2206795434/6210

Severni ostrov a jedeme na plaze

Napsal uživatel Dobroš Neděle, 28 Únor 2010 12:00

V Queenstown se ani neohrejeme, vracime na letisti vozidlo a rovnou mirime do odbavovaci haly. Vyhodou vnitrostatnich Zelandskych letu jsou automaticke check-in terminaly. Prijdete k masine, natukate sve jmeno, cislo letu a vyjede vam letenka i paska pro oznaceni batohu. Ten hodite na pas a prislusny pracovnik jen cteckou carkovych kodu udela "pip" jakoze jste na palube. Let probihal klidne a za 2 hodinky pristavame v Aucklandu, nejvetsim meste severniho ostrova (pro zajimavost hl. m. je Wellington).

Po zjisteni moznosti dopravy do centra volime mikrobus. Za 45min vystupujeme v srdci mesta, v pristavu na okraji nejrusnejsi ulice Queen road. "Tak tudy jsem hosi chodil kazdy den do skoly" poznamena pametnik Cocka, jenz v Aucklandu pred nekolika lety pobyval na dvoumesicnim studiu.

Nasim cilem je ovsem 200 km vzdalene mestecko Whitianga a rovnou mirime do kancelare autobusove prepravy, zjistovat moznosti. Varianta busem je draha. "To uz nas vyjde levnej pujceni auta a jeste muzeme prejizdet kam budeme chtit. Timhle smerem je nekolik pujcoven" ukazuje informacemi napumpovany Jirik a my ho poslusne nasledujeme. Navstevujeme celkem 4 pujcovny, ktere dohromady maji k dispozici cele 2 auta. Maly 4x4 off road Suzuki a pohodlnejsi a na delsi vzdalesnoti jiste ekonomictejsi kombik Subaru v bile barve. Cenove priblizne stejne a proto volime bily, puvodem japonsky kocar.

Saddam useda za volant, Homo naviguje a my dva s Cockou si davame vzadu chrupika. Trihodinova cesta zrejme ubihala prijemne, probudil jsem se tesne pred cilem. Mame nekolik tipu na ubytovani, ale vetsinou nabizeji dormitory pro 6 a vice osob, coz se nam vzhledem ke vsem cenostem, dokladum, notebooku a fotaku uplne nechce. Takze kdyz nam tyto backpackery na plazi nevysly, uchylujeme se k variante rodinneho kempu s par chatickami a predevsim obytnymi dodavkami. S mladou slecnou recepcni usmlouvavame o neco malo nizsi cenu za 3 noci a je vyreseno.

Mestecko je na svou nevelkou rozlohu pomerne vybavene. Fastfoody, supermarket, kino... Nas ovsem zajimaji plaze, a tak dalsi den v informacich zjistujeme kam se da zajet. Prvni destinaci budou beaches vzdalene necelych 25km. Za pul hodinky uz ulehame do horkeho pisku, slunime tela a obcas smocime nozku ve vode. Pri navratu zastavujeme v supermarketu. Prichazime k hlavnimu vchodu, ktery nam opravdu pred nosem - zrejme pani provozni - zavira. Delame oci a prosime skrz sklo, ze potrebume jen na snidani, ale nefunguje to, je definitivne zavreno! Tu se z bocniho vchodu zacnou troustit lide s nakupem a take mlady kluk v tricku v barvach supermarketu. Ptame se, zda muzeme tamtudy dovnitr. A on: "Ano, muzete, ale ja vam to nerekl." Dobre kluku, my te nepraskneme! :-) Prokluzujeme dovnitr a pani vedouci nam hned hubuje a kluk se bezi schovat mezi regaly. Rozprchneme se po obchode a za 5 minut je nakoupeno.

Nasledujici den mirime na prohlidku jeskyni Cathedral Cove, ktere jsou zajimave tim, ze je do skaly vyhloubila voda. Od parkoviste je to jeste pekna 45 minutova prochazka prasnou cestickou mezi stromy. Bereme potrebne plazove vybaveni a vyrazime vstric dalsimu krasnemu slunnemu dni. Teplota je odhadem 30°. Cestou jsou krasne vyhledy, ktere jsme nemohli nechat bez povsimnuti.

Jeskyne jsou celkem obycejne diry ve skale. :-) A pokud tomu dobre rozumim, je tu pouze tahle jedna.

Prohlidka je za 5 min hotova a my se odebirame k dulezitejsi cinnosti, coz je nachytat dostatecne mnozstvi protinozskeho bronzu.

Z relaxace nas vyrusuji nejen neustale zastupy proudicich turistu, kteri prichazeji tento sklani utvar obdivovat, ale take vsudypritomni racci, ci obcasne motorove cluny. Jeden takovy privazi nevestu s zenichem a 3 druzicky. "Jeeeee, svatba na plazi." Toto misto je opravdu krasno. Voda modra, nebe bez mracku, teplicko...lecktera nevesta by zde jiste rada nafotila sve svatebni album, ale dnes je tu tento stastny parecek.

Na posledni vecer mame naplanovane venkovni grilovani. Dnes se podava kureci a hovezi maso. Vrchni sefkuchar a velitel zajezdu Jirka Cocka ma veceri plne v rukou, Homo pripravuje perfektni zeleninovy salat a vsem se nam uz sbihaji sliny. Vedeme konverzaci na tema jak spravne maso klepat ci korenit, kdyz tu se ze tmy vynori blondynka v jedne ruce s ditetem a v druhe s korenim nam cesky rika: "Nechcete pujcit provensalsky koreni, to by se k tomu hodilo." - "eeeee, no jasne, diky." - "Tak mi ho pak hodte tamhle ke stanu." ukaze prstem a mizi zpet do tmy. Dobre ona! Valime na sebe oci a vybuchujeme smichy, protoze je nam jasne, ze nase debaty v cestine jiste opet staly za to. V prubehu vecere se k nam nakonec pripojuje. Klara, puvodem z Hradce Kralove se tu vdala za Novozelandana a ziji ve vlastnim dome daleko od tohoto mestecka. Ted jsou tu na dovolene a stan maji zamerne, aby proste byla nejaka zmena. Je spokojena, ma se dobre a my ji to prejeme. S Klarou vecer prijemne ubiha a rozebirame nasi i jeji historii pred timto okamzikem. Kdyz je vse snedeno a dopito presouvame se do posteli.

Rano je krasne a tak snidame venku u stolecku v pristresku na grilovani. Balime se, dekujeme a odjizdime smer Auckland.

a jeste fotogalerie