Salar de Uyuni - nejvetsi solna poust na svete
Napsal uživatel Dobroš Pátek, 26 Březen 2010 11:00
Do dalsiho mista nasi cesty - mestecka Uyuni - prijizdime kolem 2 hodiny ranni. Puvodne ohlasovana 8mi hodinova cesta se klasicky bolivijsky protahla a plne nalozeny autobus nas vyhazuje na studennou ulici. Mame info, ze primo u zastavky je hostel, kde i v tuto nekrestanskou hodinu hostum otviraji. Jelikoz ja s Adamem jsme v sedackach zabarikadovani ostatnimi cestujicimi, vysilame Houmeeho napred, aby zabookoval pokoj pro 3.
Houmee busi na dvere a zda se, ze neotviraji. Rozespaly neni moc bojovny, tak ho vysilame do druheho kola. Mezi tim nas s Adamem oslovi nejaka babicka, jestli bysme ji nepomohli ze strechy autobusu slozit par lehkych bedynek. Kazda z nich vazi aspon 100kg, babicka asi pasuje kameni, ale dobry skutek je dobry skutek. Hotel nakonec otviraji a my mame kde spat. Tesim se do sprchy. Bohuzel netece voda, ani u umyvadel na vycisteni zubu, natoz u zachodu. Tak tady bude jeste veselo...

Rano vyrazime do ulic obhlednout mistni agentury nabizejici vylety do pouste - Salar de Uyuni. Pro vasi predstavu Salar zabira plochu 12 000 km ctverecnich a lezi v nadmorske vysce 3 653 m.n.m. Kdysi to byvalo obrovske slane jezero, ktere postupnym vysychanim zanechalo pouze nekolik louzi a slanych panvi. Jednou z nich je prave Salar de Uyuni.
Dle nasich informaci je ve meste kolem 164 subjektu nabizejicich vice mene to same. Zvlastni, jak se uzivi? Hned naproti hotelu mame 3 agentury. Vchazime do prvni, kde potkavame cesky parecek cekajici na odvoz do pouste. Vylet si objednali vcera vecer, davame se s nimi do reci a zjistujeme jak to tu chodi. Nakonec zkousime, zda se k nim nemuzeme pripojit. Bohuzel do pouste vyrazi vzdy auto se 6ti lidmi, a to uz je naplnene.
Nase pozadavky jsou navic celkem specificke. My chceme do pouste na 4dny s tim, ze posledni den vylezeme na vulkan Lincancaburn (5930 m.n.m.) a auto na nas pocka a odveze zpet. Standartni varianta cesty do pouste je na 3 dny, kterou nam maji shodne vsechny agentury. Nabizene reseni je: "Provezeme vas pousti, vysadime u sopky a cestou zpet si nekoho stopnete. Kolem jezdi spousty aut, ktere vyhazuji turisty pokracujici do Chile."
Asi ve ctvrte agenture s nazvem Expediciones Lipez nasim pozadavkum vyhovuji, bohuzel i dvojnasobna cena tomu odpovida. Domlovame si soukromy vylet jen pro nas 3, pruvodce a kucharku. Hura, vse zarizeno a muzeme jit spokojene na veceri. :-) Steak z lamy je neco, cemuz jsem nemohl odolat. Hromada stavnateho masa s ryzi, zeleninou a pommes frites za cenu cca 100czk.

Rano v 10:30 uz stojime pred agenturou, pripraveni na vyjezd. Auto je pristavene a predstavuje se nam ridic a guide v jedne osobe jmenem Esteban (cesky Stepan). Dalsimi ucastniky zajezdu je Estebanova zena Cecilia se 4letou dcerkou Kamilkou, ty budou nase kucharky.
Prvni zastavkou je Cementerio de trenes - hrbitov vlaku. Misto je asi 10min za mestem, kde jsou od roku 1987 odstaveny stare nepotrebne lokomotivy na uhli a stare vagony nahrazene lepsimi a modernejsimi. Zeleznice tu stale funguje a koleje jsou vyuzivany pro prepravu soli a vsemoznych nerostu predevsim do Chile. Rozprchavame se po tomto zeleznem hrbitove, abychom si prohledly masinky ze vsech stran.


Schvalne nespechame, abychom zustali co nejvice pozadu a zbavili se zastupu turistu. Nekteri z nich maji jen jednodenni vylet, takze nemaji cas se na kazdem miste zdrzovat. Cestou potkavame prvni stado lam. Opravdicke zive lamy, jen tak volne pobihajici. To je neco pro nas, navic kdyz vime, jak dobre chutna. :-))Porucujeme si zastavit a jdeme si se zviratky zabehat. Jedno ze zvirat dokonce prichazi nebojacne k nasemu vozu. V tu chvili jiz Adam bezi mezi stado a s krikem je rozhani. To se samozrejme nelibi pasackovi lam (spanelsky: pastor de las llamas), ktereho jsme si pred tim nevsimli. Pro jistotu naskakujeme do vozu a ujizdime pryc.

Dalsi zastavka je na obed a nakup suvenyru. Vesnicka Colchani ma dohromady asi 3 budovy, z nichz v jedne se nachazi muzeum soch ze soli. Misto je zajimave i tim, ze se zde sul z pouste zpracovava a jodizuje. U stanku se suvenyry nakupujeme par drobnosti od usmevanych indianskych babicek a pokracujeme v ceste.

Zanedlouho vjizdime do solne pouste. Vsude bilo, kam oko dohledne. Suuuuul, suuuuul, vsude sama suuuul, sul pro cele kralovstvi. Pohadkova Maruska by mela nesmirnou radost. V techto dnech je Salar mirne zatopeny, jak nas varovali ve vsech agenturach, ale na vetsinu mist se da bez problemu autem dostat. Voda udajne behem nasledujicich 4-5ti dnu vyschne.

Vsude kolem nas jsou kupicky soli, ktere poustni delnici rucne vrstvi lopatami a po vyschnuti je nakladaji na korby nakladaku. Vladou je zakazano vyuzivani jakykoliv mechanickych stroju na tezbu, a proto je veskera produkce soli poctiva lidska prace.

Dostatecne prosoleni po vsech fotokreacich pokracujeme v ceste.

Najednou se uprostred bilych plani objevi staveni - hotel Playa Blanca - kompletne ze soli. Jednotlive cihly domu ze soli, venkovni posezeni ze soli, uvnitr stoly, postele, i zachod se soli.

Soucasti je opet male muzeum solnych zvirat a ruznych postav, ale za prohlednuti musite zaplatit nakupem nejakeho suvenyru.

Pomalu se stmiva a my se tesime na unikatni zalezitost teto pouste. Ostrov plny obrovitanskych kaktusu - Isla de los Pescadores, ktery se naleza uprostred pouste. Jsme vzdaleni necele 2 hodinky cesty a Esteban rika, ze se za tmy v soli spatne jezdi a ze bychom to meli vynechat. "Kdepak, jedeme, to stihneme." hlasime vsichni shodne. Pokracujeme v rozhovorech o tom, jak se v pousti orientovuje, kdyz je vsude bilo a zadne cesty. Pry mu pomahaji hory, na coz se za tmy nemuze spolehnout a nyni rozumime jeho obavam. Na nasledujici otazky na maximalni rychlost vozidla a moznosti zapadnuti do soli dostavame kratke strucne odpovedi: Auto muze jet az 90km/hod, ale za sucha a ANO, MUZEME ZAPADNOUT do soli, a to hodne hluboko, dokonce uplne s celym autem. To jsme asi slyset nechteli!!! :-) Tyto diry se nazyvaji "ojos de salar" tzv. oci pouste, ale nejsou moc caste. Vsak my se nebojime, my mu verime... :-)
Slunce mizi velmi rychle a pred nami se rozprostira jeho fenomenalni zapad. Neco tak nadherneho nevidel ani Esteban (tak pozde v pousti nikdy nebyl), a proto zastavujeme, abychom udelali nejake fotky. Krasa, obrovska zhava koule se trpyti v zatopene pousti a krystalky soli tomu dodavaji neobycejny zlatavy odlesk. Nepopsatelne, to se musi zazit! Pokochejte se alespon obrazkem:

Nadherne okamziky jsme si nalezite vychutnali a opet naskakujeme do vozu, smer kaktusy. K nasemu prekvapeni zde stoji dum, ve kterem ziji mistni obyvatele. Maji 2 psi, pstrosa a hlavne kasicku na vstupne na ostrov. Jsme tu uplne posledni a tma se blizi. Nekompromisne vybihame mezi 3metrove kaktusy a fotime se. Skoda, ze tu nejsme ve dne, protoze ve dne tu musi byt krasne. Tohle misto je magicke. Nikdy jsem nevidel tolik kaktusu najednou, natoz tak velikych, uprostred takove pustiny. Uzasne!

Z ostrova vyrazime az za tmy a pokracujeme k cili nasi dnesni cesty. Posledni hodinka bez zastavek ubehla velmi rychle. Prijizdime k dalsimu hotelu ze soli, kde jiz budeme ubytovani. Dostavame celkem malou mistnstnustku, kde jsou vseho vsudy 3 postele, a to vas hodne prekvapi, jsou ze soli. :-)) Ale normale povlecene s dostatecnym mnozstvim dek, takze zima nebude. Cecilia pripravuje veceri a my mezitim obhlizime staveni. Normalni zachody, normalni funkcni sprcha, jidelna a spousty pokoju, dokonce i elektrina funguje. Vyuzivaji bud solarni panely a nebo generator. Proste veskery komfort. :-) Nabijime nase elektronicke pristroje a jdeme se vyspat na dalsi den.
související články
Svět jsme projeli za:

rychlé hledání
- Afrika
- Argentina
- Austrálie
- Bolívie
- Brazilie
- Česká republika
- články Čočka
- články Dobroš
- články Houmee
- články Saddam
- Filipíny
- Indonésie
- Jihovýchodní Asie
- Jižní Amerika
- Kambodza
- Kilimandžáro
- Kostarika
- Laos
- Nový Zéland
- Peru
- Praha
- Profily cestovatelů
- Tanzanie
- Thajsko
- Uganda
- Velká Británie
- Vietnam
- Zanzibar

Komentáře a dotazy k produktu
Jinak teda pecka fotka jak skáčete nad solnou pouští to vypadá jako kdyby jste byli v nebi nad mraky ... masakr !!! :-) a Lami jsou super ...byo by mi jich líto na talíři .-(
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.