2206795434/6210

Slunecnice - navsteva skoly

Napsal uživatel Saddam Čtvrtek, 28 Leden 2010 07:00

Do Ormocu dorazime po poledni a na nadrazi nas vyzvedava Rea se 2 kolegy, nase kontaktni osoba z Gawad Kalinda, jak se jmenuje mistni dobrocinna organizace, kterou jsme prijeli nasvtivit. S Reou jsem si pred prijezdem napsal nekolik emailu, takze jsou na nas prijezd pripraveni. Fakt, ze nas prijezd vzali pomerne vazne se ukaze nasledne. Hned od zacatku je jasne, ze jsme si navzajem padli do oka a citime, ze setkani bude probihat ve velmi pratelske atmosfere. Cestu z nadrazi do GK (Gawad Kalinda) si kratime seznamovacim rozhovorem, od tehotne Rei se dozvidame, ze je v osmem mesici a protoze jeste nema vybrane jmeno, navrhuji kdyz to bude kluk, aby se jmenoval Adam :-).

Mezitim prijizdime na misto, kde jsme jiz netrpelive ocekavani. Nejdriv neco k samotnemu mistu: Jedna se de facto o takove minimesto ve meste. Obdelnikovy pozemek je po obvodech tvoren v tuto chvili 76 domy (misty ve dvou radach, cimz vznikaji ulice), ktere patri jednotlivym rodinam. Uprosted je skola (postavena za penize Nadace Sunflowechildren), maly domek slouzici jako zazemi pro provoz, kde jsou 2 kancelare a meeting room (ja se toho zargonu nezbavim :-). Prostredku vevodi hriste s basketbalovymi kosi, kde se zaroven odehravaji i veskere spolecenske udalosti a setkani clenu spolecenstvi. Jak zahy zjistujeme, o nasem prijezdu vedi nejen vsechny deti, ktere zde ziji, ale evidentne i vsichni dalsi obyvatele, kterych je tady celkem 354. Mnozi se na nas hned prisli podivat, coz je na jednu stranu moc prijemne, na druhou stranu si pripadame trochu jako atrakce v zoo :-).

Seznamujeme se s Bryanem, ktery se stava nasim hlavnim pruvodcem a dalsimi predstaviteli GK. Jsou tu vsichni, od reditele celeho projektu az po pani ucitelku, celkem asi 10 lidi. S Bryanem se domlouvame nejprve na prohlidce celeho mista, s tim, ze je pote vyzpovidame. Prohlidka zacina ve skole, ktera stoji diky Slunecnici. Vchazime dovnitr a zjistujeme, ze tam na nas zpusobne cekaji vsecny deti, ktere tuhle skolu navstevuji a maji oblecen skolni stejnokroj. Jsou ve veku okolo 4-5 let a my se dozvidame, ze jde o variaci na nasi materskou skolku. Deti se zde uci zaklady cteni, psani a pocitani do deseti. To vse ve trech jazycich: filipinstine, anglictine (ktera je na Filipinach urednim jazykem) a jejich lokalnim jazyce. Deti se trochu ostychaji, ale my mame pripraveny trik :-). Vyndavame naramky s logem Slunecnice a rozdavame vsem. Sice nechapou o co jde, ale naramky se jim libi, takze se rychle skamaradime :-). Bryan i ostatni dospelaci se usmivaji, maji totiz taky radost. Je videt, ze jsou tady vsichni jedna velka rodina. Kdyz vsechny obdarujeme, delame spolecnou fotku. Jeste ze je Houmee tak skladny :-)

Nasleduje prochazka po - rikejme tomu vesnici :-). Prochazime mezi domy, Bryan nam ukazuje mistni studnu, kde si berou vodu. To prece nemuzeme nevyzkouset.

Zdvorile se ptame, jestli muzeme nahlednout do jednoho z domu. Se svolenim obyvatel nahlizime do jejich kuchyne.

Celou dobu nas provazi skupinka deti, pro ktere je nase navsteva vitanym zpestrenim. Behem cesty se ptame Bryana na podrobnosti o zivote v komunite a dozvidame se, ze ubytovane rodiny jsou obeti zaplav, ktere zde byly v roce 2001. Vsichni pri nich prisli o strechu nad hlavou. Jak se komunita rozrusta a pribyvaji nove domy, pribyvaji i nove rodiny. Jednou rocne se schazi vedeni GK, kde vybiraji budouci nove obyvatele. Vetsinou jsou z blizkeho okoli a jsou jako puvodni rodiny obetmi prirodnich katastrof.

Kdyz obejdeme celou vesnici, Bryan nas vede zpatky do skoly, pry pro nas ma pripravene prekvapeni. To jsme zvedavi! Ve skole jsou pripraveny deti a .... chteji nam zazpivat! Usedame na jejich detske minizidlicky a poslouchame v jejich podani mistni narodni pisne. Jsou fakt roztomili!

Povzbuzujeme je rytmickymi pohyby a usmevy, zpivat s nimi nemuzeme, tak dobra nase filipinstina jeste neni. Kdyz skonci, Bryan rika ze nam chteji zapivat i starsi deti. Rychle se radime a posilame Dobrose naladit kytaru, prece se nemuzeme nechat zahanbit!

Nez deti dozpivaji, Dobros ma naladeno a rikame Bryanovi "tak my vam taky ukazeme neco z naseho folkloru :-)". Lukas bere do ruky kytaru a s Kristynou vystrihnou par songu takovym zpusobem, ze by je i starej Hejma pochvalil.

Jsme sice z druheho konce planety, ale je videt ze hudba lidi spojuje. Detem se predstaveni moc libilo a kdyby to bylo na nich, zrejme tam jsou s Kristynou doted...

Koncime prohlidku a presunujeme se do kancelare, kde na nas ceka vitane obcerstveni a vetsina vedeni GK, pripraveni zodpovedet nase zvidave otazky. Postupne se jim predstavujeme a seznamujeme je s nasim propojenim se Sunflowerchildren a Nadaci Slunecnice. Vysvetlujeme jim, ze nasim cilem je rozsirit povedomi o tom, jak prospesnou cinnost Slunecnice provadi a pomoci ji timto zpusobem ziskat vice prostredku na rozvoj podobnych projektu. Kdyz zjisti, ze ani pro Slunecnici nepracujeme, jen jsme se rozhodli jim behem nasi cesty takto pomahat, jsou prijemne prekvapeni. Rikam, ze na ne mame pripravenou radu otazek, Bryan kontruje pripravenym stativem a kamerou, na kterou hodla rozhovor nahravat:-) Uvolnujeme atmosferu par drobnymi zertiky a obe strany nechavaji puvodni nervozitu nekde za dvermi...

Rozhovor plyne zcela nenucene a my se krome jineho dozvidame, ze cela spoluprace zacala v roce 2007, kdyz Jovy (predstavitelka americke Sunflowerchildren) navstivila toto misto. Jako nejvhodnejsi pomoc se ukazala prave vystava Sibol school, neboli vyse zminovane materske skoly. Koncem roku 2007 zacali se stavbou a zacatkem roku 2008 uz skola stala. Tomu rikam rychlost. Tezko rict, jak dlouho by trvalo neco podobneho zorganizovat v Cechach. Nyni uz nadace "pouze" plati provozni naklady, ktere cini cca 3000 USD na rok.

Nasledujici vec je mi na tomto projektu a vedeni mistni GK ohrome sympaticka. Bryan i ostatni nechteji byt zavisli na pomoci zvenci a intenzivne pracuji na tom, aby cely jejich projekt byl zivotaschopny lokalne. Jejich hlavnim cilem je ziskat co nejvice sponzoru mezi obyvateli Ormoc city a mistnimi firmami, tak aby mohli bez problemu fungovat i bez zahranicni pomoci. Klobouk dolu, misto aby jen sedeli s natazenyma rukama, tvrde pracuji na tom, aby jejich projekt fungoval i bez americkych, ceskych, malajskych a dalsich penez. Jejich hlavnim kredem je "nic neni zadarmo". V tomto pripade to plati do puntiku.

Ptame se tedy, jak je mozne ze rodiny dostavaji domy k dispozici - to nic neplati? Ti lide preci nic nemaji, cim by mohli dum zaplatit. Dozvidame se, ze kazdy dum ma nejakou hodnotu, napr. 50.000 filipinskych pesos. Rodina, ktera se tam nastehuje musi hodnotu tohoto domu vratit ve forme sve prace pro projekt. Je-li prumerny hodinovy vydelek napr. 20 pesos na hodinu, musi dana rodina odpracovat 2500 hodin pro komunitu. Ta myslenka mi pripada genialni......Na jidlo vetsinou vydelava hlava rodiny, kazdy se zivi jak muze. Nejcastejsi profesi je prodavac, ridic tricyclu nebo rybar....Mimochodem, tihle lide vydelavaji tak 3000 pesos za mesic, coz je v prepoctu 1500 czk. Uzivit tim treba 8clennou rodinu je neni zrovna jednoduche, ale jak rika Bryan, nic neni zadarmo.

Pri te prilezitosti se ptame, jake jsou rocni naklady na jedno dite v Sibol school. Na uniformu, platy ucitelu a skolni pomucky staci pouhych cca 2500 pesos rocne, coz je asi 1200 korun. Kdyz si uvedomime cenove relace v Cechach, rikame si jestli penize, ktere vsichni vydelavame utracime opravdu tim spravnym zpusobem...

Rozhovor se pomalu blizi ke konci a tak se ptame na posledni vec: Jak mohou krome finacni castky (kdyz nechteji byt zavisli na financni podpore zvenku) pomoci nasi pratele, kolegove, znami ci uplne cizi lide tomuto konkretnimu projektu? Odpoved neni az zas tak prekvapiva: hlavne anglicke knizky pro deti, skolni pomucky a velkou radost by detem udelali i omalovanky. Pry strasne radi vybarvuji...

Tak tohle zaridit by snad nemusel byt zadny velky problem. Po navratu muzeme obehnout par skol, oslovit nase pratele a vas ctenare nasich stranek a spolecne sehnat zminene a sehnat penize na jejich odeslani. Zivot neni o tom, co chce clovek udelat, ale o tom co udela...

Louceni je opravdu dojemne a to nejen kvuli detem.

V ocich nasich novych pratel vidime nadeji, podekovani i radost a oni v nasich ocich vidi, ze cas ktery nam venovali nebyl nadarmo.

O zpusobu, jak hodlame nasi pomoc zorganizovat se jeste musime poradit, ale ze to udelame je vice nez jasne. Budeme radi kdyz se zapojite i Vy, protoze jak rikam - zivot neni o tom co chcete udelat, ale co opravdu udelate...

Pokud jiz pri cteni tohoto clanku mate nejaky napad, napiste nam - Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

A mimochodem, ja se na Filipiny jeste nekdy v zivote urcite vratim...

Take se nezapomente podivat do fotogalerie!