2206795434/6210

Oslava narozenim ve vysce 6.088 m.n.m. !!!!

Napsal uživatel Saddam Pondělí, 05 Duben 2010 00:00

Rano vstavam pred 7 hodinou, abych si stihnul zabalit vsechny potrebne veci na nasledujici 3 dny, kdy se s nekolika dalsimi odvazlivci a s pomoci pruvodcu z agentury Adolfo Andino pokusime dobyt nasi prvni sestitisicovku. Houmee stale neni rozhodnuty, zda se ma tohohle dobrodruzstvi zucastnit, a tak jen lezi v posteli a kouka na me, jak prerovnavam trekove boty, vsechno teple obleceni, celovku, lekarnu, emergency termofolii na prikryti....no proste vsechno co si myslim, ze by se mohlo behem teto vypravy jen trochu hodit. Vzhledem k tomu, ze tentokrat nepujde o jen tak nejaky vystup v pohorkach, ale narocny trek snehem, po ledovci, s mackami na nohou, cepinem v ruce a krosnou na zadech, je dulezite nic nepodcenit.

Pred osmou hodinou se klukama loucim a jdu naproti do agentury vyplnit vsechny potrebne formality. Zejmena podepsat papir, ze kdyz se mi neco stane, agentura nenese zadnou zodpovednost :-). Tak uz to ale u takovych dobrodruzstvi proste byva..... Naposledy se ptam Houmeeho, jestli jde se mnou, ale dostava se mi pouze odpovedi z postele: "Vzdyt odjezd je az v 8.45, ne?" Rikam si - hm, tak tentokrat jsem v tom uplne sam, no co se da delat... V agenture pres ujisteni, ze bude otevrena od pul osme nikdo neni, a tak jsem za 10 minut zpatky. Jake je moje prekvapeni, kdyz vidim Houmeeho jak trochu zmatene chodi po pokoji, v jedne ruce ponozky v druhe celovku a v ocich stale ospalky. "Ty nakonec jdes?", ptam se s vykulenyma ocima. "No nevim, ale vypada to ze jo," odpovida mi stale zjevne ne uplne jisty Houmee. Musim tedy bezet zpatky do agentury, kde mezitim otevreli, aby nam sehnali dalsiho pruvodce (na dvojici je vzdy jeden pruvodce a bez Houmeeho jsme byli 4). Adolfo je profesional, a tak behem 15 minut upravuje nakupni seznam s jidlem a shani dalsiho pruvodce. Kdyz Houmee 10 minut potom, co jsme meli vsichni odjet, dorazi se svou krosnou na zadech, uz ma pripravene papiry k podepsani. Rychle mu pomaham vyplnit potrebna lejstra a s drobnym pulhodinovym zpozdenim vyrazime.

Nejprve nas ceka zastavka ve skladu, kde si peclive vybirame vybaveni, na kterem bude pristi tri dny zaviset nase preziti. Kazdy fasujeme cepin, macky, skeletove boty (plastove boty, ktere pripominaji preskace a pouzivaji se pro vystupy v nejextremnejsich podminkach), uvazy, teple bundy i kalhoty, poradne neprstove rukavice, kukly... nekteri i spodni teplou vrstvu pradla, slunecni bryle, pripadne spacak. K nasemu prijemnemu prekvapeni se potvrzuji Adolfova slova, ze vse budou mit i v Houmeeho velikosti.

Nastupujeme do dvou pripravenych aut a vyrazime do BC (campo base, base camp neboli zakladni tabor), kam se dostaneme autem. Ten je ve vysce zhruba 4.700 m.n.m., vzdaleny zhruba hodinku a pul jizdy. Huyana Potosi je totiz hned za La Pazem (bliz nez Rip od) Prahy) a tvori jeho nezapomenutelnou dominantu. Do BC prijizdime chvili po poledni, soukame do sebe pripraveny obed a po kratke sieste si na sebe oblekame veskere vybaveni....mame pred sebou trenink zdolavani ledovcove steny. Behem zaverecneho vystupu nas natotiz ceka vice nez 25 metrovy ledovcovy usek se sklonem 55-60 stupnu. Takze by asi bylo dobre umet to s tema mackama a cepinem vybehnout :-).

Ja, Houmee a nasi tri novi pratele - Petra a Tom z Nemecka a Shawn ze Skotska se vydavame vstric novym prekazkam. Zde behem destiveho pocasi a zatazene oblohy trenujeme nekolik hodin, jak spravne s pouzitim vybaveni vylezt na neco, na co se normalne vylezt neda:-).

Kdyz nasi horsti pruvodci uznaji za vhodne, ze jsme jiz naucili dost, zaveli k ustupu a my se v desti a vracime do zakladniho tabora. Ten je tvoren takovou malou horskou boudou, kde nam v prizemi pruvodci uvari a na pude pak budeme spat. Po veceri vedeme druzny rozhovor s nasimi novymi kamaradi, hrajeme kostky a celkem je zabava. divny, spis "celkem je zabava" H: hlavbe pises, ze nam uvari a dalsi veta uz je po veceri, divny) Pred jedenactou vsak vsichni ulehame, je treba setrit sily.

Druhy den po snidani balime krosny a spolu s ostatnimi (dohromady nas chce vrchol zdolat asi 15) vyrarime do AC (campo alto, high camp neboli) vyskovy tabor), odkud hodlame podniknout utok na vrchol. Musime zdolat prevyseni asi 500 metru, coz nam zabere okolo 3 hodin. Prestoze mame celkem nalozene krosny, jde se nam relativne lehce. Zejmena proto, ze se zatim pohybujeme v klasickych pohorach, cesta je kamenita, bez snehu a mame dost sil. Vyskoveho tabora dosahujeme okolo 1 odpoledni, procitame vzkazy v knize zaznamu (jeden tam byl cesky a my jsme take neco nepripsali :-) a obedvame. Odpoledne travime hlavne ve spacacich, protoze venku znatelne prituhlo, snezi a topeni soucasti teto horske chaty opravdu neni.

V pul seste dostavame veceri a po ni "instruktazni briefing". Chudak Petra trpela cely vystup strevnimi potizemi, behem cesty ztratila hodne tekutin i sil a rozhoduje se boj o vrchol vzdat. My se tedy formujeme do dvojic - ja s Houmeem (prekvapive:-) a Shawn s Tomem. O pulnoci bude budicek, lehka snidane a v 1 rano start. Predpokladana doba vystupu je 6-7 hodin, nejvic bude zalezet na nasi kondici. Ceka nas prevyseni 900 metru a ponekud narocny teren (teda jestli si tohle bude cist nekdo, kdo leze po Himalajich, tak se asi zasmeje, ale pro nas je to prvni pokus o 6000 horu, navic cely vystup v mackach a s cepinem, navazani na lano, ledovec, stena....proste celkem challenge:-). Kdyz vsechno dobre pujde, po 7 hodine ranni, tesne po usvitu staneme na vrcholu....

Jdeme si s Houmeem stejne jako ostatni lehnout, ale na rozdil od vsech ostatnich neusneme ani na minutu. To neni zrovna povzbuzujici zacatek p[ro utok na vrchol, kdyz clovek 18 hodin nespal. U snidame se dozvidame, ze jednoho pruvodce slozila vyskova nemoc, takze Nemec, ktery si ho zaplatil pujde s nami. Pripojuje se tedy k Tomovi se Shaunem a muzeme vyrazit. S ulevou zjistujeme, ze pocasi se mezitim umoudrilo, nesnezi, neni mlha a dokonce jsou misty videt hvezdy. Ze by dobre znameni? Postupne stoupame, ale nejde nam to tak rychle jak bysme cekali. Preci jen ve snehu, s horolezeckym vybavenim a navleceni do nekolika vrstev, nas to celkem unavuje.V 5.500 metrech je prvni misto, kde je dobre si rozmyslet, jestli se clovek nechce vratit. Zde zacina jeste prikrejsi stoupani a me krome toho pekelne boli hlava. Zrejme zamerne nam nas pruvodce nerekl, ze prave mijime prvni misto odkud se lide vraci, a tak pokracujeme dale. Fakt, ze behem vystupu se Houmee rozhodl oznackovat i tuto horu nemuze ty z vas, kteri cetli reportaz z vystupu na Fanxipan (Vystup na Fanxipan - Summit day), prilis prekvapit :-).

Jeste stale za tmy dorazime k nejobtiznejsimu (no, to se jeste uvidi) mistu a s pomoci cepinu a lan prekonavame zhruba 25 metrovou ledovou stenu. Tohle je druhe misto, odkud se lide vraci. Je zbytecne vydrapat se nahoru a po 15 minutach se otocit. Nekolik z nas to zde vzdava a vraci se zpet do tabora. My jsme sem ale neprisli kvuli tomu, abysme se vratili :-). Se zatatymi zuby i mackami:-) zdolavame i tuto prekazku a pokracujeme dale. To uz na obzoru vidime, ze zacina svitat. Clovek by si myslel, ze mu slunecni svit vlije optimismus do zil. Na tom svitani je spatne to, ze vidime kolik nam toho jeste zbyva. Lepsi se nekoukat a soustredit se na spravnou koordinaci chuze a dychani. Kazda zmena rytmu zde stoji mnohonasobne vice sil a energie nez na "vychazkovem" Lincancanurnu. Mam pocit, ze mi hlava expoloduje. Nekteri lide v mem okoli rikaji "co mas v hlave, to se stane", a tak se do ni snazim nacpat myslenku, ze mi hlava neexploduje :-).

Po seste hodinne ranni dosahujeme vysky 5.900 metru a zahledneme nas vytouzeny vrchol. Jak nam rika Rocky, nas pruvodce, tohle je posledni misto, kde odkud se lide vraci. Mnoho horolezcu si rekne, ze uz jim to trapeni stacilo, vyfoti si vrchol a vrati se. Na to mu s pokrivenym usmevem odvetim, ze uz to nahoru dojdem, i kdyby nas tam mel s Houmeem odnest na zadech. Zasmeje se, otoci a vyrazi na posledni usek. Vzhledem k tomu, ze jsme celou dobu svazani lanem, musime vyrazit taky. Kdyz uz si myslime, ze nejhorsi mame za sebou, naskytne se nam pohled na zaverecnych 300 metru.

Houmee hlasi: "Tam nejdu", ale ja vim, ze jde :-). S nejvetsi opatrnosti nasledujeme Rockyho, jakekoliv uklouznuti na prikrem hrebeni by nemuselo dopadnout dobre. Pred necelym mesicem se pred vrcholem zritil jeden Nemec 150 metru ze srazu. Sice prezil, ale mel spis zatracene stesti.

17. brezna 2010 chvili pred 8 hodinou ranni jsme s Houmeem stanuli za krasneho a jasneho pocasi na vrcholu Huyana Potosi, 6.088 m.n.m. Presne v den mych 33. narozenin :-). "Happy birthday, Saddame" :-) rika Homo.

Jake to bylo, si muzete prohlednout zde na kratkem videu.

Z vrcholu byl nadherny vyhled stovky kilometru daleko, videli jsme jezero Titicaca, majestatnou Sajamu vzdalenou neuvritelnych 400 kilometru, nejvyssi horu Bolivie, tycici se do vysky pres 6.500 metru. Na druhe strane z mraku vystupovala technicky narocnejsi, ale krasna Ilimani, pod nami se valely mraky a nad nimi svitilo nadherne slunce. Nejkrasnejsi narozeninovy den, jaky jsem zazil.

Na vrcholu jsme stravili asi 20 minut a vychutnali si kazdy okamzik. Zato sestup......Slunce zacalo nemilosrdne stoupat po obloze, coz melo za nasledek postupne zmekcovani snehu. Tajici bila pokryvka ma vybornou vlastnost, ze se super nabaluje do macek, a tak se vam misto z nastroju proti klouzani zacnou na botach tvorit takove male lyzicky. Bylo by to super, kdybyste byli na Jestedu 300 metru od bufetu, ale ne kdyz jste skoro v 6000 metrech a ceka vas nekolikahodinovy sestup narocnym horskym terenem. Zacal zavod s casem, ktery jsme jiz od zacatku prohravali na plne care. Cim vys bylo slunce, tim byl snih mokrekjsi, a tim se nam slo pomaleji. To ale neznamena, ze jsme si neudelali cas vyfotit nadherne scenerie, ktere nas obklopovaly.

Nevim, kolikrat mi cestou ujely nohy a kolikrat me musel Rocky pridrzet, abych mu neodjel nekam do Chile. Vim ale bezpecne, ze se mi velmi darilo napodobovat slovnik jednoho z mych kolegu, ktery pouzival pri sestupu z Licancaburnu:-)

Vyskoveho tabora jsme dosahli po vycerpavajicim setupu a zhruba pulhodinku jsme si odpocinuli u tepleho caje. Po prestavce jsme s krosnami a veskerym vybavenim sestoupali do zakladniho tabora. Vrcholu toho dne dosahlo 9 ze 17 vyzyvatelu.....

Fotodokumentace je ve dvou galeriich!!!
Galerie 1
Galerie 2