2206795434/6210

Jak jsme pasli ovce modernim zpusobem

Napsal uživatel Houmee Sobota, 20 Únor 2010 07:00

Do Queenstownu prijizdime v podvecernich hodinach a jedine co stihame je postavit stan, rychlou sprchu a ulehnout na matrace. Druheho dne si varime v mistni jidelne snidani, po ktere vyrazime do mesta zjistit nase moznosti, jak nalozit s volnym casem. Osmitisicove, utulne a ciste mestecko lezici primo na brehu kristalove modreho jezera je v letnich mesicich idelani zakladnou pro trekovani v okolnich horach, vylety na kolech, paragliding, rafting, kanoying a mnoho dalsich aktivit, ktere zdejsi cestovni agentury nabizi. Po delsi diskuzi se rozhodujeme pro vylet na kolech do okolnich kopcu. Nicmene den se prekopil do sve druhe poloviny a my bychom radi bicykly vyuzili cely den. Vylet tedy presouvame na zitra a dnes se porozhlidneme po blizkem okoli.

Kousek od naseho kempu je stanice lanove drahy, ktera vyvazi turisty na prilehlou horu. Jdeme se poptat na cenu. Jeji vyse dvacet dolaru za osm minut jizdy se nam zda pomerne vysoka a volime tedy variantu pesiho vystupu. Po hodine stoupani lesnim porostem se dostavame na misto, kde mame krasny vyhled na cele mesto, jezero a okolni hory.

Je zde take bobova draha. Chvili sledujeme projizdejici kary, ve kterych vestinou sedi rodice s detmi a premyslime, zda s nimi budeme rezat ostre zatacky. Nakonec zarazujeme uvedenou atrakci do kategorie nezajimave a vsichni nastavujeme sva tela zhnoucim slunecnim paprskum, ktere si po destive Asii nalezite uzivame.

Po hodince sluneni se vypravujeme zpet do mesta, kde se po zbytek vecera venujeme psanim zprav nasim blizkym a kamaradum v mistni internetove kavarne. I vareni jsme dnesni vecer vynechali a pred zavirackou skupujeme posledni stehynka v KFC. Dobros se Saddamem odchazi do hajan a ja s Jirikem se jeste jdeme projit po meste, kdyz je ten patek.... :-) Jsme opravdu prekvapeni, ze na tak male mestecko je toliko restaurantu, baru a clubu. V jednom z nich si davame pivko a o pulnoci lezime vedle kamaradu v nasem mobilnim stanovem domove, abychom byli rano svezi a cili.

Nasledujiciho dne brzo vstavame a vyrazime na cyklo vylet. V pujcovne kol vybirame jednu z moznych tras, ktera se sklada z vyjizdky kolem jezera Moke (usek na 4 az 5 hodin) a nasledne sjizdeni kopcu na Seven miles v blizkosti jezera. Opet je nadherny den bez mracku a nateseni na nove dobrodruzstvi opoustime mestecko na zapujcenych strojich.

Prvne zdolavame ctyricet minut mirne zvlneho terenu podel brehu jezera, ktery je nasledovan strmym stoupanim do hor. Slapeme na nejlehci prevody a rychlosti zavodniho hlemyzde se priblizujeme k vrcholkum okolnich kopcu. Konecne sjizdime z asfaltove silnice na prasnou cestu, kde nas ceka jednodussi teren. Projizdime ohradou s ceduli, za kterou zacinaji soukrome pozemky pasacku ovci. Pri prvnim sjezdu z mensiho kopce se snazime prevzit roli soucasnych bacu a zkousime jake je nahanet ovce novym neotrelym zpusobem. Vse si muzete prohlednout na nasledujicich videiich...:)

Paseme ovce - video 1
Paseme ovce - video 2

Po vysilujici neuspesne ovci honicce prijizdime k Moke jezeru, kde se zastavujeme nacerpat nove sily a hlavne se osvezit koupeli v mistni lagune. Je to opravdu parada. Siroko daleko ani noha, obkopeni pouze panenskou prirodou smacime sva tela v pruzracne ciste vode. V tuto chvili nema Novy Zeland se svoji nadhernou prirodou konkurenci. Uzivame krasnych a nezapomenutelnych momentu, jak dlouho to jen jde. Nasledne nasedame na kola a pokracujeme v nasi trase.

Dostavame se do mista, kde se cesta deli na trasu zpet po druhe strane jezera a na pokracovani, ktere nam nebylo doporuceno z udajneho duvodu, ze je pro cyklisty z triceti procent nesjizdna. Jedeme tedy dle pokynu podel vody a prijizdime na konec planiny, kde zaciname opet klesat do udoli. Presny cas ukazuje 13:30 hod. a do setmeni zbyva minimalne osm hodin, coz v nas vyvolava otazku, zda se nevratit zpet a nepresvedcit se, zda je nedoporucena trasa skutecne nesjizdna. Hlasujeme!! Cocka chce dolu. Stary cykloturista Dobros chce nahoru a u Saddama neni treba nic dodavat. Ja se nejak neumim rozhodnout a panove na me zacinaji tlacit, at se rozhoupu. Stale nevim. Nakonec vsichni ztraci trpelivost. Cocka jede dolu, zbytek zpet na zacatek tzv. Moonlight treku. Vsichni mi zmizi po chvilce z obzoru a ja stale stojim na stejnem miste. Tak, Homo, mysli!!! Pojedes dolu, pohodicka, koupacka a v klidu na jidlo nebo pustis adrenalin zilou? Druha moznost mi pripada atraktivnejsi a rychle specham za kluky na mesicni trat.

Dohanim je v prvni zatacce, kde zobaji cerveny a bily rybiz, po jehoz degustaci vyrazime. Jedeme po siroke ceste a nic nenaznacuje, ze se jedna o nesjizdny teren. Projizdime prekrasnou krajinou, prekonavame strme kopce a nasledna klesani, projizdime rickami krizicimi nasi trat az se dostavame k brane, kde teren zacina byt ponekud zarostly. Stoupani je jiz tak strme, ze neni mozne kopec vyslapat a tak sesedame z kol. Prichazime na stezku, ktera je siroka pouhych nekolik centimetru a z kazde strany sraz, jeden nahoru a druhy dolu...:) Aby toho nebylo malo, tak se zde povaluji kameny ruznych velikosti a tvaru branicich v prujezdu. V tu chvili nam dochazi, proc je trasa z triceti procent nesjizdna a kazdy si tu natloukame nejakou cast tela...:)

Napriklad ja vyjizdim z jedne zatacky a prede mnou sutr jako stodola. Brzim o sto sest a situaci zvladam nebo si to jeste myslim. Kolo zastavim temer na miste, nicmene moje telo pokracuje setrvacnosti v pohybu a ja se prevazuji a padam kamsi do neznama. V letu zpozoruji velke trny trcici z kere, do ktereho letim a v duchu kricim dlouhe: "Neeeee....". Kolo zustalo na ceste a bush, do ktere jsem sletel se za mnou zavira. Visim dezorintovany hlavou dolu v nejakem keri uprostred zelandu a slysim prijizdet Dobrose, ktery se smeje a rika: "Jeee, Homo, kde jsi?" Vyluzuji ze sebe nezname zvuky, abych na sebe upoutal pozornost. Dorazi i Saddam, oba me vytahuji zpet a pokracujeme dale. Podobna situace se opakuje jeste nekolikrat nejenom v mem pripade...:))

Trasa to byla opravdu zabavna a potvrzujeme, ze pokud nam v pujcovne reknou, ze je cesta nesjizdna, tak je opravdu nesjizdna. Poslednich par kilometru jedeme vesmes z kopce a obcas pribrzdujeme. Do mesta dorazime v odpolednich hodinach, stavime na prvni benzince a doplnujeme zasobu vydane energie cokoladovymi tycinkami a kokakolovou limonadou. S Cockou se setkavame u pujcovny kol a odebirame se zpet do kempu, kde mame zaparkovane auto. Davame si rychlou sprchu a vyrazime smer Milford Sound, ale o tom az v dalsim clanku.

Nezapomente se podivat na snimky do fotogalerie!