2206795434/6210

Jinja - pramen Nilu

Napsal uživatel Houmee Pátek, 27 Listopad 2009 09:00

Mesto Jinja se nachazi temer osmdesat kilomeru od hlavniho mesta Kampala. Na tento den jsme si naplanovali relax ve skromnem hotylku Nile Explorer Backpackers, tudiz forma ubytovani je na snade - dormitory. V pokoji je devet luzek, nicmene malo hostu nam zajistilo celou ubykaci pouze pro nas. Ve stejne budove sidli spolecnost stejneho jmena, ktera organizuje sjezdy Nilu na raftech, cimz jsem prozdradil hlavni ucel nasi cesty do tohoto mesta.

Rano tedy vstavame a po snidani ihned vstupujeme do zazitkove agentury vyzvedet, co mozna nejvice informaci. Mladik s dredy nam vysvetluje vsechny detaily a ja se ptam hlavne na narocnost cele trasy pro nezkusene raftaky jako jsem ja...:0) "Vsechno je ok a bezpecne" hlasi klucina. Moc se mi ale nechce verit, ze paty stupen obtiznosti ze sesti (sest je nesjizdne) v pohode sjede kdokoli. Nevericne kroutim hlavou, kdyz se dozvidam, ze to dali i neplavci. Bezpecnost je zajistena nekolika kajakari, kteri v pripade prevraceni lodi chytaji padla a tonouci se. Dobre, jsem trochu klidnejsi. Jeste si muzeme vybrat i lod, zda velkou ci malou, udajne dle toho, zda chceme vice ci mene legrace. Ahaaa!!! I tak nam rozumnejsi samozrejme prichazi varianta se stabilnejsim raftem. Nakonec nabidka snidane zdarma, vlastne cely den jidlo zdarma, a vecer ubytovani v kempu s vyhledem na Nil, se jevi vice nez atraktvni.

Chceme vyrazit do mesta, poptat se jeste ve druhe agenture a srovnat nabidky. Nicmene vydatny dest nam brani v odchodu. Nechali jsme si zatim alespon vyprat spinave pradlo s tim, ze vecer nam ho doruci vyzehlene na nas pokoj. Po tretim pivu dest konecne ustava a vyrazime vstric poznani maleho mestecka. Pri odchodu zpororujeme nase veci, ktere schly cele dopoledne na mocnem lijaku. Jdeme se optat, zda bude opravdu vse vecer pripraveno. "Zitra rano bude vse hotovo" sdeluje mistni personal. Nemame stejne na vybranou.

Prvni zastavku na ceste do centra delame u Source of the Nile tedy u pramene Nilu. Nejdelesi reka kontinentu zacina na severnim konci Victoriina jezera a pro predstavuje sirka tohoto veletoku je o poznani vetsi nez Vltava v Praze. Delame par fotek a rychle jiz slapeme do tourist ofisu, abychom se tam dostali pred zavirackou. Pan za pultem neni moc erudovany v oblasti raftingu na Nilu a odkazuje nas na agenturu, ktera je vzdalena pouhych pet kilometru. V tu chvili je rozhodnuto o vyberu agentury.

Jak Tanzanie, tak Uganda jsou zeme opravdu drahe, takze jdeme opet do bankomatu a vybirame potrebnou sumu k zaplaceni vodniho dobrodruzstvi, jidla, ubytovani apod. Podarilo se az na potreti. Cocka mel doslova vytluceni penez z ATM o poznani zajimavejsi.

Ano, ano, je to tak, jak rika Houmi (kteremu jsme pracovne zacali rikat kamarad Libek), muj vyber z bankomatu probihal asi takto....po navsteve asi ctvrteho ATM pointu se dostavam k bankomatu, ktery snad konecne akceptuje VISA. Stojim ve fronte s dalsimi osmi Ugandany pod dozorem ozbrojeneho zbrojnose. Po slabe ctvrthodince se dostavam na radu, zasouvam karticku, bankomat me vita "welcome Mr. Jiri Jindrak", zadavam PIN ...... a nic. Fronta za mnou se zacina zabyvat mym problemem a pta se mne, jaky PIN jsem to vlastne zadal :-) Podarilo se mi vysvetlit, ze tato informace neni verejna, nicmene empaticky dav se nevzdava a ve snaze pomoci a bez me asistence macka pres me rameno nejruznejsi tlacitka na klavesnici. Bankomat po tomto naporu prekvapive zacina spolupracovat a prepocitava pozadovany obnos. Hluboce se nadechuji, abych obvod meho hrudniku dostal do rozmeru, ktery blokuje vyhled na vybirany balik penez, ktery nepatri mezi nejhubenejsi. V tuto chvili jiz premyslim, jakou unikovou strategii zvolit, protoze na Main street jiz kazdy vi, kolik si tento Muzungu (bily muz) odnasi v kapse svych lehko dostupnych kratasu. Zahybam ihned za roh a pokracuji dal stale se otacejice, zda mne nikdo nesleduje. Pote co nabyvam primerene jistoty, ze za sebou nemam zadne lovce narvanych penezenek, stopuji taxikare na motorce, ktery jiste netusi, co si nesu domu, a bezpecne se dostavam za kamarady do hotylku. Vse dobre dopadlo a ugandske silinky muzeme roztocit dle nasich predstav...:)

Po navratu z mesta se zavazne prihlasujeme v Nile Explolers na zitrejsi sjezd a tesime se s mirnymi obavami z neznameho...:) Po narocnem dni nam vyhladlo a mirime jeste do mistni restaurace Two friends cili Dva Kamosi na veceri. Obsluhuje nas moc hezka cernoska, ktera se predstavila slovy: "Ahoj, jmenuji se Elton, jako ten zpevak Elton John, ale nejsem gay.", coz nas na zacatek lehce pobavilo...:) Objednavame si mistni specialitku, coz je ryba jmenem Talapia a mistni ji zde lovi ve Viktoriinu jezeru a Nilu. Elton jeste s jednou servirkou, jejiz jmeno nebylo tak zapamatovatelne, nas svizne obsluhuji a my si po chvili pochutnavame na miostni delikatese. Nase pusobeni v restauraci zavrsujeme hrou fotbalku, ktery jsme zde objevili...:) Sebestak s Cockou samozrejme nemeli proti ostrilenym fotbalistum sanci a dostali xkrat na pulky...;))