery smy byt vyuzivan pouze v nouzovych pripadech (mysleno napr. v nepriznivych vetrnych podminkach) je necech 45min od vrcholku.

Zajimavosti teto chaty krome jeji polohy vysoko v horach je take upozornovaci cedulka v CESKEM JAZYCE, ktera striktne zakazuje jeji pouzivani a stanovani v jejim okoli pod pokutou 500 NZ$. Noooo, zrejme tady nemaji Cesi dobrou povest, kdyz jsou varovne cedule uprostred Noveho Zelandu v nasi materstine. :-) Tady to je zlute na cernem:

Lehce svacime, vystavujeme sva vypracovana tela odpolednimu slunci a po chvilce vyrazime. Za zminovanych 45min stojime na vrcholu - Conical peak 1515 m.n.m. a oci nam prechazeji.

Jsme domluveni, ze tu minimalne pul hodinky pobudeme a pokochame se horizonty ze vsech stran. Dle slunecnich paprsku volime nejvhodnejsi stranu pro vrcholovou fotografii a jiz na 5ty pokus samospouste se nam vydari tato prekrasna fotografie. Fesaci, ze? :-)

Neprehlednete nas vystupovy spot!

Dostatecne vynadivani a vyfotografovani na vsechny zpusoby se sbirame a vydavame se na zpatecni cestu. To uz slunce zapada za vrcholky okolnich hor a my pujdeme dnes poprve ve stinu. Pujde se lepe a rychleji.

Do kepmu prichazime navecer. Nas stan se vsemi vecmi tam zustal, ale jiz neni sam, je opet obklopen dalsimi, novymi a nadsenymi taborniky. Jdeme oplachnout nase unavena tela do nedaleke laguny tak jako predchozi den a vsichni se tesime na zaslouzenou veceri. Na dnesni uspech si tukame sklenkou vzborneho pigi caje, po ktere jdeme poslusne spat. Rano balime svrsky, spodky i stan a mame pred sebou 4 hodinovou cestu zpet k autu. Vyrazime na etapy, jak se komu dari balit a kolem 3 hodiny odpoledne se vsichni potkavame u vozu.

Saddam seda za volat a dalsi zastavkou je mesto Dunedin, kde si dame dame kratsi odpocinek.

Vse si muzete prohlednout v nasi fotogalerii!