2206795434/6210

Copacabana a Ostrov Slunce

Napsal uživatel Houmee Čtvrtek, 08 Duben 2010 00:00

Po tridenni relaxaci po vystupu na Huayanu Potosi opoustime La Paz a mirime do mesta Copacabana na brezich nejvyse polozeneho a jednadvacateho nejvetsiho jezera sveta Titicaca. Jak jiz vite z predchoziho clanku na zminene misto pokracujeme pouze s Dobrosem, protoze Saddam stale doufal v uspesne zdolani vsech prekazek pro navstevu bolivijske veznice a setkani s ceskym krajanem. Z hlavniho mesta Bolivie odjizdime v odpolednich hodinach, takze se do Copacabany dostavame az za tmy.

Behem cesty prekonavame uzinu Titicacy na malem trajektu vyrobeneho ze dreva, ktery byl o malo vetsi nez cely autobus.

Po prijezdu do pristavniho turistickeho mestecka se ubytovavame v jednom z mnoha hotelu a okamzite odchazime na veceri. Na hlavni tride vchazime do jedne z restauraci, ve ktere potkavame nase dobre zname z Velke Britanie. Sandra a jeji pritel jedou kolem sveta, ale jejich cestovni plan je rozlozen do jedenacti mesicu. Seznamili jsme se pri odjezdu do pouste Salar de Uyuni a nasledne se potkali v La Pazu v den Saddamovych triatricatych narozenin, ktere jsme vsichni spolecne oslavili.

Z Copacabany jezdi lod dvakrat denne na Isla de Sol, kam bychom se radi podivali. Nasi kamaradi uz maji listky zakoupeny. Vyrazi o pul devate rano a odpoledne se vraci zpet. S Dobrosem se domlouvame, ze pojedeme stejnou lodi a vsichni se potkame pred odjezdem v pristavu.

Budiceeeek!!! Vstavame, balime a jdeme na snidani. Pochutnavame si smazenych vajickach, nacez si Dobros vsimne, ze na telefonu ma stale brazilsky cas. Uvedena informace znamena, ze trajekt na ostrov nam pred dvaceti minutami odplul a z jednodenniho vyletu na ostrov se stala pouze vidina. No nic. Dalsi lod jede ve dve odpoledne a zpatky se vratime nasledujici den, zni nase nova domluva.

Dopoledne muzeme stravit prohlidkou mestecka, jehoz hlavni dominantou je Basilca de Copacabana. Prochazime komplexem bilych budov a obdivujeme vsechna zakouti zbozneho mista vcetne vnitrku kostela a jeho oltare. V zadni casti nahlizime do prostoru, kde se zapaluji svicky na pamatku zesnulych.

Jelikoz nam po prohlidce svatostanku zbyvaji do odjezdu trajektu necele tri hodinky, rozhodli jsme si vyslapnout kopec Cerro Calvario, na jehoz vrsku ocekavame krasny vyhled na cele mesto a jezero Titicaca. Po pulhodince skrabani do drsneho krpalu se nase ocekavani naplnilo. Vyhled je opravdu skvostny a jako bonus si muzeme prohlidnout kaplicky s vyobrazenim krizove cesty Jeyise Krista. Kdo by to byl cekal...:)

Odpoledne prichazime do pristavu, nastupujeme na parnik a za slunneho pocasi vyrazime na Isla de Sol (inkove verili, ze se na tomto ostrove zrodilo Slunce a odtud tedy jeho nazev). Usazeni na pridi lodi pozorujeme krajinu na brehu jezera a pruzracne modrou vodni hladinu. Po dvou hodinach jsme vysazeni v pristavu a ubytovavame se v nejblizsim hotylku, abychom nemuseli batohy tahnout na vrchol kopce, kde je vetsina hostelu. Nahoru do mestecka vyrazime na lehko bez bagaze a s umyslem zjistit jake jsou nase moznosti vyziti. Behem obchuzky se seznamuje se skupinou turistu (prevazne turistek...:) a usedame v jednom z hotelu na vyhlidce, kde pri druzne konverzaci a konzumaci chmeloveho moku pozorujeme zapad slunce. Najednou misto slunka pozorujeme Lunu, a proto se pro jistotu posouvame blize k domovu. Behem cesty se Dobros seznamuje fakt s krasnou kockou a jak myslite, ze to dopadlo??? No, skoncil s ni v posteli...:)))

Nevim jak probihala nocni vasen u noveho paru, ale Dobrosova nova rostenka mne ya hlasite mnoukani lezla ve ctyri rano po hlave. Asi se mi snazila neco sdelit. Slecnu jsem vyslal vzdusnym obloukem zpet k jejimu frajerovi a upadnul jsem znovu do sneni. Rano vstavame za svetla kolem osme hodiny a pri ceste do koupelny mi lehce ujede noha po cemsi kluzkem. V tu chvili mi dochazi, co mi Dobrosova slecna chtela naznacit. Po ociste obliceje a chodidel objednavam u pani domaci snidani, na ktere si posleze pochutnavame na nasi terase.

Dnes nas ceka trihodinovy pochod pres cely ostrov, na jehoz konci se nachazeji ruiny pradavneho inckeho mesta. Dle informaci cestovatelu, kteri zminene misto jiz navstivili, se jedna o nezapomenutelnou prochazku krasnou prirodou s nepocitatelnym mnozstvim nadhernych vyhlidek, takze hura na pochod. S Dobrosem slapeme pustou krajinou asi dve hodiny a nebyt jedne babky, ktera pred sebou tlaci stado ovci, tak jsme moc zajimaveho nevideli. Ha, ruiny. Okamzite se u nich fotime, nicmene ze zachovalych zdi usuzujeme, ze pravdepodobne jeste nejsme na planovanem miste. Konecne po trech hodinach se dostavame k puvodnimu inckemu osidleni. Ze bychom z metr vysokych zdi byli na vetvi se zrovna rict neda, ale uplnej provar to taky nebyl...:) Mestecko je umisteno v krasne pred vetrem schovane zatoce a zdejsi plaz vybizi k okamzite koupeli. Jen kdyby se teplota vody neblizila stupni tajiciho ledovce...:)

Behem hodinky prolezeme vsechny zbytky domku a vydavame se na zpatky. Akorat dopravni prostredek zvany "peskobus" menime na trajekt, ktery nas odveze primo do pristavu, kde bydlime. Po vylodeni mame necele dve hodinky do odjezdu smer Copacabana. Davame si pozdni obed, balime krosny a nasledne ihned sedime opet na morskem korabu ubirajicim se na pevninu. Za sera vysedame z lodi a jdeme rovnou na autobus, ktery nas odveze do Puna v Peru. Na hlavni tride vidime Saddama sediciho hned u okna v jedne ze zdejsich internetovych kavaren. Je to lehke prekvapeni, protoze jsme se meli setkat az v Punu. "Co tu chces?" vybalime na Adamka. - "Co tu chcete vy?" odveti, protoze nevedel, ze jsme na Isla de Sol prespali a nejeli rannim autobusem do Peru. Stastne shledani vyustilo ve spolecnou jizdu autobusem do zmineneho Puna, kde mame v umyslu shlednout plovouci ostrovy, na kterych ziji puvodni obyvatele. Nicmene o tom se dozvite vice v pristim clanku od mistra spisovatele Dobroduse...:)

Nezapomente si prohlednout fotogalerii!