2206795434/6210

Mount Cook a koupani mezi ledovcovymi krami

Napsal uživatel Saddam Čtvrtek, 18 Únor 2010 07:00

Rano se budim se jako prvni, vylezam ze stanu a naskytne se mi tento pohled. Cocko diky, zajici jsou zapomenuti!!! (Jirka je manazerem planovani na Novem Zealandu a vymysli program) Cocka se budi chvili po mne a protoze kluci jeste spi, vydavame se do informaciho centra zjistit, co potrebujeme k vystupu na Mt. Cook (3754 m), nejvyssimu novozelandskemu vrcholu. Od mistniho pruvodce se dozvidame, ze obtiznost udajne presahuje narocnost vystupu na Mt. Everest, takze variantu naseho solovystupu okamzite zavrhujeme. Pruvodce nam nabizi moznost zaplatit si vystup s profesionalnimi horolezci, coz panu Adrenalinovi pripada jako super napad. Do te doby nez zjistuje, ze tridenni trek by vysel na 14.000 czk na hlavu. Bereme si tedy letaky o trasach s vyrazne mensi narocnosti a vracime se do kempu. Kluci mezitim pripravili luxusni snidani, takze spradame plany s vyhledem na uzasne vrcholky hor a k tomu si davame spravnou snidani sampionu. Müsli s jogurtrem, zitny chleb s pomazankovzm maslem a spoustu ovoce. Mimochodem nejlepsi zitny chleb je "Moskva" z hradeckych pekaren, www.hradeckapekarna.cz" :-)

Po kratke debate volime variantu vystupu na jednu z mistnich horskych chat, cca o 800 m.n.m. vyse. Pocasi je nadherne, kochame se pohledy na krajinu a stoupame k vysinam. :-) Po 4 hodinach ne prilis narocneho vystupu dosahujeme naseho cile ve vysce okolo 1800 m.n.m..

Povalujeme se na slunicku a vedeme nezavaznou (i nezavadnou :-) konverzaci v nasem rodnem jazyce. "Ahoj kluci, jak se mate?" Seznamujeme se s Katkou, ktera zde pracuje uz neco pres rok v jedine restauraci pobliz naseho kempu. Rika, at se vecer zastavime na pivo, coz vcelku ochotne slibujeme. :-) Katka nas opousti, protoze se odpoledne musi vratit do prace a my travime jeste hodinku chytanim lelku a bronzu. Cestou dolu potkavame jeste pomerne dost Cechu, az mame pocit jako by tady bylo nejvic turistu z Cech. Kdyz dorazime do kempu, ceka na nas horka voda z nasi solarni sprchy. (Jedna se de facto o plastovy pytel, z jedne strany cerny, ktery se naplni vodou a necha na slunicku, ktere pres den - tedy pokud sviti- :-) vodu ohreje na celkem slusnou teplotu).

No, ze budu sprchovat Cocku v kempu na Novem Zelandu me na zacatku nasi cesty vazne nenapadlo :-). Ruzne se stridame ve funkci sprchovaneho a sprchujiciho a celkem se u toho bavime. Po ociste si varime nase prvni regulerni jidlo s nasim vybavenim a postupne zjistujeme, ze jsme s Cockou zrejme kontrolu veci v pujcovne uplne nezvladli:

• mame 2 varice a 4 bomby, ale bomby jdou nasadit jen na jeden ze dvou typu varice
• misto 4 sklenicek a 4 hrnku mame jen 2 sklenicky a 2 hrnecky
• zrejme za odmenu mame 4 konvice na vareni caje :-)
• 2 struhadla na syr a 2 stouchadla na pripravu bramborove kase
• misto 4 misek mame jenom 3, zato mame asi 86.000 uterek

No hlavne, ze stan je v poradku:-).

Vecere se nam trochu protahla, takze za Katkou vyrazime az okolo 10 vecerni. Kdyz dorazime na misto, akorat ji potkavame jak odchazi. Je sice uz zavreno, ale o par metru dale probiha oslava narozenin, kde ma byt asi 10 Cechu, co tady ruzne pracuji. Radi prijimame pozvani a tesime se na nove zname. Oslava probiha v komornim duchu, vtipnym faktem je, ze narozeniny slavi Izraelec Yazir, ale z 12 lidi je 9 Cechu (vcetne nas). Prejeme oslavenci, ochutnavame vyborny dort a cas travime povidanim a zjistovanim praktickych informaci (prave zde se napr. dozvidame o zajecim rekordu na trase, kterou jsme vcera prijeli:-). Po pulnoci se loucime a mirime do spacaku.

Druhy den rano po snidani balime stan a vyrazime na kratky trek k ledovcovemu jezeru. Rikam klukum, aby si pro jistotu vzali plavky, coz sice cini, ale doufaji, ze si delam legraci. Nedelam :-). Po hodince a pul dorazime k jezeru, napajenem tajicim ledovcem, ve kterem okolo nas plavou vetsi ci mensi kusy ledu.

Povidam "Bereme plachtu a musime se dostat na tamhletu kru!" Houmee lisacky hlasi, ze nas nekdo musi vyfotit a automaticky se na tuto funkci nominuje. Jeho skoda. Voda teploty blizici se bodu mrazu je ke koupani jako stvorena. Nastesti je jezero pomerne melke a kra blizko, takze nemusime plavat a pouze se brodime temer po prsa v ledove vode.

Tady se muzete podivat, jak se nam brodilo (video)

Neni tezke uhodnout, ktera cast nasich tel trpela nejvice :-). Po teto anatarkticke vsuvce prohrivame nase zmensena tela na slunicku a po hodince nam vsem opet naskoci srdecni rytmus.

Vracime se do kempu a vyrazime smer Queenstown, nasi dalsi destinace. Cestou jeste vidime na necim pozemku malou helikopteru, coz se bez nasi fotky nemuze obejit.

Pote co nas s Dobrosem Houmee vyfoti, zjistujeme ze v helikoptere se povaluje asi tak 100 naboju do brokovnice a cca 30 cm lovecky nuz. V aute jsme zpet driv nez bys rekl "Slezte z te helikoptery, Donalde, vidim vas!" :-) a protoze nas uz nenapada nic zabavneho, jedeme do Queenstownu.