2206795434/6210

Tango a Evita

Napsal uživatel Dobroš Středa, 03 Březen 2010 15:00

Dnes jsme si naplanovali navstevu ctvrti La Boca zname svymi barevnymi baracky, nejslavnejsim fotbalovym stadionem La Boca Juniors a predstavenim argentinskeho tanga. Vyrazime casne z rana, tak kolem jedenacte a uz je pekne teploucko. Volime variantu pesko-bus, abychom si Buenos Aires (BA) prohledli se vsim vsudy. Nevypada to nikterak daleko. S mapou v ruce vyrazime s Houmeem v cele, ktery je automaticky zvolen za pruvodce, jelikoz je v BA jiz potreti.

Propletame se uzkymi ulickami a prohlizime hodnotnou architekturu a prohlizime mistni nabidku poulicnich trzist. Napriklad tyto nadobky na caj jsou v zemich Jizni Ameriky velmi oblibene.

Cestou obcas jukneme do nejakeho obchudku ci se zastavime v parku a udelame par fotek. Za necelych 40min se pred nami rozprostira obrovsky fotbalovy stadion La Boca Juniors. Pro me to neni zadny zazrak, ale fanousci tohoto sportu by jiste byli radosti bez sebe. Bohuzel zadny zapas prave neprobihal, tak si stadion prohledneme alespon zvenci. Pred budovou je obchod se suvenyry, kde si muzete koupit vse od trenyrek s cislem a jmenem slavneho cutalisty az po ruzne privesky, naramky...to vse ve zluto-modrych barvach L.B.Juniors. Ovsem zajimavejsi je chodnik posazeny hvezdami "ala hollywood superstars". Po chvili nachazime hvezdu Diega Maradony (ktereho znam teda i ja) a zvecnujeme se.

Od nedalekeho domu se ozyva bubnovani. To mistni deti a jiste budouci vrcholovi fotbalisti tu neunavne triskaji do ruznych typu bubnu a chrastitek a to s neskutecnou pravidelnosti a presnosti v rytmu. Az se vam chce poskakovat s nimi. Pozdeji jeste potkavame obdobnou skupinku, avsak jiz starsich vyrostku oblecenych do dresu L.B.Juniors, dela s bubinky, cinely a pistalkami male hudebni divadlo pro turisty a take samozrejme upoutavku na zminovany fotbalovy klub.

Barevnymi ulickami pokracujeme az k trojuhelnikovemu domu, ktery je k videni na vsech pohlednicich. Pokud nejste vyfoceni u tohoto domu, tak jakobyste ve ctvrti La Boca nebyli. ;-))

Jedna kavarnicka vedle druhe, stanky se suvenyry a poulicni tango. Chlapik ve slusivem obleku s kloboukem na hlave a jeho senorita v prilehavych satech s rozparkem az...no az tam... :-) co chvilku predvedou tanecni cislo nebo se s nimi za mirny poplatek muzete vyfotografovat v nejake "tango poloze". S usmevem slecnu odmitame, i kdyz nas skalopevne presvedcuje, ze se opravdu vyfotit chceme. Kdepak, my si jdeme sednout na kaficko, kde je free tango primo pred vasimi zraky. Harmonikar, kytarista a v pevnem obeti a smyslnych polohach tancici parecek. Popijime a sledujeme atrakci, pekna podivana. Nasledujici video je bohuzel z jineho predstaveni, ale i tak je to zazitek - spustit zde.

Cas se nachylil a ulice se zacina vyprazdnovat. Je cca kolem 6 hodiny odpoledni. Chteli jsme se podivat jeste dale do ulic, ale pry tam pro nas neni bezpecno, tak bereme bus do centra. Posledni vecer si chceme uzit i neco z dobre argentinske kuchyne a mirime na vyhlasene steaky. Vybirame restauraci, ve ktere Houmee uz pred lety byl a dosytosti se najedl. Cisnik je vesely chlapik a prvotridne nas obsluhuje. Zabredneme s nim v rozhovoru, jak cestoval po Jizni Americe, ale to on uz uz bezi do kuchyne pro jidlo. Serviruje paradni kus masa a stouchane brambory. Cervene vino nesmi chybet. Dekujeme kravicce, ze ktere je tento nadherny steak. :-)

Rano vstavame do naseho posledniho dne tomto meste, protoze ve 4 odpoledne nam odjizdi autobus do Brazilie. Po vydatne snidani v restauraci u oblibeneho a levneho Picina, vyrazime do ulic. Homo jde na internet zavolat domu a ja s Adamem do ctvrti La Ricoleta, kde se nachazi vyznamny argentinsky hribitov - Cementerio de la Recoleta, na nemz jsou pochovany ruzne slavne osobnosti od basniku a spisovatelu az po generaly cele argentinske historie a mezi jinymi take hrobka Familie Duarte. Soucasti teto rodiny byla i Eva Duarte, znama jako Evita Peron, jenz je nejen v historii teto zeme velmi vyrazne zapsana. Proto je jeji misto posledniho odpocinku nasim dnesnim cilem.

Evita je predevsim znama svymi plamennymi projevy jimiz ve 40. letech minuleho stoleti podporovala prezidentskou kandidaturu sveho muze Juana Perona. Prave jeden z balkonu ruzoveho prezidenskeho palace z naseho predchoziho clanku byl mistem odkud k lidem promlouvala.

V BA se nam zda vse nedaleko, volime opet variantu "dojdeme tam po svych". Cestou chceme koupit pruvodce Lonely Planet Bolivie, ktereho potrebujeme pro nase dalsi cestovani. Casu moc neni, proto Adam nasazuje polo-indiansky krok. (tzn. ze uplne nebezime, ale jdeme dost ostrym krokem). Nasledujici trihodinka se meni na obihacku snad vsech knihkupectvi od La plaza de Republica (kde bydlime), az po ctvrt La Ricoleta, kam uplne zpoceni nakonec uspesne prichazime. Pruvodce Bolivie jsme nesehnali a na prohlidku hrbitova nam nezbyva moc casu.

Vchazime a ja fotim co se da, cvak cvak cvak....pripadam si jak Japonec, ktery dela obrazky vseho co je kolem nej a prohledne si to az doma s rodinou. U brany oslovujeme pana s visackou "ja to tady znam" a zjistujeme kde lezi pani Evita. S informaci: "tudy rovne, pak doprava, doleva a tam uz to uvidite..." vyrazime mezi male kaplicky, stovky hrobu s prekrasnymi nahrobnimi deskami, sochy andelu a dalsi vykvet argentinskeho pohrebnictvi. Za druhym rohem jsme ztraceni. Ale je tu vazne hezky, klidek, nikdo nerusi, vsichni v rakvickach.... :-) ...ale Evita nikde.

Po chvilce hledani hrobku nachazime. Pochopitelne je u ni fronta jak za totace na pomerance. (coz tedy znam jen z televize :) Chvilku koukame, cteme napisy a pak nekompromisne zabirame predni rady, fotime nahrobni desky a sebe samotne u tohoto slavneho mista. Prostredi hrbitova ma opravdu nadhernou atmosferu a jeho navstevu opravdu doporucujeme.

Jeste posledni fotka u hlavni brany, kde oslovujeme nejakou cesku "Dobry den, muzete nas vyfotit". Cela vykulena bere do rukou pro ni pravdepodobne "vesmirny pristroj iPhone" a ja vysvetluji jak se s tim zachazi. Pani dekujeme a vyrazime.

Na hotelu nabirame Houmeeho, bereme krosny a jdeme na metro. Proklickovavame labyrintem autobusoveho nadrazi a u prislusne prepazky odbavujeme sebe i batohy a mame jeste 30 min k dobru. Sedame do bufetu a s jazyky na veste diky vsudypritomnemu vedru cekame az nam prijede klimatizovany korab argentinsko-brazilskych silnic.

a nezapomente prohlizet obrazky