2206795434/6210

Nile Extrem Rafting - GRADE 5!!!

Napsal uživatel Houmee Pátek, 27 Listopad 2009 16:00

Noc netravim uplne klidnym spankem. Asi ve ctyri rano se probouzim a rychle utikam trunit na misu. Rano si vsichni vymenujeme stejne pocity z noci a nikdo z nas se neciti dostatecne vyspany. Snidane v cene zajisuje radny prisun potravy a hned po ni jsme svolani na prvni valecnou poradu. Sympaticky klucina s vypracovanym telem (mimochodem, vetsine Africanu, ktere jsme potkali, by navstevnici prazskych fitek mohli zavidet) nam sdeluje prvni organizacni zalezitosti. Co s baglama, jake veci sebou apod. Dozvidame se take, ze kajakarum, kteri nas budou celou cestu doprovazet se rika angles nebo Jesus. V tu chvili si predstavuji, jak me unasi proud reky asi sto metru pod vodou a najednou me taha cisi ruka na hladinu. Asi odtud ten priznacny nazev...:-) Dalsi podrobnosti nam budou sdeleny az na vode, kde uz nebudeme mit moznost uniku. Parada, rikam si!!!

Organizatori nas nahaneji po ubykaci neb se nam nejak nedari sbalit kufry a dojednat predavku nasich vypranych veci, ktere jsou samozrejme suche jako voda v Nilu. Vybirame si helmy, vesty a naskakujeme na truck s navesem, kde jsou umisteny dva male a jeden velky raft. "To si asi vybereme az na miste..." napada me. Najednou opet citim brisni nevolnost a rychle uhanim opet na toaletu. To by meli masajove baraku...!!!...:)) Premyslim, jestli je zde souvislost s dnesni zabavou a doufam, ze ne...;)

A uz se sineme mestem s dalsimi sesti raftaky k zacatku reky. Po ceste se ptam Dobrose, zda nema u sebe nejaky endiaron a se slovy: "Ano, posledni" v nem nenavratne mizi. Chjo... Po dojezdu seskakujeme z vozu a mazeme se opalovacim kremem pro pripad, ze by nas slunicko neustale zasypavalo svymi silnymi paprsky. Lode cerny kluci jiz snesli na breh a nyni dojednavame rozdeleni lidi do lodi. Muj predpoklad vyberu lodi se ve chvili montaze jakehosi zarizeni na velky raft ukazal mylny a budeme rozdeleni do raftu malych. Takze bude vice legrace...!!! Faaajn...:)) Jeste dostavame do ruky drevena padla, ktera se spise podobaji velkym vareckam. Co to zase proboha je???

Nakonec rozdelime nasi deseticlenou skupinu dvakrat po peti a nase ctyrka fasuje do lodi sympatickeho australana Andrewa, od ktereho se pozdeji dozvidame, ze cestuje sam po Africe jiz sedmym mesicem. Jeste z neho vypadne, ze jeho pracovni pozice pred vypovedi byla creative director (sef kreativniho oddeleni) v reklamni spolecnosti v New Yourku a jeho posledni kousek, reklama na Pepsi se svetoznamymi fotbalisty, ktera bezi nyni v televizi. No, to se tak nekdo ma...:))

Odrazime od brehu a dostavame prvni lekci na vode. Pokyny dopredu, dozadu, nahoru, dolu, ze predu, ze strany, z vrchu a nevim co vsechno dalsiho. Mam v tom zmatek. Nevadi, vyrazime po proudu. Proplouvame prvni pereje nazvane Morning shower (ranni sprska) se stupnem obtiznosti jedna. Dobry. Cvicne skaceme do vody a nechame se unaset.

V dalsim useku trenujeme prevrhnuti lodi. Zakladni pravidla jsou dve. Drzet padlo a drzet se lana, ktere je z boku lodi. Duvod je jasny. Lod se nepotopi a kdyz se drzim lana, tak se vynorim. Snadny. Sef raftu obrati lod, drzime padla i lod, vsechno v cajku. Vyhoupneme se vsichni do lodi, ale kde je Sebestak??? Zeslably Petr se nemuze z vody dostat do clunu, tak mu pomahame a frcime dale. Nasleduje perej druheho stupne, dale dve jednicky, kochame se prirodou, pozorujeme kormorany a orli, nadhera.

Blizime se k prvni zavaznejsi kaskade stupne ctyri s nazvem Rib Cage (zebrova klec???). Dostavame instrukce jak a kdy padlovat, kdy se schovat do vozu atd. Slysime hucici vodu, jejiz zvuk neustale sili. Pereje na dolhled a reknu vam, neni to hezky pohled. "Fast Forward" rve nas instruktor a uz jsme v perejich. Voda je vsude. "Get down" slysim opet zezadu a dle povelu se krcim v lodi. Cloume to s nami vsemi smery. Citim se jako pod Niagarskym vodopadem. Projeli jsme. Parada!!! Zvedame vitezne ruce. Otacime se a sledujeme nasi druhou posadku, ktera take zdarne projizdi...:)

Nasleduje chvili klid a priprava na Bujagali Falls (vodopady). Prvni Grade 5!!! Opravdu se tesim...:) Dle informaci sefa se jedna hlavne o technicky usek. Nejdrive mensi sesup, pak rovinka, na ktere musime padlovat o zivot, aby nas to neztahlo zpet, pak vodopad a nejaky vlny nebo co. Vjizdime do pereji, pak padlujeme jak smyslu zbaveni, nakonec do lodi a huraaa do vodopadu. Zadny problem, ale na konci se objevuje vlna vysoka jako Houmee dvakrat ve stoje. Najizdime primo do ni. Andrew, ktery sedi pul metru prede mnou mizi v oblacich vody, ktera je vsude. Na chvili se objevi nebe a zase sprcha. To se opakuje asi stokrat a opet vyjizdime bez cvaknuti. Bombaaaa...!!! Vsichni se smejeme a zvedema padla k nebesum. Dali jsme bura!!! Raft, ktery byl cely kompletne pod vodou, se opet pomalu vynoruje zpet na hladinu a my jedeme za dalsi zabavou....:) Ted uz nas preci nic nemuze zlomit.

Dalsi sjezd je tretiho stupne a jmenuje se fifty fifty. Trojcicka rikame si na lodi, to bude pohoda. Vjizdime do pereji a pred nami vlna jako na petce, coz pro me bylo lehce prekvapive. Vjizdime do ni. Nevim, co se deje, ale je mi jasne, ze lod nema dno na hladine. Vlaji ve vlnach a uvedomuji si, ze v ruce nemam ani padlo ani zachrane lano. Co ted??? Neceho jsem se chytil a vynoruji se kousek od raftu. Zjistuji, ze drzim Cocku za trenky. Jeste, ze toho kluka tu mame, jinak by bylo po mne...:) Naskakujeme do raftu, nasledne vytahujeme do lodi Petra a od naseho smejiciho protinozce dostava prezdivku "beached whale"...:) v ceskem prekladu me napada nejblize hlaska z ucastniku zajezdu - vyvrzeny vorvan...;)

Projizdime usekem, kde jsou vsemozne hromady suti, pisku apod. Behem nekolika malo let zde vyroste tricetimetrova prehrada, ktera zahali prekrasne zatoky a vodopady pod hladinu. Na klidnem useku dostavame obed ve forme pulky ananasu a susenek. Z legrace se hazime do Nilu, aby nam cas lepe utikal. Blizime se nezadrzitelne, rad bych rekl k pereji, ale jedna se o tri a pul metrovy vodopad nazvany Silverback. Moc mi neni jasne, jak se tento usek sjizdi ve ctyrmerovem raftu, ale po chvili vse chapu. Lod se natoci o devadesat stupnu smerem dolu a cumakem narazime do hladiny pod nami. Lod se podivnym zpusobem zlomi vejpul a predek se vymrsti opet vzhuru. Zijeme!!!...:)

Dalsi pereje jiz profesionalne projizdime a blizime se ke konci nasi plavby. Posledni usek je stupen sest (nesjizdne), ktery nastesti obchazime po sousi a nastupujeme hned z ostra do rozvirene petky. Dostavame instrukce, ze v prvni casti se nemame pri pripadne obratce drzet zachraneho lana, naopak je tomu ve druhe casti. Najizdime pozadu, otocka, nahoru, dolu... prvni cast uspesne za nami. Do dalsich vln vjizdime bokem a okem zkuseneho raftaka zhodnocuji situaci jako suchou nohou neprojizdnou. Tak se taky stalo a lod se prevraci. Nicmene nyni dodrzuji obe zasady a drzim padlo i raft. Juhuuu...!!!

Vylezame na sous a s usmevem od ucha k uchu se splhame do kopce, kde na nas ceka transport. Susime se, prevlekame se, fotime se, blahoprejeme si a naskakujeme do vozu, ktery nas odvazi smer kemp. Po vydatne veceri sedime u piva a cekame na videozaznam, ktery jsme si na zacatku objednali. Devata hodina prichazi, zhasnou se svetla a na platne se objevuji zabery z naseho vodniho dobrodruzstvi. Ani jedno oko nezustava suche...:) Jsme proste borci...!!!...:))) coz si jeste dokazujeme zaverecnym pripitkem s ruskym aperitivem, ktery Cockovi evidentne zachutnal. :-)

a nakonec si prohlednete fotogalerii