2206795434/6210

Safari v plnem proudu a dalsi hadi prekvapeni

Napsal uživatel Dobroš Pondělí, 15 Březen 2010 22:00

Posledni den vyrazime na pesi vylet do buse. Nasim vernym transporterem znacky Ford nas odvazeji do 30min vzdaleneho mista odkud pokracujeme pesky. Hned z kraje lesa dostavame kazani, ze musime byt potichu, jinak nic neuvidime, a to bychom jiste neradi. Slibujeme a odhodlane vyrazime vstric novym zazitkum. V planu je trihodinovy vylet lesem, krovisky i rekou. Po chvilce potkavame prvni zvirectvo.

Je to takova normalni ceska srnka, ale s brazilskym rodokmenem. Hlavnou mi probleskne, "Jak ja bych si dal srnci s knedlikeeeem!" :-) (omluva milovnikum vysoke zvere, ale neni nad ceskou kuchyni).

Divky ovsem mlcet nedokazou a behem cesty stale stebetaji. Johny vsechny okrikne, a ze jestli chceme mluvit, tak opravdu nic neuvidime a muzeme tu chodit jen tak pro legraci. Vsichni sklapli jak pokarani skolaci 1.B, pusa na klicek a mlcky jdeme dal.

Dzungle je plna nejruznejsich zvuku, ale nejvetsi hluk delaji opice, i kdyz ty nase zrovna mlcely... :) Johny verne napodobuje opici volani, aby dal zvirata trochu do pohybu. Ale ti na nas jen koukaji a asi si rikaji "kdopak nam to leze do reviru"". Jeden opici parecek jsme pristihli pri povalovani v korunach stromu. Jsou to lenosi nebo mozna maji odpoledni siestu jako vetsina Bolivie.

Pokracujeme. Mame dnes opravdu velike stesti, protoze v korunach zahledneme tukana. Je to velmi plachy ptak a proto jej neni jednoduche spatrit. Ackoliv ten nas byl ve vetvich velmi vysoko, fotka vysla dobre a muzeme se o ni s vami podelit. No neni to nadhera? Jeho dlouhy oranzovozluty zobak v odpolednim slunci vypada proste uzasne.

Prochazime uzkymi cestickami, kochame se a panenska priroda kolem nas take oplyva spoustou dobrot. Opicak Saddamek neodolal a zakousl se do divokych bananu. Take bych chtel do lesa chodit na banany a nekupovat je u vietnamcu na Zizkove, ale to snad v jinem zivote. :-))

Ani tentokrat nas neminulo brozeni se vodou. Nam vsem zname blaticko je vsude kolem a my hrdine nasledujeme sveho pruvodce na druhy breh. Jeste nekolikrat zahledneme skupinky opic a take na slunicku vyhrivajiciho se minimalne pulmetroveho jestera. Snazime se ho pro Houmeeho fotak mirne nastelovat klacikem, ale zvire se pochopitelne poleka a ve vterine mizi mezi stromy.

Po 3 hodinach v lese jsme vsichni vyzviratkovani a vracime se zpet. V nasi dnesni ranni zakladne spokojene ulehame do chladku na lavicky a cekame na odvoz. Neunavnemu oku Houmeeho fotoaparatu neunikne ani na lane spici netopyr. Ani jsem o nem nevedel, az pozdeji z fotek a tak si v duchu rikam "v takovem horku, proc neni nekde ve tme na pude?" jiny kraj, jiny netopyr. :-)

Auto prijizdi, naskakujeme a hura zpet do kempu. Pri zpatecni ceste jeste vsichni pozujeme pro spolecne foto. Johny oveseny fotoaparaty macka jeden za druhym. A takhle vypadala nase pantanalska skupinka:

Jsme temer u kempu a v tu chvili se stava neuveritelne! Johnny zastavuje vuz a ukazuje smerem do vody, kde prave probiha souboj dvou kajmanu a anakondy. Had neni velkych rozmeru a sevren v celistech jesteru za hlavu a ocas zmita se v posledni kreci. Zda se, ze je jiz na smrtelne posteli a kajmani maji veceri. Cela trojice mizi pod vodni hladinou a my mame neskutecny zazitek. Tato 15minutova scena byla opravdu jedinecnou podivanou, kterou nam muze leckdo zavidet. Neco podobneho nepamatuji ani pravidelni navstevnici ci pruvodci Pantanalu. Takze diky, diky, diky za vsechny zazitky v tomto dni!

Ovsem v kempu nas ceka dalsi prekvapeni a to v podobe dvoumetrove kobry plazici se do jedne z nocleharen. Johny nas informuje, ze neni jedovata a muzeme si na ni sahnout. Had pomalu proleza mistnosti a my jej fotime a natacime videa. Hned jak vyleze ven, chytame kobru za ocas, ale ta okamzite zrychluje a mizi v trave.

Aby toho nebylo malo, v krovi u umyvaren neco zasusti a ze zelenoho porostu vykoukne hlavicka pasovce. Je to takovy maly obrneny transporterek, ktery stale nekde smejdi, dupe a funi. Trochu mi pripomina naseho ceskeho jezka, jen mu misto bodlin primontujete supinaty krunyr.

Co vic dodat, myslim, ze jsme videli opravdu vsechno. :-) Mame posledni hodinku do odjezdu, balime batohy a pred nami je posledni cesta "mocalem", ktery k nasemu stesti den ode dne rychleji vysycha. Dodavka nas vyhazuje na rozcesti u "neco-jako-baru", ktere zaroven slouzi jako autobusova zastavka. Cekani si zkracujeme rozhovory s novacky nateseni do neznama zdejsi dzungle a na 3 nezapomenutelne dny pripijime mistnim piveckem. Diky vsem, dobrou chut a nashledanou u dalsiho pribehu. :-)

Na fotografii z leva: kucharka Marie, pruvodce Johny, Houmee, nejaka pani, Saddam, Neco-jako-barman a Dobros.

a finalni fotogalerie