2206795434/6210

Donsol, planujeme potapeni a snorchlovani

Napsal uživatel Saddam Pátek, 29 Leden 2010 07:00

Nasi novi pratele nas odvezli zpet na nadrazi v Ormoc city, kupujeme listek na 15 hodinovou cestu do pristi destinace, Donsolu, kde nas ceka snorchlovani s obrovskymi bylozravymi zraloky. Autobus jede za pul hodinky, tak rychle nakupujeme vodu a neco k zakousnuti. Ovsem za chvili se dozvidame, ze autobus cestou pichnul a prijede nejdriv za hodinku a pul. Super, neni nad to si pred takovouhle jizdou jeste chvili pockat :-(. Tak si alespon s klukama z GK davame na nabrezi jedno pivko a utuzujeme nove pratelstvi. V pul 10 vecer prijizdi nas autobus, provozovany spolecnosti ULTRABUS. Na zadi ma napis ve filipinstine, vcetne velkeho slova BIDA.

Delame si z toho legraci, ale to jeste nevime co nas ceka...Nastupujeme do plneho autobusu a pres pytle s ryzi se ulickou soukame na svoje mista. Usedame do sedacek z roku asi 1955 a vtipne komentujeme kvalitu provedeni celeho busu. Zatim jsme nevyjeli, takze se smejeme. Po par kilometrech, nas legrace rychle prechazi, kdyz zjistujeme, ze z autobusu zrejme nekdo vymontoval tlumice a vymenil je za soubor ruznych vrzatek a piskatek. Krome toho si nas ridic zrejme mysli, ze je hlavnim hrdinou ve filmu Nebezpecna rychlost a podle toho s nami jede. Pripadne prave utekl z vezeni, protoze jinak to neni mozny. V kombinaci s kvalitnimi filipinskymi silnicemi jde o zazitek, ktery kdyz prezijete, tak si ho zarucene budete pamatovat. Utrpeni mladeho Bohacka je proti tomu prochazka ruzovym sadem. To ze se pod nami postupne rozjizdeji i nase sedacky je uz jen tresnicka na dortu, kterou nam zrejme chtel ridic osladit cestu.

No, abych to zkratil - po 6 hodinach dorazime na pobrezi, kde nas ceka prejezd trajektem. Slabe 2 hodiny cekani na nalodeni vsech autobusu a kamionu, hodinka plavby a dalsi hodina cekani nez se dostaneme z trajektu zase do autobusu. Nasleduji jeste 2 hodiny nasim BIDA Ultrabusem a okolo 10 dopoledni vystupujeme ve mestecku Daranga, kde musime prestoupit do jeeepney (predelany americky jeep s prodlouzenou korbou, oblibeny mistni dopravni prostredek). Hodinka v jeepney a v poledne jsme v Donsolu. Nespali jsme uz celych 30 hodin. Uff. Aby toho nebylo malo, musime jeste do tuktutku a 10 minut presun k mori. Z ekonomickych duvodu nevybirame lakavy hotel s bazenem (1300 czk za pokoj pro 2).

ale volime levnejsi variantu 4 luzkoveho pokoje za 1000 czk

Utahani jako kotata si davame snidano-obedo/veceri, vykoupeme se v mori a umirame za vlast.

Druhy den vstavame po probuzeni, stale jeste rozlamani, ale uz alespon funkcni. Po snidani vyrazime na prohlidku mesta a domluvit snorchlovani se zminovanymi velrybimi zraloky a potapeni v mistnich vodach. Hned na zacatku cesty nam jedna krutá krůta pripomina, jak to vlastne na svete chodi. Ani ty krocani to v zivote nemaji jednoduche :-).

Podle pruvodce v Donsolu nic zajimaveho krome zraloku neni, ale my nejsme ten typ turistu, co si bez pruvodce neporadi, ze :-). Vydavame se tedy na okraj mesta, kde tusime pravy filipinsky zpusob zivota a neco z lokalni kultury. Nemylime se.

Nalezame znicenou kosntrukci, ktera evidentne kdysi mela predstavovat vyhlaseneho zraloka,

delsi dobu opusteny jeepney uprostred pseudoparkoviste

drevene chatrce na kulech, kde ziji sve zivoty mistni obyvatele, pro ktere je pojem ekologie asi tak stejne dulezity, jako pro Krovaky socialni system v Mongolsku.

A pak ze neni v Donsolu co videt. Obchazime zadem mesto a cestu nam zprijemnuje lokalni slejvak. Parada, destnik jsme si fakt nevzali. Ale co, prece nejsme z cukru. Cestou zpatky objevujeme mistni hrbitov, ktery se od klasickeho evropskeho ponekud lisi, posudte sami:

Po navratu do mesta domlouvame v jednom potapecskem centru na zitrejsi den vytouzene snorchlovani se zraloky a na odpoledne pak jeste potapeni. Za zraloky se vyjizdi v pul 8 rano, takze pro zmenu ranni vstavani. K veceri si objednavame cele kure. To ale netusime, ze si ho budeme muset sami slozit. Jeste ze Dobros dostal tu rubikovku. Mame natrenovano :-)

Vecer zakoncujeme hranim na kytaru na terase nasi restaurace a hrou na schovavanou. My si totiz radi hrajeme, jen na to uz nemame tolik casu jako zamlada! :-)

A jeste veselou fotogalerii