2206795434/6210

Vylet za poznanim zapadlych koutu filipinskych

Napsal uživatel Dobroš Pátek, 05 Únor 2010 01:00

Po narocnem vystupu na Mt.Isarog jsme se rozhodli udelat si hezke dva dny nekde na plazich. Docetli jsme se, ze na jednom filipinskem poloostrove nadaleko Naga city maji byt Kristou zminovane white sand beaches - plaze s bilym piskem. Na autobusovem nadrazi v Naga opet celime najezdum nahanecu, ze prave do jejich vozidla mame nastoupit. Volime klimatizovany mini-van, kde jsou pro nas presne 4 mista, ujistuje ridic. Jedno pekne idealne pro Houmeeho, ktery potrebuje prostor pro sve dlouhe udy a pro nas zadni trojsedacka. Jedinym zadrhelem jsou nase zavazadla, s nimiz nepocitaji nikde. Batohy vzdy s prehledem zaberou mista minimalne pro 2 osoby. Snazime se je ruzne postrkat po volnych mistech dodavky, neco do maleho kufru (zavazadlovy prostor vetsinou ridic vyuziva posledni radou extra sedacek) a jeden batoh bohuzel vyfasovali cestujici v prvni rade. Vesli jsme se a vyrazime.

Po 2 hodinach jizdy prijizdime do vesnicky Sabang. (Dobrospoznamka: podobnost se Sabang beach, kde jsme travili Silvestra je ciste nahodna). Z tohoto mista pokracujeme lodi, ktera kotvi nedaleko na plazi. K nasemu stesti tu stoji 4 lode spolecnosti Harry a tu potrebujeme. Jeste ani nestihneme slozit batohy do pisku a uz nam je odebiraji mistni nakladaci. O batohy se malem poperou. Pro ne je to cast obzivy, pomahat lidem se zavazadly na lod, za coz ocekavaji nejaky peniz. My zkuseni cestovatele si samozrejme chceme vse odnest sami a uklidnujeme je, ze to jako zvladneme sami.

Najednou jedna z lodi odrazila od brehu a odplouva... Volame, mavame, at na nas pockaj, vse marne. Nakladaci se smeji a my ted chapeme, proc nam tak rychle brali batohy. Protahujeme obliceje, ale co, muzeme si za to sami, zkuseni cestovatele! :-) Dalsi a posledni lod jede v 1 odpoledne, zhruba za hodinku a pul. Lehame do pisku a z tak uz zatazene oblohy zacina mirne poprchavat. PARADA, to nam to pekne zacina! Vydavam se s Houmeem na pruzkum vesnice, zda-li se neda ukoristit jeste nejake jidlo a piti.

Ve vsi dohromady nic nemaji, jen par domecku se zakladnim jidlem. Kupujeme banany, housky, syr a vodu a mirime zpet na plaz. To uz nas ale pronasleduje "manazer" nosicu, ze si mame od jeho party nechat odnest veci. Uvidime, uvidime rikam mu a on se me neustale snazi zlomit na nejakou pevnou a hlavne nesmyslnou castku za odneseni veci.

Je tu prvni hodina odpoledni a zacina nalodovani. Domluvena particka si nadhazuje nase 20 kilove krosny nad hlavu a uz pelasi vodou k lodi. Aha, takze lod vubec neprirazi k plazi a musi se dojit k lodi, coz znamena byt do pul pasu pod vodou. Batohy mame na palube a nikomu z nas se do vody moc nechce. Ale to uz nosici signalizuji, ze nas tam donesou. Jo? Tak super. Naskakujeme jim na ramena a v mziku stojime suchou nohou na palube. To jsme tu jeste nemeli. :-)

Startujeme, dvouhodinova cesta prijemne utika, sviti slunicko a vlahy filipinsky destik neustava. Ale na plazich bude urcite hezky, uklidnujeme se. :-) Vytahuji kytaru a za zvuku vrceni lodniho sroubu pobrukuji taborove pisne.

Maly pristav Guijalo. Jsme na miste a zacina dalsi souboj, tentokrat s ridici tricyclu. Chceme jet do vesnicky Paniman, ktera je vzdalena asi 10km. Nabizena cena 400 pesos (140 czk) se nam zda na mistni pomery ponekud vysoka. Hresi na to, ze nemame jinou moznost. Motorek je tu nastesti vice, tak zkousime jednu po druhe, kdo si rekne nejmene. 250 pesos je nejnizsi castka, kterou jsme schopni usmlouvat a vyrazime. Ridic ma s sebou jeste vyvazovace, ktery v zatackach motorku vyrovnava jak je potreba. Pry je cesta nebezpecna. Tak jedeeeeeem....

Po dalsi hodince dorazime na vysnene misto. Fouka tu vitr, ze si musime drzet cepice. Nastesti je primo naproti nam neco jako restauracni zarizeni, kde ve finale zajistujeme i ubytovani. Objednavame osvezovaci pivko a vytahujeme bundy. Jojo, takhle nejak si predstavujeme dovolenou na bilych plazich, za kterymi jsme procestovali pul dne. :-) Jdeme ulozit batohy do naseho noveho pribytku.

Bambusova chaloupka je celkem obstojne vybavena. Postele, polstare, stul, zidle, drez na nadobi i nadobi samotne a kupodivu elektrina. Jdeme na veceri. Copak nam asi mistni kuchyne na konci sveta a romanticky odlehlych plazich nabizi. Panecku, cerstve krevety a za slusnou cenu. Vsechno sem! :-) V cechach byste za porci krevet pro 4 jedliky dali majlant, ale tady jsou za babku a ryze k tomu. Mnam! V prubehu vecere promlouvame s pani majitelkou jak je to tu s pocasim. Krasne je tu od dubna do zari. Jeeeeee, to je ale smolik, ze ted je zrovinka prvni polovina ledna. Takze slunicko nebude! :-( Davame jeste neco na zahrati (samozrejme teply caj :) a jdeme do postele, treba zitra bude hezky.

Rano neni pocasi o moc lepsi, takze jedinou zabavnou aktivitou bude zrejme jidlo. Diky vetru je more neklidne, takze neni mozny ani vylet na okolni ostrovy. Jdeme si pred snidani jeste zacvicit a probehnout se na plaz mezi lode a morem vyvrzene chaluhy. Pri zpatecnim behu uz zas poprchava.

Cestou na snidani mijime prave probihajici kohouti zapasy. Snazim se neco vyfotit nebo natocit, ale mistni se k tomu nestavi moc pozitivne a probihaji dotazy typu "odkud jsem a zda je to u nas legalni". Popravde sdeluji svuj puvod a prikyvuji, ze kohuti zapasy u nas "ABSOLUTELY OKEJ". :-) Kazdopadne me to natocit nenechali, tak alespon pridavam jednoho kouhoutiho sampiona v ocekavani.

Den travime kazdy po svem. Hrajeme karty, cteme si, lustime krizovky, pospavame a nekdo pise clanky. Zabavnou vlozkou pro dnesni den je u restaurace uvazana opice. Beha sem a tam, vyplazuje jazyk, dava si nohu za hlavu a tak podobne. Asi se tu taky nudi, moc se ji nedivim... :-(

Navecer hrajeme kostky a rozmlouvame s mistnimi o vsem moznem. Domlouvame zitrejsi snidani na 7:30 a odvoz na 8:00, abychom vse stihli. Pani restauraterka hlasi co ji ve spizi zbyva a moc toho neni. Nakonec je snidane celkem bohata. Tunak v tomate, volska oka, ryze, banany, ananasovy dzus, caj a mistni chlebove housticky pujcene od sousedu. Trochu vrazedna kombinace, ale poustime se do toho. Objednany tricycle uz ceka a my se vydavame na 5 hodinovou cestu zpet, kterou mame vypocitanou presne az k letadlu. Let Naga-Manila a jestli to nestihneme, nepotkame Cockovi.

Ridice nekolikrat pobizime, ze potrebujeme stihnout ferry jmenem Harry v 9:00. Cestou jeste prifukuje pneumatiky, asi aby mu to lepe jelo a my si uz predstavujeme jak mavame odjizdejici lodi. To uz umime. :-) Jsme v pristavu vcas. Odpluti v 9:00 se nejak nechysta a lod jeste v 9:20 spokojene kotvi.

Autobus pred 20 minutami odjel a my bereme drazsi mini-van. Skladame se a trada. V Naga jsme relativne na cas, kupujeme svacu v nejmenovanem fastfoodu a bereme taxika na letiste. Taxikar dostava stejne instrukce jako vsichni predchozi. Za hodinku nam to leti. GO GO GO!

Uf, jsme na letisti jeste s relativnim predstihem. Odbavujeme se a k nasemu prekvapeni probiha osobni prohlidka batohu. "Vsechny otevrit! Zni povel a prislusnici prohmatavaji obsah. Saddamovi se trochu svira hrdlo, protoze si z plaze odvazi asi 3kg musli, kterou si svym psim pohledem vyprosil u pani restauraterky. Vsichni jsme prosli a pokracujeme k check-inu. Zde nase batohy opet vykazuji slusnou nadvahu. Tentokrat 30kg, pricemz limit je 15kg na cloveka. Vybalujeme do prirucnich zavazadel co se da, a kazdy jsme oveseny jak vanocni stromek.

Vsechno jsme zvladli a spokojene nastupujeme do maleho letadla Cebu Pacifik, za hodinu jsme v Manile. Ani nejedeme do centra, batohy odbavime rovnou do vietnamskeho Saigonu, kam mame navazujici let. Vydavame se do nakupniho centra na posledni Filipinsky shopping a vecer se potkavame s Lenkou a Jirkou Cockovic, kteri nam povykladaji jak se meli oni....

jeste fotogalerie a je to komplet :-)