2206795434/6210

Angkor Vat a dalsi pralesni chramy

Napsal uživatel Houmee Neděle, 14 Únor 2010 07:00

V odpolednich hodinach prijizdime do mestecka Siem Riep, ktere je zakladnou pro turisty z celeho sveta touzicich po toulkach nadhernym chramovym mestem Angkor Vat. Necekane jsme take jedni z nich...:-) Ubytovavame se ve predem vytipovanem hotylku, hazime bagly do kouta a okamzite mizime v ulicich mesta a poohlizime se podniku, ktery ukonci nase hladoveni.

Nicmene po ceste do centra se nam pod nohy pripletla atrakce zvana "fish massage". Nevim, co maji moji kamaradi proti mym lopatam, jak s oblibou nazyvaji moje sestactyricitky nozicky, ale v podstate me nasilim a se slovy ve stylu "umej si ty romadury" natlaci do kade, kde plave hejno malinkych rybicek. Co se mi deje kolem nohou se da popsat jako bitva o kus chleba po mesicnim pustu. "Asi dlouho nemeli zakaznika!" projede mi hlavou. Ale to uz maji chodidla v rybnicku i ostatni a hejno odplouva smer Dobros, Saddam a Kristyna. Cim to asi tak bude?...:)

Po dvaceti minutach vytahujeme ohlodane nohy z teto atrakce a konecne odchazime na jidlo. Dostali jsme tip na jednu mistni restauraci, tak to jdeme zkusit. Vecer prijemne zakoncujeme delikatnim pokrmem a sklenkou cerveneho vina.

Dalsiho dne z rana se kupodivu probouzime hladovi a bez vetsich prodlev vyrazime na snidani. Otevirame dvere temer sousedniho hotelu a sedame si v mistni jidelne. Dostavame menu a vsem se nam libi nabidka Full Monty, kterou si nakonec objednavame. Servirovana snidane predcila nase ocekavani neb na obrim taliri se na nas usmivaji parecky, smazena vajicka, slanina, fazole, houby, opekane rajce, tousty, maslo, marmelada a vse muzeme splachnout cajem dle vlastniho vyberu. Ten kazdy dostavame v samostatne konvici obrich rozmeru, takze ranni pokrm muzeme celkove shrnout slovy: pomer cena vs. vykon = vynikajici! :)

S plnymi zaludky se kultalime do centra, kde si pronajimame jizdni kola. Bohuzel v nabidce nemaji nic jineho nez bicycly v damskych provedenich, napul vypustene a se sedatkem ve vysce dvanactileteho skolaka. Nevadi, nejsme zadne damicky, tohle preci bez problemu dame.

Cesta ke dvanact kilometru vzdaleneme chramu pekne, pomalu, utika a kapky potu nam stekaji po celem tele. Za necelou hodinku dorazime k brane parku, kde stoji pan strazny, policista. Jake mile prekvapeni se to dozvidame: "Vstupenky se kupuji u hlavniho vstupu, ktery je odsud sedm kilometru smerem zpet do mesta!" - "A co tech sedm zpatky???" se nam vsem objevuje ve vyvalenych ocich. Od pana poustece do chramoveho mesta dostavame nabidku odvozu pro listky na jeho motorce za milych sedm dolaru. Nicmene zjistujeme, ze k zakoupeni vstupeky musime byt vsichni osobne pritomni, takze jizda na na motorce, aby to jeden zaridil, nepripada v uvahu. Zamykame kola a zastavujeme tuktukare, ktery nas odvazi za pet dolaru primo k brane, ktera je k nasemu prekvapeni vzdalena pouhe tri kilometry. "Tak ten previt nas chtel obrat?" vypadne ze Saddama. Za dvacet dolaru si nas vyfoti a dostavame prukazky na jeden den do chramoveho komplexu i s krasnou vlastni podobiznou. No, neslusi nam to??...:)

Vracime se ke kolum a Saddam si to jiz miri za panem vpoustecem. "Takze mi hlaste vase jmeno a sluzebni cislo!" povida zvysenym hlasem Saddam. Pan policista nejprve nechapave zira a pta se k cemu to potrebuje.
Saddam: "Od mistni policie ocekavam pravdive informace a pripadnou pomoc, nikoli lez a snahu na me vydelat penize!" Kdyz si pan policistka konecne uvedomil o co Saddamovi jde, odvetil: "Nereknu, nedam!" Uvedene schema se asi petkrat opakuje a Saddam nasazuje upgrade. "Jmeno vaseho nadrizeneho!!!" Pan brany ukazujeme na muze stojiciho opodal. Saddam k nemu prichazi a zada ho o stejne informace, nicmene dostava odpoved jako v prvnim pripade. To mu nicmene nezabranilo v tom, aby vzal fotoaparat, oba pany vyfotil a se slovy, ze tento pribeh bude mit jeste pokracovani, odesel. Uvidime jakou bude mit Saddamuv email na mistni cetnickou stanici, vcetne fotografii, odezvu. Pripadne novinky budou jiste v dalsich reportazich.

Po uvedene komunikaci se zastupci mistniho policejniho sboru konecne prijizdime na nasich velocipedech k sirokemu vodnimu prikomu, za kterym se tyci veze nejvestiho chramu celeho mesta, Angkor Vat vybudovaneho na pocatku 12. stoleti. Prechazime kamenny most a hlavni branou vstupujeme do nejvetsiho svatostanku sveta.

Uvnitr nas uchvati pohled na hlavni chram, ke kteremu vede siroka dlazdena cesta mimochodem plna turistu a dokonce i ceske slovo tu nezridka padne. Saddam z vrsku palmoveho stromu potvrzuje spravnost naseho smeru chuze, nacez po chili stoupame po prvnich chramovych schodech. Dostavame se k celni zdi palace, jiz predchazi dlouhe slouporadi podpirajici kamenou strechu, na ktere jsou vyobrazeny reliefy ze zavrecne episody z indicke pohadky Mahabharata (bitva o Kurukshetru).

Postupujeme dale do chramu a dalsim vchodem se dostavame na nove mensi nadvori. Nasledne se opet po strmych schodech splhame do dalsiho vstupu a zase se dostavame na jine, mensi nadvori. A jake je to prekvapeni, kdyz zase prichazime k dalsim strmym schodum, splhame opet do vysin a objevujeme se uvnitr hlavni svatyne, kde se kupodivu nachazi ctyri mala nadvori. Pripadam si jako bych oteviral babusku, akorat tohle je vetsi zaber na nohy nez na ruce...:) Nastesti uz zadne schody nahoru, jen v klidu obchazime a obdivujeme nadvoricka obklopena ze vsech stran sloupy a veze, ktere se nad nimi tyci az k oblakum.

Po hodince stravenem v komplexu jsme jiz nabazeni a vracime se zpet ke kolum, ktera zustala uzamcena pred branami. Jeste se pred dalsim slapanim posilnujeme v jednom ze zdejsich restaurantu a od zdejsich prekupniku nakupujeme par drobnosti.

Puvodni mesto Angkor Vat se rozleha na plose 300 km2 a je nam nadevse jasne, ze nemuzeme videt vse behem jedineho dne. V celem meste je dochovano vice nez tisic staveb, z nichz mnohe teprve cekaji na svoje restaurovani. Asi nejzajimavejsim faktem je, ze v dobe nejvetsi slavy (8-12. stol.), kdy po Londyne behalo pouhych 50tis. lidi, zdejsi aglomerace citala vice nez jeden milion obyvatel a jednalo se tedy o nejvetsi mesto sveta.

Projizdime na kolech stredovekou metropoli, nyni spise pralesem, ze ktereho se obcas vynoruji stavby ruznych velikosti a tvaru. Je to opravdu impozantni!!! Zastavujeme u prvniho vetsiho svatostanku, ktery dukladne prolezame. Kdo by to byl rekl, ze doma zastihneme naseho bozskeho pana A.!

Nicmene cas kvapi, tma a cas uzavreni celeho mesta se nemilosrdne blizi. Proto se ptame na cestu ke chramu, ktery zname z fotek a velice se na libil diky stromum, jejichz koreny obepinaji zdi chramu. Cestou se vyhybame slonum a pozorujeme opicaky jak skotaci ve vetvych stromu.

Na misto se dostavame dve hodinky pred setmenim, nicmene obloha zcerna, vse okolo pada do tmy a z nebe se spusti vydatny lijak. Vetsinu casu se schovavame v utrobach palace, obcas prebehneme z jedne casti do druhe, vyfotime zajimava mista a zase zpet. I kratke chvilky na desti zajistuji nase kompletni promoknuti, takze se nakonec vydavame dlouhotrvajicim lijakem zpet k nasim pojezdum.

V prilehle restauraci si davame vynikajici bananovou palacinku (jednalo se o cenimetr tlusty, moucnaty, suchy livanec, na nemz byla nakrajena pulka bananu a to vse posypano cukrem, velka lahudka, ani vychrtly pes to nesezral) a cekame az prestane prset, coz se za pulhodinku nastesti stava realitou.

Nasedame na nase damske hrebce (lady bike) a valime si to zpet do mesta, ktere je nyni vzdaleno vice nez dvacet kilometru. Slapali jsme az do noci a bylo jasne, ze tento vykon zasluhoval radnou bastu. Zaludky jsme naplnili v mexicke restauraci a zaver vecera jsme stravili pod rukami zdejsich, sikovnych maserek. To se to pak ale spalo...:)

a jeste prekrasna fotogalerie