2206795434/6210

Bienvenidos en Bolivia

Napsal uživatel Houmee Středa, 17 Březen 2010 07:00

V podvecernich hodinach prijizdime do mesta Corumba vzdaleneho patnact minut od bolivijske hranice. Ubytovavame se v utulnem hotylku a po parnem dni vyuzivame moznosti vykoupat se ve zdejsim bazenu. Voda s prijemnou teplotou vybizi k plavani dlouho do vecera. Pouze jeji hustota a vune nepusobi svezim dojmem, a proto si po koupacce davame pro jistotu sprchu. Pri odchodu na veceri se me Saddam pta: "Videl jsi tady predtim tuhle ceduli?", na ktere bylo napsano: "Zakaz koupani!". - "Urcite tady nebyla." odvetim.

Kluci jdou napred do restaurace naproti hotelu a ja se vydavam pesky do centra vybrat penize z bankomatu, kterych pri vysokych brazilskych cenach neni nikdy dost. Prochazim klidnymi ulicemi mestecka plnymi vzrostlych stromu, kolem kavarnicek a restauraci s venkovnimi zahradkami. Vse na me pusobi prijemnym a klidnym dojmem. Skrz centralni namesti dochazim k rece Paraguay, kde se na nabrezi nachazi ruzne bankovni instituce a teprve u treti zajistuji potrebnou hotovost. Vracim se zpet, chlapce informuji o zdejsich krasach, davame si jidlo a konecne po trech dnech v hamaku, v autobuse nebo na tvrde zemi ulehame do normalni postele.

Mame pokoj primo u bazenu, takze nam nemuze uniknout, jak hned z rana parta delniku luxuje dno bazenu. "Aha, ze by chemicka uprava vody? Tak to jsme se vcera omyli opravdu do cista, docista." rikame si...:)

Cilem nasi dnesni cesty je mesto Santa Cruz v Bolivii. Potrebujeme tedy prekrocit hranici a koupit listky na vlak, ktery dle informaci mistnich prekupniku odjizdi dnes kratce po poledni. Nemame mnoho casu a bereme si na hranice radeji taxika. Formality na pasovce probehly nastesti rychle a zarizujeme si nasledny odvoz. Smlouvame jiz ve spanelstine s bolivijskym taxikarem o cene odvozu do nedalekeho mestecka Quijarro. Cena nevyzniva priznive, ale stejne nemame na vyber...:) Nasedame do vozu a jake to prekvapeni???

Sedim pred pristrojovou deskou bez volantu, ktery byl pravdepodobne nasilnym zpusobem navaren pred sedadlo spolujezdce. Pan taxikar nam vysvetluje, ze mnoho aut je dovezeno z Japonska, kde se udajne jezdi na opacne strane a mistni kutilove rizeni hrave predelavaji. Nechavame se vysadit primo pred vlakovym nadrazim a rychle bezime k prepazce pro listky. "Vyprodano!!!" hlasi pan u pokladny. "Ale mate stesti, dneska jede jeste jeden vlak v sedm vecer, mnohem lepsi, klimatizovany a komfortnejsi." Cena je vice nez dvojnasobna, ale proc si nedoprat trochu toho luxusu...:) Zbyly cas do odjezdu travime ve zdejsi restauraci a internetove kavarne, abychom informovali sve blizke o nasem presunu.

Jak se da rict o nocni patnactihodinove ceste po vykotlanych kolejich z doby Simona Bolivara, ze byla prijemna? Jednoduse: Nijak! Nevyspali a opuchli vystupujeme ve meste Santa Cruz. Bohuzel nase dalsi plany jsou ve hvezdach a ani po dvou hodinach plameneho vyjednavani se nemuzeme dohodnout kam pojedeme. Stojime stale na nadrazi a vybirame ze ctyr variant:

1/ zustat ve meste, prenocovat, odpocinout si a pokracovat zitra
2/ odjet do mesta Samaipata, ktere je vzdaleno dalsi dve hodiny autobusem, nicmene nabizi mnoho prirodnich kras jako vodopady, jeskyne s prehistorickymi malbami, trekove prilezitosti v Narodnim parku Amboro a moznost navstivit posledni misto odporu revolucionare Che Guevary
3/ pokracovat nocnim autobusem do mesta Sucre, kde dva dny zustaneme (pri teto predstave jsem v duchu shanel svarecku, abych mohl odvarit sedadlo pred sebou a pohodlne se usadit)
4/ a nebo prejezd do mesta Uyuni, vzdaleneho krasnych dvaadvacet hodin jizdy (tohle mi neslo ani napsat)

Diskuze zustava na bodu nula. Saddam tedy navrhuje zkusit hlasovaci metodu pouzitou v jeho diplomove praci a volime z uvedenych moznosti. Nechapu to, ale vyhrava okamzita cesta do Uyuni. Okamzite podavam namitky na spatne hlasovaci zarizeni a vyvolavam nove volby. Po druhe padla varianta Sucre. Nevim na co bych se tentokrat odvolal a s losem se nakonec smiruji.

Odjezd je naplanovan na podvecerni hodiny a volny cas vyuzivame k poznani mesta. Santa Cruz je polozeno 415 m.n.m. a ani zde nejsme usetreni dusneho a umorneho vedra. Puvodni osidleni zde bylo zalozeno spanelskymi dobyvateli v roce 1561 a behem staleti vyrostlo v nejvesti bolivijske mesto soucasnosti s populaci 1,6 milionu trpasliku (bolivijcu). Nizke domky, ulice usporadany kolmo na sebe, jedno nevelke namesti je vse, co muze zdejsi architektura nabidnout a nakonec jsme vlastne radi, ze pokracujeme v ceste na zapad do mesta Sucre.

A je tu hitpadara dnesniho dne. Pri koupi jizdenek jsme si vyjednali sezeni v prvni rade, kde pred vami standardne nic neni a mate prostor pro nohy. Bohuzel v tomto pripade je cca tricet centimetru pred sedadly umistena prosklena stena pres celou sirku autobusu, takze se neni opravdu kam hnout. Jako bonus bingo si vedle me seda starena s tradicnim kloboukem rozmeru stolu pro sest osob a mezi nohy si strka tasku o velikosti nakupniho voziku z Kauflandu. Vyletam z kuze!!! Zvedam se, utikam zpet k pokladne a dozaduji se jineho mista. Nastesti je vzadu na petisedadle neobsane prostredni sedadlo. Jsem zachranen...:)

Dalsi noc na pohodlnych bolivijskych neasfaltovanym silnicich, ve sto let starem autobuse, ktery nezna pojem tlumic, byla opet k pohledani. Po vystoupeni na nadrazi vedou nase prvni kroky v Sucre do centra, kde hledame ubytovani. Hned prvni hotel nabizi velmi kvalitni vybaveni za nizkou cenu. Pokoj s jednou velkou posteli stoji v prepoctu 120 korun. Parada, trikrat prosim!...:)

Planujeme zde stravit dva dny, coz se nakonec ukazuje jako dobry tah. Sucre lezi v udoli v nadmorske vysce 2790 m.n.m.. Je obklopeno horami a se svymi 175 tisici obyvately rozhodne nepatri mezi nejvestsi. Nicmene oplyva bohatou kolonialni historii, coz je videt na mistnich ulicich, stavbach a kostelech. V roce 1991 bylo dokonce zapsano UNESCem na seznam kulturniho dedictvi.

Sucre bylo pod nazvem La Plata zalozeno v roce 1538 jako hlavni mesto regionu Charcas, ktery se rozprostiral od jizniho Peru az po Rio de La Plata v dnesni Argentine. Behem kolonialni doby se jednalo o nejdulezitejsi cetrum vychodospanelskych uzemi v Jizni Americe. Nezavislost ziskalo az v roce 1825 se vznikem nove republiky pojmenovane podle jejiho osvoboditele Simona Bolivara a stalo se hlavnim mestem noveho statu. Od te doby se mnoho zmenilo a soucane hlavni mesto La Paz uzmulo mnoho vladni moci. Nicmene nejvyssi soud stale sidli v Sucre a mistni obyvatele nazyvani "surenos" jsou stale presvedceni, ze prave srdce bolivijske svrchovanosti bije zde.

Dobros v informacnim centru dostal mapku s vyznacenymi turistickymi trasami a hned nas protahuje celym mestem. "Tak panove, toto je pravnicka fakulta, zde vidite kostel svate Terezy, nyni si radne prohlednete katedralu, pohledte na Casa de la Libertad cili Dum svobody, mestske divadlo, budovu nejvyssiho soudu,..." a tak pokracuje cele odpoledne. Nakonec prichazime do zdejsiho parku, v jehoz srdci stoji mala Eiffelova vez a zabavni park. A co na to nase deti? Maji si kde hraaaat...:))

Nasledujiciho dne se venujeme nakupovani ve zdejsich obchodnich domech. Zapadni moda za mistni ceny znamena tricet procent dolu, coz neni nezanedbatelna sleva. Zkousim trika, svetry, kalhoty, ale maximalni velikosti nejsou pro evropany, ale pro trpasliky. Do oka mi padnou super koupaci kratasy. "Mate XL?" hlasim prodavacce. "Ne, ne, to jsou posledni" odpovida. Saddam neleni, skoci do shortek znacky O'Neil a sedi mu jako ulity. "Beruuu." s usmevem krici. Podobna situace se opakuje jeste v obchode s botami, kde si vybiram paradni botasky znacky Sketcher. Nicmene nejvesti dostupna velikost opet padne Saddamovi. "Beruuu." slysim znovu a v duchu nadavam na trpasliky. No, nic, abych sel radsi na trziste s cetkami, tam mi treba nejaky obojek padne...:)

Vse jsme videli, nekteri nakoupili a dalsi zastavkou naseho putovani je nejvyse polozene mesto na svete - Potosi (4100 m.n.m.), ale o tom uz vice Saddam. Teste se na reportaz ze stribrnych dolu s nazvem: "Jak jsme odpalovali dynamit"...:-)

a jedna bolivijska fotogalerie