2206795434/6210

Narodni park Ngoro Ngoro

Napsal uživatel Houmee Sobota, 21 Listopad 2009 09:00

Na tento den jsme se vecer vsichni svorne domluvili, ze brzy tedy v sedm hodin rano vstaneme, abychom neztratili ani minutku a ihned vyrazili na cestu. Po probuzeni s Cockou (Houmee) prohledavame kemp a hledame kluky, abychom vse uspisili. Sebestakuv stan poznavame ihned (dle neidentifikovatelne hmoty pred i castecna na stanu) neb Petr ma problem s udrzenim potravy obema smery, nastesti zafungoval alespon endiaron...:)) Volame na Saddama s Dobrosem, nicmene s ohleduplnosti, abychom nevzbudili zbytek osazenstva kempu. Nic se nedeje, tak jdeme na ranni caj.

O pul devate se kluci dovali, dostavame slovni pohlavky, ze za jejich zaspani muzeme my a ze jsme je nevzbudili. Ve 3/4 na devet konecne snidame a o pul desate jiz sedime v nasem safari Landcruiseru a mirime rychle do krateru Ngoro Ngoro (homoznamka redakce: vyraz znamena "dolu dolu" nebo take "strme strme").

Cestou kolem Masajskych vesnic a mavajicich masaj-deti, ktere chteji za jejech vyfoceni 2000shilinku, ve dvanact hodin konecne projizdime skrz branou do parku. Zdolavame po nerovne hlinence strmy kopec az se dostavame na jeho vrchol, kde zastavujeme. Pred nami se otevrel obri krater, ktery zaujima rozlohu 360 km ctverecnich. Jedna se o velkou zelenou plochu s nekolika jezery, ktera je ze vsech stran oblkopena horami. Dno krateru se nachazi ve vysce 1700 m.n.m. a nejvyssi mista uboci jsou dle naseho pruvodce/ridice Benedikta (ne, neni to papez) az ve vysce 3600 m.n.m., coz se nam na prvni pohled moc nezda. Od Bena se take dozvidame, ze na tomto miste byla kdysy davno hora vyssi nez samotne Kilimajaro a pred 3,5 mil. let se zhroutila a zbyl po ni pouze krater, na jehoz okraji stojime. Byli jsme velice natesini, protoze pri platbe zajezdu nam bylo popisovano, jak jsou zde uveznena stada zvirat, ktere nemohou z kratru ven. Bohuzel slysim vedle sebe kluky rikat: "Hele, slon. A tamhle je druhy. To je vsechno???"

Zajizdime do kempu, kde schazujeme veci z auta, nechavame kuchare a hura do krateru. Opravdu ngoro srazem sjizdime dolu a zaciname pozorovani zviratek. "Slon. Bene, jedeme dal!!"... "Zebra"... oukej. Radsi zastavujeme na piknikovy obed. Oteviram krabici s dobrutkami, pekne si je rozlozim a poustim se do palicinky. Najednou na me kluci volaji: "Homo, Homo, bacha!!!" Ikdyz do vysky rozhledna, nevim, co se deje. Otacim se a vidim, jak ode me utika opice a nese si muj sandwich. Vybiham za ni se slovy: "Ty je jedna hloupa, oskliva, modrokoule, vrat mi muj obed!!!" Opice se ke me obraci celem a zacne na me cenit zuby. V tu chvili si uvedomuji, ze jedinym ucastnikem zajezdu, ktery nema ockovani proti vztekline jsem ja a borim tedy obe paty do zeme se slovy: "At ti slezou chlupy jako na zadku nadhero!!!" (Dobros korektor: depak nadaval jinak, ale takova slova ani neznate...) ;-)

No, nic. Kluci se smeji a zaviraji pro jistotu dvera do auta. Nicmene po chvili opice leze dovnitr stresnim oknem a behem vteriny se jiz vzdaluje s bananem v ruce pronasledovana Dobrosem. Alespon v tom nejsem sam...:)) Nabazeni novymi zazitky vyrazime vstretu novym dobrodsruzstvim v krateru. V dali vidime stado buvolu, na jehoz okraji se pohybuji trochu odlisni tri jedinci. Koukame do dalekohledu a vidime tri nosorozce, coz je ze 150 kusu svetove populace presne dve procenta (jako bychom videli najednou 140 milionu lidi....:). Priblizuji se. Cekame, cekame, cekame, slunce pali a my se opalujeme na strese dzipu. Nosorohove se nakonec rozdeluji a miri opacnym smerem, dal od nasi dzipove plaze. ;-)

Jedeme o kousek dale a zajizdime do prostred stada buvolu, ktere na nas zvidave kouka. Zkusime ruzne zvuky, streky, nakonec i techno music z mobilu, ale nic s nimi nehne. Jedeme dal a vidime priblizujiciho se nosorozce. Nadjeli jsme mu, na nas si neprijde. Zastavime a cekame. Opravdu jde smerem k nam a nakonec prejde vestu cca patnact metru pred nami. Povzbuzujeme Bena, aby jel blize, ale nesmime, pry by se mohl rozzlobit a zautocit. Nicmene nadherny zazitek i na tu vzdalenost. Ben se nam sveruje, ze letos se mu neco takoveho stalo pouze trikrat, a to je listopad.... juhuuu...stesti nam preje!!!...:))

Najednou se spusti obrovsky lijavec, pomalu se zacina stmivat a mirime zpet do kempu. V dalce zpozorujeme smecku tri lvu a opet zastavujeme. Sledujeme krale zvirat z uctive vzdalednosti a vychutnavame si jejich majestatnou chuzi. Tlaci nas cas, protoze musime do sesti do vecera opustit park, jinak platime pokutu (dalsi pravidlo). Ben jede jako o zivot, ale ve trave jeste zpozoruje geparda. Brzda, zpet, foto, plyn, vpred a rychlosti mach 6 se ritime k brane. Bohuzel jsme nas casovy limit precerpali a Ben nakonec vsemoznymi klickami s masajskym strazcem ozbrojenym samopalem vyjednava bezpokutove projeti. Ukecal ho a jedeme dom.

Nezapomente ani tady prohlednout fotogalerii

Den uzavirame po vyborne veceri od naseho kuchare Jimiho spokojeni a plni zazitku. Tesime se, co nam prinese nasledujici den v parku Serengeti...:)