2206795434/6210

Mt. Mayon - aktivni vulkan

Napsal uživatel Houmee Pondělí, 01 Únor 2010 07:00

Rano vstavame za rozbrezku, pripravujeme si snidani y vlastnich zasob v nasi homestay kuchynce a v devet rano uz sedime v jeepney na ceste do mesta Daragy. Dnesni plan je celkem jednoduchy, protoze se chceme na chvili zastavit u vulkanu Mount Mayon, ktery jeste pred 14 dny chrlil lavu. Nasim umyslem je navstivit kostel Gagsaua, ze ktereho cni nad okolni teren pouze hlavni vez a vrsek zdi hlavniho chramu, protoze v roce 1814 ho zalila lava. V jeho utrobach zemrelo vice nez 1200 lidi, kteri se prisli do svatostanku schovat a modlit za usetreni jejich vesnice. Smutne!!!

Z tohoto mista zamirime do meste Naga, ktere bude nasi zakladnou pro vystup na vyhaslou sopku jmenem Mount Isaroc.

Na cestu s nami vyrazi i divcina z potapecske zakladny, ktera s nami vystoupi v Daraze. Musime vybrat z bankomatu penize, abychom zaplatili vcerejsi potapeni (meli jsme domluvenou platbu kreditni kartou, nicmene jejich terminal nefungoval). Do mestecka dorazime kolem jedenacte, predavame krasne filipince vybrane penize a nastupujeme do jeepneyho, ktery nas odvazi kousek za mesto, kde pokracuje peskobusem. Platime vstup do "turisticke atrakce" a prohlizime si zdejsi ruiny. Pocasi neni zrovna ruzove a Mayon je termer cely zahaleny mlhou. Nicmene postupem casu, ktery travime v arealu se pocasi zlepsuje a oblaka se zvedaji.

Krome hlavni veze a par zdi okolo neni na miste mnoho zajimaveho. Na konci zacinaji pole, na kterych mistni usedlici cirou nahodou obdelavaji sve pozemky a sazi ryzi. Zpusob obdelavani jejich polnosti je bezesporu osvedceny, protoze se krome zapojeni byka tahnouciho ruchadlo jedna o rucni praci. Pozorujeme nasazeni a rychlost, se kterou sazaji mlade vyhonky, a vybirame nejrychlejsiho pracanta. Vse si muzete prohlednout na nasledujicim videu a take si tipnout...:)

Stojime u policka na upati hory a naposledy si ji pred nasim odchodem prohlizime. V tu chvili se na me podiva Mr. Adrenalim svym typickym pohledem, kterym mi bez vyrceneho slova dava najevo, ze nejaky napad je tu. Ok. V duchu si rikam: "Tak pojd mi s tim moudrem...".

"Hele, Homo, vidis na svazich ty cerne pruhy?" ptá se.
"No, vidim." Odpovidam.
"To bude asi lava, co? A jeste se z ni kouri... Byl jsi nekdy tak blizko u sopky, ktera jeste doutna?" na coz nebylo treba, abych odpovidal.

V tomto okamziku mi dochazi, ze nas planovany odjezd bude pravdepodobne lehce odlozen a my pujdeme co nejblize k coudicimu lavovemu toku. Prichazime Saddomvu ideu sdelit ostatnim. V tymu se nenechazi nikdo, kdo by mel zasadni vytky proti uvedenemu napadu, takze zbyva uz jenom sehnat nejakeho mistniho hocha, ktery nas tu provede. Po deseti minutach se domlouvame s klucinou, ktery bydli nedaloko a blizke okoli zna jak sve boty. Jen s anglictinou ma trochu problem a prvni nedorozumneni nastava jiz po chvilce, kdy se vydame na cestu. Nase predstava byla vyrazit, co mozna nejkratsi cestou k lavove rece dle jeho slov deset kilometru vzdaleneho od tohoto mista. Nicmene jdeme opacnym smerem nez byla nase predstava. Pruvodce nas bere na autobus a chce nas odvest na misto, kde bychom to meli pesky pouze ctyri kilometry. Do setmeni jiz zbyvalo necelych pet hodin, a proto jsme preferovali variantu, co nejrychleji vyrazit od kostela a jit kam az to pujde.

Tak snad se jiz chapeme a hura na "vrchol"...:) Pridavaji se k nam dalsi dva kluci, kterym muzu byt kolem trinacti let. Prochazime loukami, ryzovymi polemi, malymi osadami, kde na nas mistni nevericne hledi, pozorujeme sklizeni kokosovych orechu (video), deti nam mavaji a chteji se ihned fotit. To mu rikam prava exotika!!! Prekracujeme, preskakujeme a brodime se malymi rickami pritekajicimi ze svahu hory a po hodince a pul se dostavame na asfaltovou cestu. Zde stoji pozuby ozbrojeny armadni prislusnik, ktery nam sdeluje, ze toto je nejzassi misto kam se muzeme dostat. S jeho nazorem se neda delat asi nic jineho nez souhlasit, coz ale neplati pro naseho Saddamka. Snazi se nasim provadcum vysvetlit, ze se stale chceme dostat co nejblize. Dozvidame se, ze straze jsou pouze na cestach, takze mizime opet mezi ryzi a nyni snad konecne spravne v souladu s nasim pranim.

Prochazime ryzovymi poli a dostavame se na lavove pole, ktere je zde pouze od roku 2006. Jelikoz nam nezbyva mnoho casu Saddam nasazuje tempo blizici se rychlosti zvuku a ostatni za nim v zavesu nemohoucne plachti. Ani nestiham fotit a kochat se pohledem na jiz mraky odkrytou sopku. Kolem pul pate se snazim upozornit, ze nase batohy ma spravce u vstupu ke kostelu, ktery v sest konci svoji sichtu. Saddam tento fakt nepovazuje za podstatny a stale se chce dostat co nejblize k sopce nez vse zahali tma. Rozdelujeme se tedy na dve skupiny. Ja s Kucou si davame chvilku voraz a obdivujeme majestatny vulkan. Je to fakt nadhera!! Sopka se tyci nad okolni krajinu a z vrcholu stale doutna husty dym. Vycerpani a hladovi se obracime a jdeme zajistit batozinu.

Druha skupina si na cestu zapaluje cigarko a pokracuje az do setmeni smerem k vulkanu..:)... (pouze ilustrativni foto, Saddam je nekurak).

Nicmene po chvili jim dochazi, ze prospesne by bylo mistnim obyvatelum pomoci, sopku sklidnit, nejlepe sfouknout nebo nejakym jinym zpusobem uhasit. Nastava tedy zachrana akce nazvana "meteorismem nic nezkazis"...:) alespon ne ted...:)

Ve vecernich hodinach se opet vsichni potkavame pred branami parku ve zdejsim lokale a davame si chutnou veceri. Mame pred sebou jeste cestu do vyse zmineho mesta Naga. Nejsme si jisti, zda po setmeni chytneme nejaky autobus, ale nevzdavame to. Mame stetsi a nabira nas autokar mirici az do Manili. Po hodine cesty se jiz ubytovavame v prvnim hotelu v Naga city, davame si neco malo k snedku a jdeme spat, abychom v dalsi narocny den byli svezi a odpocati.

a tady slibovana fotogalerie