2206795434/6210

Jak se Saddam dostal do vezeni

Napsal uživatel Saddam Středa, 07 Duben 2010 00:00

Nasi pravidelni ctenari si jiste vzpominaji, na nas pokus navstivit nejakeho Cecha ve veznici v Thajsku. Ten se ovsem neuskutecnil, nebot v dobe nasi navstevy nastesti v thajskem vezeni zadny Cech nepobyval. Po priletu do Jizni Ameriky jsem emailem kontaktoval nase zastoupeni v zemich, ktere jsme chteli navstivit se stejnym dotazem, tedy zda je na uzemi prislusneho statu uvezneny nejaky Cech, pripadne za jakych podminek se s nim muzeme setkat. I tentokrat byly obsahem emailu informace o nasi ceste kolem sveta, odkazy na nase stranky, vcetne vysvetleni, ze behem nasi cesty vykonavame dobre skutky. Mezi ne povazujeme i navstevy krajanu v zahranicnich veznicich. Vychazeli jsme z predpokladu, ze clovek, ktery je tisice kilometru od domova, bude mit bezesporu radost.

Prestoze jsem si kontakty vyhledal na strankach Ministerstva zahranicnich veci, musim rict ze odezva byla dost uboha. Nejlepsi spolupraci predvedl peruansky konzul, ktery nam pote, co jsem mu podrobneji objasnil nas zamer, zaslal kontakt na prislusnou veznici, navstevni hodiny i nekolik uzitecnych rad, jak postupovat. Z Paraguaye pres opakovane zadosti neodpovedeli vubec. No a v Bolivii - kdyz jsem po 2 tydnech zaslal znovu zadost o vyjadreni, prisla mi strucna odpoved z jakehosi emailu z weboweho vyhledavace Yahoo - PLEASE TRANSLATE IN ENGLISH. Nevim, jaka je presna uloha honorarniho konzulatu, ale trochu jsem byl prekvapen, ze stycnym jazykem v tomto pripade musi byt anglictina. Prelozil jsem tedy poslusne cely email do AJ a pripojil informace o tom, kdy budeme v La Pazu. Po jiste dobe se mi dostalo odpovedi, ze Patrcia Reznicek (konzulka) predpoklada, ze se muzeme prokazat dokumenty o nasi spolupraci s Nadaci Slunecnice. Poslal jsem ji dalsi email, ve kterem jsem ji znovu vysvetlil, ze nejsme zamestnanci nadace, cele to delame jen z dobre vule a papiry na to skutecne nemame. Od te doby se mnou prestala uplne komunikovat. Jedinou informaci, kterou jsem od ni ziskal, byl fakt ze v La Pazu je ve vezeni pouze jeden Cech.

Vybaveni takovymto mnozstvim informaci jsme se vydali v nedeli - navstevni den - do veznice San Pedro v La Pazu. Po chvili behani od certa k dablu jsme zjistili, ze k navsteve osoby, ktera neni nasim pribuznym potrebujeme povoleni reditele veznice - a ten bude az v pondeli. To uz jsme meli byt v Copacabane. Nakonec jsme se s klukama dohodli, ze vyrazi k jezeru Titicaca napred a ja se pokusim druhy den povoleni ziskat a do vezeni se dostat.

V pondeli rano se tedy vracim do San Pedra, na vratnici sedi jini lide a dostavam informaci, ze povoleni neudeluje reditel veznice. Povoleni ziskam jedine od generalniho reditele vezenske sluzby (Director General, Regimen Penitenciario), ktery ma urad samozrejme nekde jinde. Slusna sarze, rikam si :-). No prece me neodradi prvni prekazka... Beru si tedy taxika a dojizdim na prislusne misto. Zde postupne nekolika lidem vysvetluji o co mi jde a dozvidam se, ze si musim podat pisemnou zadost. Sezenu si tuzku a papir a ve spanelstine sepisu formalni zadost o povoleni k navsteve krajana ve veznici San Pedro. Trochu se u toho zapotim - zkuste si to napsat v cestine, uvidite jak vam to pujde :-). Kdyz zadost sepisu, odnesu ji nahoru sekretarce, ktera mi ovsem sdeli, ze nejprve zadost musi schvalit narodni reditel pro vezenskou bezpecnost (Director Nacional de Seguridad Penitenciaria). Vezmu tedy tuzku a papir, prepisu celou zadost znovu, jenom nahore zmenim hlavicku a odnesu sektretarce. Nicmene se dozvim, ze schvaleni zadosti trva standardne 48 hodin. Znovu ji vysvetlim, ze chci navstivit sveho krajana, ktery je tisice kilometru od domova, neznam ho, ani nevim kvuli cemu je ve vezeni, ale chci mu udelat radost. Rika, ze mi rozumi, ale takovy je pry postup. Tak dlouho na ni naleham, az ji premluvim k tomu, ze jakmile rediteli skonci meeting, zkusi mi u nej domluvit kratkou schuzku. Parada, za 40 minut skoncila schuzka a o 10 minut pozdeji si podavam ruku s narodnim reditelem pro vezenskou bezpecnost v Bolivii, plukovnikem Suriou. Profesional ve strednich letech - behem 3 minut me vyslechl a podepsal :-). Zavolal sektretarku a rekl ji, at zaridi podpis i generalniho....Nerikam nic:-). K tomu jeste zavolal jakousi zenu, o ktere prohlasil, ze mi bude k dispozici. Delic Illanes (tak se jmenovala) mi rika, ze je z pravniho oddeleni a pokud budu potrebovat jakoukoliv pomoc, vcetne zprostredkovani diplomatickych styku, mam se na ni obratit. Dava mi svuj primy telefon a usmiva se na me....

Mezitim ke me prichazi dalsi uniformovany muz a predava mi listek se jmenem sefa bezpecnosti ve veznici San Pedro. "Tvoji zadost jsme tam uz odfaxovali, plukovnik Zorya o tobe vi, obrat se na nej." Nestacim valit oci, co vsechno ten reditel nezaridi. Beru si taxika zpet do veznice, nachazim plukovnika a vysvetluji mu, proc jdu navstvit krajana. Plukovnik rika, v poradku, povoleni mas, rekni mi jmeno. Ouha! Ja vedel, ze to prijde. Vykladam mu, ze dle ceskych zakonu mi jmeno vezne nesmi sdelit ani na ambasade, ani nikde jinde. Ale je tady jenom jeden, snazim se pouzit jediny smysluplny argument. Amigo, ja tady mam pres 1500 veznu, vysvetluje. Bez jmena ti nemuzu pomoct. Nevzdavam se a rikam, ze tam museji mit prece nejaky registr v pocitaci, kde pujde vyhledavat podle narodnosti. Posila me za dalsim uniformovanym strazcem do jineho kridla vezeni. Ten se zjevne nudi, nicmene jeho ochota mi pomoci se rovna nule. Rika, ze v registru to najit nejde. Odvetim, ze kdyz jsem sehnal podpis 2 reditelu a prosel asi miliardou administrativnich prekazek, neskoncim na tom ze nevedi koho maji ve vezeni. Slibuje, ze se o neco pokusi, ale moc tomu neverim. Po 40 minutach zbytecneho cekani se rozhodnu vratit za plukovnikem. Potkavam ho na chodbe a vysvetluji, ze mi zatim nikdo nepomohl. Rika, ze to nevadi, vypatral meho krajana sam......

Odvadi me do jineho kridla, predava dozorcum, ti si ode me berou pas, na ruku dostavam razitko, fixou mi na ni jeste pisi nejaky ciselny kod a dostavam vstupni identifikacni kartu. Mezitim volaji meho krajana Zdenka, ktereho zde vsichni znaji pod prezdivkou "Orax". Neni tezke ho mezi ostatnimi poznat, ma na sobe tricko s logem casopisu "Sip", ja jsem si pro jistotu vzal triko s emblemem byvale CSSR. Takovy ten hezky bily lev na cervenem pozadi...

JDozorci odemykaji mrize a ja si se Zdenkem podavam ruku. Pevny stisk, jasny, ale trochu smutny pohled, vlasy na ramena, na tvari tak tydenni strniste, 190 cm a dobrych 90 kilo. Nevim jestli se mam driv divat na nej, na ostatni vezne, kolem sebe nebo ze sebe rovnou vysypat tu spoustu otazek, co mam pripravenou. Zacneme tim vezenim. Potkali jsme se na jakemsi nadvori, centralnim bode tohoto objektu. Prostor zhruba 12 metru na sirku, na delku tak 30. Par stolu, k tomu okolo 25 plastovych zidli, nektere volne v prostoru, jine uhledne srovnane u zdi. Proti me vlnita striska a pod ni lavicky, vypada to tady jako na na malem fotbalovem hristi nekde v Dolni Horni. Vsak taky jo, zaregistruju 2 male fotbalove brany s potrhanymi sitemi a v rohu fotbalovy mic. Ocima prejizdim opryskane zdi, spoustu dratu (nikoliv ostnanytch), na nich rozvesene ponozky, mikiny, kalhoty....budova je dvoupatrova, na kazdem patre pavlac, ze ktere na me shlizi nekolik veznu. Bereme si se Zdenkem zidle a vypraveni zacina. Je dost prekvapeny z toho, ze me nezna a pritom jsem za nim prisel. Kdyz vytahuju z batohu postupne lahev coly, 6 krabicek cigaret, knizku na cteni, potrhane a napul vylustene krizovky a 2 tabulky cokolady, skoro nevi co by mi na to rekl. Snazi se mi jednu cokoladu vratit, ale odbyvam ho s tim, ze ja si jich muzu venku koupit kolik budu chtit. Mezitim vsim mu strucne objasnuju, proc jsem za nim prisel. Tedy jenom proto, ze jsem si myslel, ze mu to udela radost. Evidentne mu to radost udelalo, a tak se rozpovida.....

Zdenkuv pribeh......

Zdenek je z jedne male vesnice, kousek od Brna, je mu 38 let a v tomhle vezeni je jiz skoro 20 mesicu. Jeho pribeh se zacal psat v Cechach, jezdil kamionem, nejake penize vydelaval, ale to vite zadny milionar to nebyl. I prisel za nim jednoho dne jeden kamarad, jestli by si nechtel udelat vylet do Bolivie. Pry tam jedna firma potrebuje odvezt nejake dokumenty. Na dotaz, proc to neposlou normalni postou se dozvedel, ze "tenhle typ dokumentu" se postou neposila. No, byla to normalni obalka, placena zpatecni letenka, k tomu hotel na par dni v La Pazu a samozrejme nejake penize navrch. Moc nevahal a placli si. Nasedl na letadlo, priletel do La Pazu, ubytoval se ve smluvenem hotelu a vsechno slo jako po dratkach. Druhy den se objevil v hotelu jisty mistni muz, ktery si prisel vyzvednout dokumenty. Moc Zdenkovi podekoval a jako bonus za dobrou sluzbu pridal k poklone navic 500 dolaru. Necekane prilepseni. Jeste vzal Zdenka na prohlidku mesta a ukazal mu, kde se daji koupit levne suvenyry a obleceni. A tak Zdenek chodil a nakupoval a chodil a nakupoval...Kdyz uz se blizil den odletu, zjistil, ze nema do ceho by vsechny nakoupene veci dal. Na trzisti sice kufry meli, ala za 1000 bolivianu, coz je asi 3000 CZK. Zdenkovi to prislo trochu moc a kufr nekoupil. Posledni den pred odletem, kdyz rano shanel kufr, potkal na trhu sveho jedineho znameho. Povypravel mu o svem problemu a dozvedel se, ze tady za rohem maji jeden pouzity kufr za 400 BS. Zdenek mel u sebe ale jen 350, takze museli chvili smlouvat, nez mu kufr prodali. S myslenkou na to jak usetril, se Zdenek vratil na hotel, zabalil si do kufru vsechny veci a druhy den rano se vydal na letiste. Na celnici mu prikazali otevrit kufr, coz ochotne udelal, vedom si toho, ze se nema ceho bat. Celnik mu rychle prohrabl veci a pak zavolal psa. Pes se rozstekal, celnik vzal nuz, kufr rozriznul a z dvojiteho dna vysypal 3,3 kg kokainu.....

Sedim se Zdenkem ve veznici San Pedro a dale se ho vyptavam na vsechny mozne veci. Zacinam jidlem - zadne centralni stravovani tady nefunguje. Bud se muze najist v mistni "kantyne", kterou provozuje jeden z veznu (cena za jedno jidlo se pohybuje okolo 10 BS, cili 30 korun) nebo si muze varit na cele, kterou obyva s dalsimi 2 spoluvezni. To vyjde samozrejme levneji, ale musi mit nekoho, kdo mu jidlo dostane dovnitr. Nejde o to jidlo pasovat, ale o to kdo Cechovi ktery v La Pazu nikoho nezna, bude nosit pravidelne do vezeni suroviny na vareni. Prirazka 50 % oproti beznym cenam na trzisti je normalni. Cela, kterou mi Zdenek behem vypraveni jde ukazat, je ovsem extremne honosny nazev pro misto jako tohle. Vypada uplne jinak, nez jak si ji clovek predstavuje podle televiznich filmu. Zadne mrize, zadni dozorci, dvere z preklizky, strop tak 180 cm, celkove rozmery jsou maximalne 3x2 metry. Na tomhle miste ziji dohromady 3. Mezi postelemi je tak 35 cm misto, na protejsi zdi jen policka s plotynkovym varicem, radio, par osobnich drobnosti. Nic vic by se sem ani neveslo. Soucasti teto casti veznice je i mala tmava mistnost s nekolika stroji na posilovani a o kousek dal v druhe mistnosti hraje par veznu kulecnik. Jedina mistni zabava.... Cestou zpatky na nadvori jeste Zdenkovi nenapadne davam poslednich drobnych 30 dolaru, kdyby neco....

Pote, co Zdenka zavreli do vysetrovaci vazby, dostal k dispozici pravnicku, puvodem ze Slovenska, ktera zije v Bolivii jiz 30 let. Ta mu prekladala pri vyslechu, kdyz s vysetrovateli objizdel hotel i misto, kde koupil kufr plny drog. Jeho vypoved, zapsanou ve spanelstine mu prelozila taktez. Kdyz si nechal z Cech zaslat oficialni preklad, zjistil, ze je v jeho vypovedi uvedeno neco trochu jineho nez mu pravnicka prelozila. Chvili pote, co sel do vazby, dostal nabidku od mistnich pravniku na rychle vyreseni celeho pripadu. Zaplati 10.000 dolaru a za 3 mesice je venku. Samozrejme bez zaruky. Odmitl s vedomim, ze je nevinny a ze se vse rychle vyresi. Ani po 20 mesicich se nic nevyresilo. Za necely tyden ceka Zdenka teprve treti stani u soudu. Ze vseho co rika, je jasne, ze se k tomuto okamziku upina vsemi svymi myslenkami. Veri tomu, ze se konecne vse vyresi a on se bude moci vratit domu. Dokonce se me vyptava, kolik stoji letenka a kde ji muze sehnat nejlevneji.

Ve vezeni jsem nakonec se Zdenkem stravil vice nez 4 hodiny. Dal mi kontakt na svoji rodinu, stejne tak jako cislo do veznice, kdybych mu chtel nekdy zavolat. Prostredi, ve kterem stravil poslednich 20 mesicu sveho zivota ve me zanechalo pocity, ktere si budu pamatovat do konce zivota. Nakolik je pribeh, ktery mi vypravel pravdivy, vi ale jen on sam.....