2206795434/6210

Puerto Galera - Sabang beach, Silvestr 2010

Napsal uživatel Kůča Pondělí, 25 Leden 2010 07:00

Praha-Roztyly, budova T-Mobile 29.12.2009, 16:20. Loučím se s kolegy a přítelkyní, měním tašku s notebookem za krosnu a vyrážím na další své dobrodružství. Vůně dálek a slastný pocit dvou týdnů bez práce je nepopsatelný. Pak následuje autobusové nádraží Florenc, cesta do Vídně, noční procházka stále ještě vánočně nazdobenou Vídní a na zaver cesta vlakem z centra na letiště.

Vše je přede mnou, kamarádi, Silvestr, putování a poznávání, potápění, kontakt s velrybím žralokem, návštěva části mé rodiny na Filipínách. Ten pocit přebíjí i to, že mě čeká celá noc na letišti Schwechat. Noc sice neutíká, ale slovenský barman, české křížovky a čerstvé české týdenníky a měsíčníky v mé krosně mi ji pomohou zvládnout…ať už jsem v letadle a spím. Po Vídni následuje Amsterdam a poté už konečně let směrem Manila. Studuji Filipínské reálie, shlédnu film 17 Again s idolem dnešních teenagerů Zacem Efronem a překvapivě mě to pobaví. Buď má v té výšce člověk jinak nastavená kritéria, nebo jsem stále mladý, mladší, než jsem si myslel, a nebo se potvrdilo, že je chlap puberťák celý život, bez ohledu na datum v občance. Ať tak nebo tak, po nějakých 13 hodinách je to tu…Mabuhay Pilipinas!

Vítá mě letiště Ninoy Aquino, pojmenované po reformním kandidátu na prezidenta, který se do vlasti vrátil ze svého amerického exilu dříve než měl, a ihned po jeho návratu ho přímo z letadla vytáhla armáda stále ještě sloužící v té době vládnoucímu prezidentu – diktátorovi Ramosovi a reformátor Ninoy byl krátce na to popraven. Inu, naděje někdy neumírá poslední, nýbrž poměrně záhy. Já nemám nejmenší ambici vystřídat současnou prezidentku, a tak můj pobyt na letišti je bez problémů a už jedu taxíkem přes půl Manily na autobusák, odkud jezdí autobusy směrem na jih. Cena 440 Pesos (176 Kč) je více než příjemná, za to nejedu v Praze ani z Václaváku domů na Žižkov. Autobus jede ihned a čeká mě první poznávání, i když jen přes jeho okna. Jsem jediný cizinec a tak vnímám vše kolem. Když člověk cestuje sám, má to něco do sebe, mnohem víc vnímáte okolní realitu. A když navíc jedete do země, kde jsou lidé přátelští a komunikativní, právě jako na Filipínách, a tak i když jste sám, nikdy vlastně sám nejste. Něco, co v Česku asi nezažijete. Z autobusu pozoruji okolí. Banánovníky, skot, odpadky, všude zeleno, chatrče, chaotická výstavba, rýžová pole, všude lidi, děti, a to se pořád opakuje dokola. Po několika hodinách v autobuse, který byl věkově minimálně mým vrstevníkem, konečně vystupujeme v přístavu města Batangas. Odtud jedou lodě do Puberto Galera, tam na mě čekají kamarádi. Ihned se mě ujímá jakýsi dobrodinec, který mi pomáhá se všemi nástrahami Filipínské byrokracie a přezaměstnanosti. Je potřeba si koupit lístek na loď, poplatek za přístav a jakýsi další poplatek. A to na třech různých místech. Říkám si, co za to bude chtít. Prý neočekává nic jiného než malé spropitné. Dostává opravdu malé, ale vypadá spokojeně. No a pak nástupní hala. Vypadá to, že je tam půlka Filipín. Ihned si vzpomenu na jedny z mála zpráv o této zemi, které se objevují v našich televizních zpravodajstvích a sice „Na Filipínách se potopil další přetížený trajekt“.

Bambusová loď, na které jedeme má sice tak o třetinu méně sedadel, než cestujících, každý drží záchranou vestu v ruce, ale po hodině plavby bezpečně přirážíme ke břehu v Puerto Galera na ostrově Mindoro. Po chvilce rozkoukání se snažím chytit Jeepney do 20minut vzdáleného Sabang beach, ale Jeepney nejede, tak chytám dražší tricycle. Cenu usmlouvám o třetinu (sklízím plody studia reálií z letadla) a za 20 minut jsem v Sabang beach. Teď už jen najít naše ubytko. Dle informaci od Houmeeho je vše zařízeno.

Prý na mě nečekají, jeli na výlet na pláž, kde se dá koupat, protože Sabang beach, i přes jeho jmeno, není místo koupání zaslíbené. Prý o mě řeknou paní domací, nechají mi u ní klíč a zařídí přistýlku do pokoje. Tinas guesthouse je místo přímo na pláži, v restauraci na terase a recepci v jednom proběhne následující konverzace:

Já: „Dobrý den, já jsem právě přijel, kamarádi, ta skupina Čechů, Vám prý o mě řekla a nechala tu pro mě klíč.“
Tina: „Oni tady nejsou a žádný klíč tu nenechali“.
Já: „Prý mi přichystáte přistýlku na pokoj“
Tina: „A kdo Vy jste, neřekli mi, že ještě někdo přijede“.
Já: „Já jsem Jiri, kamarád, prý Vám o mě měli říct“.
Tina: „Ale Jiri tu už bydlí!¨“ (pozn.autora, měla na mysli Jiriho Jindraka, jednoho ze čtyřech cestovatelů).
Já: „To je jiný Jiri. Jiri není příjmení, ale křestní jméno, a dost časté, takže já jsem jiný Jiří“.
Tinu situace očividně pobavila: „ChaCha, chápu, tak já se podívám po nějaké přistýlce a vy si zatím sedněte do restaurace a počkejte na vaše kamarády“.

Prý kamarády, nu dobrá, když to říká Tina. Dávám si chicken curry a pivko a dívám se, jak pomalu zapadá slunce. Jsem tady. Únavná a dlouhá cesta je za mnou.

Houmee a Saddám přicházejí přibližně po hodině. Ale nepletťe se, ne proto, že by si vzpomněli, ale na základě mojí sms výzvy. Ale to je jedno, objímám přátele, které jsem čtvrt roku neviděl a jejichž kroky jsem sledoval jen prostřednictvím jejich reportáží a teď se stávám součástí jedné z nich. Dáváme si welcome drink, ubytovávám se a sedáme ke stolu. Po chvíli přichází i ostatní, Dobroš, Kristýna (kolegyně Saddama a Dobroše, která se přijela připojit k cestovatelům na celý měsíc), se kterou se teprve seznamuji, a Jiřík s Léňou (Jiříkovi milá přítelkyně taktéž přijela o den dříve, než já a také na měsíc). Povídáme si, vyprávíme zážitky a užíváme si odpočinku. Sabang beach je místo, kde si všichni chtějí odpočinout po předchozích putováních, já dospat téměř 48 hodin bez spánku a překonat časový posun. Zde také oslavíme Silvestra a příchod Nového roku. Radost ze setkání a témata neberou konce, nacez se nase povidani v Tinas reatauraci protahuje do pozdnich nocnich hodin. Poslední den v roce je naplněn cestou na pláž s velmi slibným jménem White beach. Jedná se o klasické turistické středisko po Filipínsku, tedy ne nijak extrémně čistou pláž s nekončícím množstvím různých druhů občerstvení a levných restaurací, obchůdků se suvenýry a plážovým oblečením. Téměř nikdo tu není. Je tzv. cool season, tedy studené roční období, a turistů je tu jak šafránu. Jsme široko daleko nejpočetnější skupina.

Jelikož jsme se probouzeli na etapy, tak jsme na etapy i vyráželi. Jsme tu tedy s Houmeem a potkáváme Čočku s Léňou. Saddám, Dobroš a Kristýna tu byli dřív a už je tu nevidíme. Přijeli po vodě a stejně se vraceli, zatímco my si vybrali suchozemskou trasu. Dáváme si krátkou koupel v moři za svitu slunce. Kdybych věděl, že to bude naposled za celých 14 dní, budu tam déle než těch 5 minut. Jdeme si večeři na pláži v jedné z mnoha občerstvovacích zařízení. Netušíme, že naše objednávka pro 4 lidi bude takovým oříškem. Očividně nezkušená slečna servírka velmi zmateně zapisuje naše objednávky, až Lenka prohlásí: „Ta to nedá“. A tak se i stalo, za 15 minut nepřichází objednané dobroty, nýbrž jiná slečna, která se nás ptá, co jsme si to vlastně přáli. Poté uběhne další hodina a po jednom se začínají objevovat naše objednávky na stole. Inu, je vedlejší sezona a vládne tu heslo klid a no stress především. Z oběda se stalo velmi pozdní odpoledne, a jelikož je Silvestr, vyražíme zpět na hotel připravit se na důstojné přivítání Nového roku. V Sabang beach se opět všichni setkáváme odpočatí, umytí a zkrášlení v restauraci našeho ubytka. Únava z předchozích dní vypadá nepřekonatelně, ale nakonec objednáváme lahvičku vínka a vecer, který ještě v deset hodin vypadal na odpískání, se mění v příjemnou pohodu a poklidnou náladu.

Je pár minut do půlnoci a my se přesouváme o pár metrů dál na nábřeží a chystáme přípitek. A je to tady. Nový rok na Filipínách. Doma se teprve šampaňské začíná chladit, tady už špunty létají. Díváme se na ohňostroj a každý si prožívá tu zvláštní chvíli vstupu do Nového roku tak daleko od domova a od svých nejbližších po svém. Radost a hřejivý pocit ze Silvestru poprvé na břehu moře se mísí s nostalgií, vzpomínkami na rodiny, přátele a lásky doma v zasněžených Čechách.

Asi po hodině vyrážíme do baru a bavíme se tancem, poslechem živé kapely a konverzací s ostatními cizinci, kteří zavítali do stejného podniku. Tři kamarádi z Rakouska, Němka se svým Rumunským přítelem a další. Silvestr je to příjemný, a v mnoha směrech jiný než všechny předchozí. Končí sice pozdě, ale všichni jsme zdraví, a to i přes varování o velmi divokém zacházení Filipínců se zábavní pyrotechnikou. Na nový rok se scházíme na oběd v naší restauraci a domlouváme výlet do nejvíc fancy letoviska v okolí, Coco beach. Pronajímáme si loď a vyrážíme. Cesta je krátká, Coco beach je schované jen za skalním útesem. Jedná se o resort složený z jedné restaurace, baru a spousty romantických chatiček z bambusu, listů banánovníků a palem. Uvnitř čísté a příjemně zařízené. Ideální místo na líbánky.

My ale na líbánkách nejsme a jsme tu mimo sezonu, takže na nás působí Coco beach opuštěně, poněkud nudně a ospale. A nebo jsme ospalí my? No, něco na tom bude, a tak si leháme na plážová lehátka a ve stínu mraků a za zvuku moře si dáváme dvacet. Poté se vracíme zpět do Sabang beach, posedíme u večeře a v průběhu večera se postupně vytrácíme dospat předchozí silvstrovské oslavy. Jenom já zůstávám, časový posun na mě působí a ve dvanáct se mi ještě spát nechce, můj organismus má stále o sedm hodin méně, a tak vyrážím sám do blízkého baru na pokec s podobnými nespavci. Na druhý den se přesouvame do Manily, kde strávíme jednu noc a následně se přesuneme na ostrov Bohol, kde začne poznávací část našeho bytí na Filipínách. Ubytovavame se v hotelu, kde jsme bydleli pri prvni navsteve Manily. Je druheho ledna a zitra ma Houmee narozeniny. Davame si jidlo a o pulnoci pripijime na narozeniny naseho Nejvyssiho:-). Ne ze bysme k nemu vzhlizeli jako k Bohovi, ale musime k nemu vzhlizet, protoze meri 196 cm :-).

Ráno se nase skupina royděluje, Čočka s Lenkou se od nás odpojují a odlétají na ostrov Palawan, kde stráví 2 romantické týdny, o kterých nám po návratu odmítá sdělit bližší podrobnosti. (Aspoň že Lenka nebyla skoupá na slovo, vždycky když byl Čočka na záchodě :-). My vyrážíme směr ostrovy Bohol, Leyte a Luzon. Potkáme se až v Manile těsně před odletem z Filipín. Ale o tom si přečtete až v dalších článcích...

Fotogalerie