2206795434/6210

Coca no es Cocaina aneb osamocen v La Paz

Napsal uživatel Dobroš Čtvrtek, 01 Duben 2010 23:00

Z mesicni planety se opet vracime do civilizace. La Paz (cesky preklad "mir") je neoficialnim hlavnim mestem Bolivie (hl.mesto je Sucre), ale predevsim je sidlem pana prezidenta. Po dalsi noci v drkotavem autobusu vystupujeme do la pazskych ulic poradne rozlamani. Dle pruvodce jsme vybrali hostel jehoz soucasti je i pradelna (coz je po nekolika dnech v pousti potreba) a prvnim taxikem se pohodlne dostavame na misto. Hotylek jmenem MAYA INN muzeme jen doporucit. Prijemny, cisty a na jeho vybavenost (internet, TV, tepla voda atd.) pomerne levny. Navic hned ve vedlejsim vchodu je 100% NATURAL restaurant, kam hned po ubytovani jdeme na takovou snidani, o ktere se nam uz dlouho zdalo.

Prijemna a usmevava servirka dava vybirat ze snidanove nabidky o 5ti chodech:

• papajovy nebo bananovy shake
• ovoce s müslli a jogurtem
• michana vajicka nebo volska oka
• celozrny chlebik + maslo a marmelada
• kavu, caj a nebo odvar z listku koky :-) (coz neni nijak nebezpecne, ale take to nejak vyjmecne dobre nechutna)

...to vse cerstve, prave prichystane a za neuveritelnych cca 56 czk. Mnam!

Po dobrem jidle (ano, opet jsme psali o jidle...kdyz my tak radi jime :-) Houmee miri do postele a my se Saddamem jdeme zjistovat moznosti zdejisiho adreanalinoveho ci kulturniho vyziti. Na kazdem rohu je bez problemu k mani trecking do okolnich kopcu, dale se nabizi sjezd na horskem kole pri prevyseni 3000 metru nebo vylet do amazonske pampy na 3-5dni. Hned v prvni agenture ma Saddam jasno. Chce opet vylezt na nejaky kopec, tentokrat pres 6000 metru nad morem, start hned zitra rano. Tak to ale beze me...vzdyt jsme vcera slezli z Lincancaburnu?!? Jdeme tuto radostnou novinu o 3dennim vyletu do zasnezenych kopcu oznamit Houmeemu.

Saddam zacina balit batoh a ja jsem definitivne rozhodnut zustat v pohodli mesta miru. Houmee nevi a do vecera se musi rozhodnout. Muj plan je jasny, stravim 3dny lenosenim v posteli a nebo se budu courat mestem, nakupovat darky a nasavat atmosferu bolivijske kultury. Jiz vecer zacinam sve predsevzeti plnit. Jeste v kompletni sestave otvirame lahvinku mistniho cerveneho a kazdy ve sve lozi relaxujeme u vecerniho televizniho vysilani.

Pondelni rano 15.brezna v 8:00 je horolezcu cas! Kluci hazou batuzky na ramena a ahoj, nazdar, cau cau, uvidime se ve stredu. (mimochodem historku o tom jak rano odchazel Houmee si prectete v dalsim clanku) A deda Lebeda spokojene drima dal. :-) Jak ja si krasne odpocinu, tesim se!

Kolem 11 se hrabu na zdravou snidani a odvar z koky na probuzeni. Za rohem mam turisticke informace, kam vedou me prvni dnesni osamocene kroky. Cestou se jeste stavim v hudebninach, protoze se mi zalibil bolivijsky narodni strunny nastroj CHARANGO a chci si jej vyzkouset. Brnky brnk, takova mala kytarka, ukulele...neco na ten zpusob. A tenhle kousek jsem si nakonec koupil, jako vzpominku, na kterou se uz ucim hrat. :-)

Pani v informacich je vstricna a dokonce umi i trochu anglicky. Ja se svymi zaklady sanelstiny ze sebe soukam co muzu a celkem si rozumime. Dostavam mapicku mesta s vyznacenymi muzei a par dalsich informaci co se tu da delat. Jaka je to nahoda, ze zrovna ve vedlejsim dome je muzeum KOKY. :-) Mesto je touto rostlinou opravdu protkane. Napisy a vyobrazeni listku vidite na kazdem rohu. Tricka, jidla, caje, masticky...a muzeum. :-)

Pro dnesek volim variantu courani po meste, at taky neco vidim. Prochazim ulicemi, a co chvili narazim na nejakou zajimavou budovu, kostel ci nespocet poulicnich stanku s cimkoliv od mobilu po - svete div se - opravdova susena lami mladata. (foto v galerii) Trhovci neustale pokrikuji a nabizi sve zbozi. Do jejich hlasu se misi hluk motorovych vozidel, klaxonu a hlaholeni lakacu do mestske hromadne dopravy. "Pojedte s nami, jedeme tam a tam" a do toho krici druhy "neee, pojedte s nami, s nami, s nami, s naaaamiiii...." :-) Konkurence je tu opravdu neuprosna a doprava silena, vsichni jezdi ze vsech stran najednou a troubi a troubiiiii.

Dostavam se az na namesti Plaza de los Heroes, kde je prezidenstsky palac. Je tu celkem rusno. Pred budovou stoji cestna straz a shluk novinaru, tak to je asi pan Evo Morales doma a bude tiskovka.

Nedaleko namesti je Museo del Arte (muzem umeni). Za mirny poplatek se dostavam do rozlehle budovy o nekolika kridlech plne obrazu a soch davno zemrelych nejen bolivijskych maliru a socharu, ale take soucasnych, modernich. Muzeum je celkem prazdne a bohuzel se v nem nesmi fotografovat. Vsude kamery, ktere bedlive strezi kazdy kout. Prochazim mistnostmi, prohlizim starodavne malby a opravdu skvostna umelecka dila. Tu si vsimnu, ze veskera mista kamerami pokryta nejsou, cehoz jsem musel vyuzit minimalne pred obrazem sv. Lukase z 18stoleti. Navstevu doporucuji vsem.

Muzeum bylo zhruba na 2 hodiny a co dal.... Vzpomenu si, ze jsem sel odpoledne kolem kina, kde propagovali film AVATAR v anglictine se spanelskymi titulky. To by slo a ja se vydavam poprve sam do biografu. :-))) Do salu me posilaji, kdyz bezi jeste predchozi film, pry se mam posadit a pockat. Sal o rozmeru vetsiho obyvaku s cca asi 10ti radami je poloprazdny. Pohodlne se usadim ve 3ti rade, takze skoro dosahnu na zed, na kterou se promita. Kdepak platno... 5min cekani a film jede. Nastesti zadne reklamy a snimek bohuzel neni ve 3D kvalite, v cemz je jeho nejsilnejsi stranka. I tak jsem si to uzil - popcorn a cola, vsechno jak ma byt a po skonceni se vydavam nocnim mestem k hotelu. Cestou se zastavuji jeste na pivecko v jednom anglicko-irskem baru, kde probiha party v maskach. Co je trochu divne, ze mezi maskami prevlada kostym spiderman respektive spiderwoman, tak objednavam jedno tocene.

Druhy den rano vyrazim do muzea koky. Uprostred rusne ulice plne trhovcu se suvenyry, se pruchodem dostanete ke kamennemu baracku - COCA MUSEO.

Pan u vchodu vybira 10 bolivianu a pta se na puvod. "Jsem z Cech" povidam. - "Aha, takze dostanete material v anglictine" :-)) Takova nekolikastrankova A4 brozura, ktera vas muzeem provede. Zaroven nabizi listky koky a vy si muzete behem navstevy pozvykat. No proc ne, vzdyt preci nasavam atmosferu Bolivie. Muzeum je velmi malickate, ale textu v brozure hodne, a proto pred kazdou tabuli s fotkami a popisky o historii koky stoji mala zidlicka. Posadte se, precte si, nikam nespechejte...to se tu vylozene nabizi... cinim jak je doporucovano a zacitam se. Pokud chcete vedet neco vice o tradici nebo historii teto rostliny, rozhodne muzeum navstivte. Dozvite se vse od bolivijskych tradic, magie, vyuzivani koky v medicine, v potravinarstvi pro Coca-Colu, jeji vybornou energetickou hodnotu vedecky do detailu rozebranou, jeji pestovani a sklizen vysoko v horach a v nemale mire informace o jeji zhoubne podobe, zavislostech a nespocetnych pripadech vedouci ke smrti - droga KOKAIN. :-((

Dostatecne poucen o mistni legalni rostline vychazim do parneho poledniho slunce. Pro dnesek volim druhou stranu mesta s cilem, ze si vyjdu vysoko, az za posledni domy. Cestou potkavam nejakou mistni veselici. Babky, zeny, divky i svarni bolivijsti muzove v krojich tanci uprostred ulice za vydatne podpory 20ti clenne kapely. Vmisim se do davu a zjistuji, ze se jedna o svatbu.

Natacim si tuto netradicni udalost na video a delam fotky. Jsem tu ponekud vystrednim tvorem, a proto se na me stale nekdo otaci a podivne hledi. Menim ruzne pozice, abych zachytil rej kroju ze vsech stran, kdyz me oslovi 3 korpuletni tety. "Mladiku, daji si s nama pivecko?" respektive to myslely tak "kup nam pivko a muzes se s nama vyfotit". :-) A coby ne. Kupuju tetam i sobe po lahvince a zapojuji se do oslavy. Bohuzel si s moji spanelstinou moc nepokecame, takze jmeno a puvod musi stacit. Stacilo a bylo veselo.

Posilnen zlatavym mokem vyrazim do kopcu. Slunce nemilosrdne pali a ja vytahuji svou zanovni pletenou bolivijskou cepici. Je v ni trochu teplo, ale lepsi nez spalena ples. Silnice se neustale zveda a ja funim jak parni lokomotiva. Po pul hodince stoupani prichazim na celkem slusnou vyhlidku nad mesto. Fotografuji sebe i mesto a velim k ustupu smer dolu z kopce, koupit si nanuk a studenou vodu.

Do hotelu se dostavam kolem pate hodiny odpoledni a kluci uz jsou zpet. Houmee na netu vyrizuje emaily a Saddam spokojene chrupe v postylce. Vsak vecer ho ceka oslava kristovych let, tak at se kluk prospi. Ve 20:00hod mame sraz jeste s dalsimi horolezci na uspesne zapiti zdolani hory (o tom vice v pristim clanku) a samozrejme Saddamovych narozenin. Hlasim, ze jsem se tu opravdu nenudil a doporucuji presun do mnou jiz provereneho anglo-irskeho baru.

Vecirek probihal dle ocekavani nad miru uspesne a oslavovali jsme az do rannich hodin v nocnim klubu pod barem. Takze !SALUD! (spanelsky "na zdravi") a vsechno nejlepsi do dalsi tri-a-tricitky kamo! (omluvte zhorsenou kvalitu snimku, pokrocila hodina a sero mistnosti si vybrali svou dan) :-)

V pozdejsich hodinah jeste probehla jedna zajimava vec. Zkusene ucho DJ Houmeeho zaznamenalo jiste "mezery v kvalite zdejsi muziky" (slusne receno) a tak se ujal DJovani on sam az jsme protancovali troje strevice... ;-) Dekuji za pozornost y adios amigos!