2206795434/6210

Samostatna mise Jirky a Lenky na Palawan

Napsal uživatel Cocka Úterý, 09 Únor 2010 12:00

Palawan je nejzapadnejsim ostrovem celeho filipinskeho souostrovi a patri mezi nejoblibenejsi destinace, kam nejen turiste, ale i samotni Filipinci prijizdi stravit par klidnych dni. Ano, Palawan rozhodne neni party ostrovem, jako napriklad Boracay (uprostred Filipin), ale nabizi jedinecne prirodni scenerie, kvuli kterym se jeho navsteva rozhodne vyplati.

Ja s Lenou a zbytkem cestovatelske bandy jsme spolecne stravili silvestrovskou noc a nasledujici 2 dny a dle predchozi domluvy se 2. ledna trhame. Sedame na letadlo, ktere nas z Manily prenasi za hodinku do hlavniho mesta Palawanu, Puerto Princessa. Cestu z letiste absolovujeme pesky, coz se nesetkava s velkym pochopenim mistnich tuk-tukaru, ale za slabou pulhodinku jiz bydlime (bohuzel bez teple vody, coz je na Filipinach dosti bezne).

Vecer travime prochazkou po nocni Puerto Princessa, ktere je vpodstate o jedne hlavni tride s mnoha obchody a restauracemi. Narazime take na vanocni stromecek, ktery je pro Lenu zvlastnim zazitkem, protoze teprve pred par dny pricestovala z promrzle Evropy a ozdobeny smrk pri teplote okolo 30 stupnu ji vykouzli usmev na tvari. Ve finale nasi prochazky dorazime na kolonadu podel more, kde jsme jednou z hlavnich atrakci. Abych byl uprimny, tak spise Lenka je tim pravym magnetem - blondata Evropanka je pravdepodobne neco, co Filipinci az zase tak casto mimo plazove destinace nevidi, takze jsme nekolikrat pozadani o moznost vyfotografovat se s nami a hned mame plno novych pratel. Vecer vsak dlouho neprotahujeme, protoze druhy den vyrazime brzy z rana na samy sever ostrova, do El Nido.

Vstavani nebylo prijemne, ale vyplatilo se, protoze jiz kolem osme prijizdime na nadrazi, kde k nasemu velkemu stesti ceka minibus, kteremu chybi prave dva pasazeri do uplneho naplneni a odjezdu. Na Palawanu je totiz jeden z mala problemu preprava po ostrove. Sjizdna silnice totiz nepropojuje cely ostrov a cast cest se musi realizovat po temer polnackach, coz cestovani znacne prodluzuje (napriklad nas cil, El Nido, vzdaleny kolem 200 km jsme udelali za 6 hodin). A dalsim chytakem je, ze dokud se autobus ci minivan nenaplni, tak se proste nejede bez ohledu na jizdni rad. Tzn., ze po nasem nastupu do minivanu jsme byli mezi ostatnimi cestujicimi dosti popularni.

Lenka vyfasovala prominentni mistecko vedle ridice (na kterem za 10 minut usina, ona je totiz schopna usnout temer v jakychkoliv podminkach) a ja usedam vedle nemeckeho parecku, ktery se k me smule dosti poti a deodorant to jiz nezvlada.....

Kazdopadne kolem treti dorazime v poradku do El Nido, male vesnicky, ktera je vychozim bodem pro prozkoumavani tzv. Archepillagos. Jedna se o malicke ostruvky vystupujici z more, ukryte plaze bez jedineho cloveka, koralove utesy idealni pro snorchlovani, zaplavene jeskyne atd. A nazev teto scenerii dali Spanele, kdyz to cele nekdy v prubehu sestnacteho stoleti objevili a zmapovali./p>

Chceme bydlet samozrejme na plazi, ale jak byva temer zeleznym pravidlem, doporucene ubytovani dle pruvodce je plne vybukovane, takze nachazime opodal mensi bambusove chaticky, ktere jsou prijatelnym kompromisem mezi vykonem a cenou (900 php za noc, coz je zhruba 400 Kc). Vchod je otocen primo na plaz, ma malou verandu se stolkem, na kterem kazde rano pristane konvice horke vody pro pripadnou ranni kavu nebo caj. No a vsechno to hlida plno psu, protoze Filipinci proste miluji psy, takze nechybi snad v zadne spravne filipinske rodine.

Hlavni aktivitou na Archepillagos je tzv. island hopping, vylety na lodi z jednoho ostrovu na druhy. Takze zbytek dne se ja venuji hledani prijatelne spolecnosti, ktera nas dostane na more a ostrovy a Lena mapuje mistni moznosti masazi, nakupovani a tak...proste zensky :-)

Nasledujici 3 dny jsou ve znameni putovani po mori mezi jednotlivymi ostruvky, skalami, plazemi. Vzdy jsme si najali soukromou lod, jejiz posadku tvoril kapitan a jeho pomocnik. Kapitan si s nami povidal a pomocnik se smal. Prvniho dne jsme mimo sluneni na opustenych plazich take snorchlovali, pri kterem jsme chlebem krmili obrovska hejna ryb. Bylo to naprosto super, byt obklopen tisicem rybicek, ktere vas jemne "ohlodavaji" ve snaze zmocnit se kousku potravy.

Pujcili jsme si take kajak, na kterem jsme se vlastnimi silami dostali na jednu z mnoha opustenych rajskych plazi. Kajak na rece ci jezere ve srovnani s kajakem na mori je rozhodne jina liga. Vlny, vitr, proud, proste jsme meli co delat, abychom nasi trasu zvladli. Podarilo se a odmenou byla opet bila plaz s tyrkysove zelenou vodou, na ktere jsme opet byli pouze my dva.

Celkove muzu sever ostrova Palawan jednoznacne doporucit. Pokud hledate pohodu na plazich ala Robinson Cruseo, rozhodne nevahejte a jedte.

Presne po peti dnech se vydavame smerem zpet do Puerto Princessa (ze ktereho poletime na jiny filipinsky ostrov), abychom se cestou zastavili na Sabang Beach s nejvetsi podzemni rekou na svete. Sabang Beach byl prijemny v tom, ze poprve na Filipinach jsme mohli radit v obrovskych vlnach, coz nas obvzlaste bavilo. A po sportovnim vykonu na nas cekalo prijemne vychlazene pivo Miguel light.

Druheho dne jsme se vydali na navstevu podzemni reky. Dle vsech informaci se jedna o nejdelsi podzemni reku na svete s ohledem na jeji splavnost. Do nitra zeme se po ni muzete vydat az do temer 10 km. Pro verejnost je zpristupnena vsak pouze cast dlouha 1,5 km s tim, ze dal uz je navigace obtizna a mohou tam jen vyzkumnici. V soucasne dobe take probiha velka propagacni akce na podporu zvoleni teto reky za sedmy div sveta, takze jsme na kazdem rohu byli upozornovani, abychom nezapomneli hlasovat. Dle meho nazoru je to rozhodne zajimava podivana, ale nejsem si jisty, ze to bude stacit na uspech.

Odpoledne se prepravujeme do Puerto Princessa, ze ktereho druhy den odletame na ostrov Siquijor. O tom v dalsim clanku, ale abych nezapomnel, vecer pred odletem jsme v restauraci zkusili kraba a byl to fakt boj. Pokud si ho nekdy budete davat, zeptejte se Lenky, kde hledat maso, je to skoro detektivni prace.

a jeste cockovic fotogalerie