2206795434/6210

Cesta po Mekongu do Luang Prabang

Napsal uživatel Saddam Neděle, 20 Prosinec 2009 08:00

Pote co jsme se opet vsichni sesli na imigracnim urade v Laosu, vyrizujeme nutne administrativni formality, platime 31 USD za vstupni viza a vydavame se chytit lod do Luang Prabang. Vzhledem k tomu, ze jezdi jedna denne (tedy pokud bysme si nezaplatili svoji vlastni :-) a do odjezdu zbyva asi 30 minut, pohybujeme se pomerne svizne.

Ponevadz si nejsme jisti, jak to bude na lodi se stravovanim, nakupujeme jeste narychlo v mistnim stanku lahve s vodou, jedno pivko na osobu a nechavame si od lokalni kucharky vytvorit "bagety na miru" :-).

To se posleze ukazuje jako velmi proziravy krok, nebot jak zjistime pozdeji, na lodi maji na 100 lidi asi 8 a podstatne chudsich baget. Cena za prepravu lodi vysla na cca 500 CZK, coz za dvoudenni plavbu nebyla zadna tragedie. Vetsi tragedie byla ta lod :-). Kdyz se k lodi chvili pred odjezdem dostavame, zjistujeme ze prepravni kapacita lavic k sezeni je spise precerpana nez vycerpana, takze nekteri z pasazeru zabrali misto pro uskladneni nakladu a na uplne zadi, kde je misto tak pro 4 lidi, se v pohode namackala particka asi 8 cizincu, kteri se jiz pomerne intenzivne venuji karbanu:-) Inu, kdo pozde chodi... Nicmene lide behem plavby ruzne korzuji a premistuji se, takze objektivne musime rict, ze zas takove drama to nebylo a ve srovnani se zabery preplnenych clunu s uprchliky ze severni Afriky jsme se meli vcelku kralovsky.

Na palube je pomerne ruznoroda smesice vsech moznych narodnosti cestujicich odkudkoliv kamkoliv, takze se postupne seznamujeme a vetsinu casu travime vymenou informaci. (Pro hnidopichy: jednalo se o vymenu cestovatelskych nikoliv genetickych informaci :-). Od jedne Francouzky zjistujeme, ze motorka na palube je jeji a koupila ji v Cine za 500 euro a ted na ni projizdi s pritelem JV Asii, potkavame 2 Cechy, kteri cestuji Laosem a Vietnamem a lezou tady po skalach (od tech se dozvidame, ze zajistit si vietnamske vizum ve Vietnamu stoji asi polovinu toho, co zajistit si ho v Cechach na vietnamske ambasade, ackoliv jsme se docetli opak a poslusne si vyridili viza v Cechach s predstihem). Mezitim vsim si pilne prohlizime okolni krajinu a cas nam pekne ubiha. Jiz temer za tmy pristavame u brehu naseho oblibeneho Mekongu a vystupujeme z lodi, kde je pripravena obvykla tlupicka nahanecu, kteri si nas rozebiraji k ubytovani. Znaje obvykle nahanecske triky, redukujeme nasazenou cenu na tretinu a vyrazime neco pojist.

Cocku cestou zaujme stanek, kde maji i brownies a s pocitem neprekonatelnych obchodniku s usmevem oznamujeme slecne, ze ji dame maximalne pulku toho, co si za ne rekla. Chyba lavky! Slecna si je zrejme vedoma toho, ze chut na sladke si neda poroucet a s tvrdym vyrazem v obliceji trva na sve cene. Zkousime vsechny argumenty, pocinaje tim, ze dneska si je stejne uz nikdo nekoupi a konce informaci o poklesu ceny kakaa na burze minuly mesic. Jeji houzevnaty odpor si vsak v nicem nezada s odporem Vietkongu vuci americkym vojakum. Prohravame na plne care a po dlouhe a tuhe bitve vyklizime pole porazeni na hlavu. Jednou nahore, jednou dole....

Cestou domu narazime na podnik, kde nas zaujme, jak tam anglicky nazyvaji koktejly. Posudte sami....Neodolame a jeden si musime dat. To se jen tak nevidi :-)

Rano nas jako prvni budi hystericky souboj dvou kohoutu, kteri primo pod nasimi okny zkousi navzajem prekokrhat jeden druheho. Kdyby nebylo pul 6, mohlo by to byt i zabavne:-) To jeste ovsem netusime, ze mame pod okny take mohutny naftovy agregat, ktery neznamy dobrodinec zapina lehce pred 7 hodinou. Podle hlasitosti napaji elektrinou tak pulku Laosu....Zkouset spat opravdu nema smysl a tak nas budik v telefonu zastihne jiz uprostred nasi rozcvicovaco-posilovaci sestavy, kterou jsme si mohli diky kombinaci kohout-agregat poradne protahnout. Vsechno zle je pro neco dobre :-).

V klidu se nasnidame, kupujeme nejake ovoce a presunujeme se opet na lod. Uzka lavka, kterou nam nastrazili domorodci pri vstupu na lod nas nemuze rozhodit.

Sebejistym krokem primabaleriny prekonavame s krosnami na zadech tuto legracni vsuvku a vydavame se na druhy den plavby. Cestu travime podobne jako vcera, takze klabosenim, pozorovanim okoli a karbanem. Zpestrenim se stava energicka nemecka babca, ktera si k nam priseda na zem s dotazem, jestli si s nami muze zahrat. Trochu prekvapene souhlasime a Cocka oprasuje sve znalosti nemciny vysvetlovanim pravidel "Es regnet (Prsi)". Za chvili to s nami babca masti celkem obstojne a my si rikame - jestlipak budeme take v jejich letech jezdit nekde po Laosu.....

Plavba pekne utika a pri soumraku dorazime do perly jihovychodni Asie, Luang Prabang.

Ubytovani nachazime az pote, co odkladame pruvodce Lonely Planet, ktery nas navadel pouze na plne obsazene guesthousy, a rozhodneme se spolehnout sami na sebe. Pokoj par minut pesky od centra nachazime za prijemnych 80.000 kipu (160 CZK). Vecer zakoncujeme ne prilis kvalitni masazi a brzkym ulehnutim do postele.

Fotografie ke shlednuti naleznete zde.