2206795434/6210

Libore, hod ho do stroje!

Napsal uživatel Houmee Úterý, 26 Leden 2010 22:00

Ano, podobnost nazvu tohoto clanku se jmenem oblibene ceske komedie neni ciste nahodna. Zmena jmena pouze naznacuje, ze se jednalo o muj slavny den a krizek v dennim planu byl zrovna oznacen v policku: "Dnes nic nedelej a sed doma na ...". Takze si to vezmeme pekne poporadku...:)

O pul devate budicek, balim a jdu na snidani k bazenove restauraci. Na miste je jiz Dobros, ktery aplikuje ranni davku protahovani a posilovani tela. Dava si poslednich par kliku a spolecne si objednavame snidani. Cekame na prvni naznaky prinosu jidla neb uz sedime na prazdno dvacet minut, ale nic se nedeje. Nasledne dorazi Kuca a Kristyna, kteri si take objednavaji. Po dalsich cca dvaceti minutach jsme jiz nervozni vsichni ctyri. Prichazi Saddam, ktery take hlasi svoji objednavku a cisnice konecne prinasi prvni snidani, bohuzel pro Dobrose. Nasleduje jidlo pro Kucu, Kristu, Saddama a ja stale cekam. Po hodince hladoveni se dostava konecne rada i na me. Tech par drobku, ktere mi donesli ani nebudu popisovat.

Po snidani se balime a odjizdime tricycly (mistni dopravni prostredek - motorka + zastresena sajtkara) na nadrazi. Autobus jede vicemene za chvili, kupujeme nejake vody na cestu a tesime se na prirodni krasu zvanou Chocolate Hills. Jedna se o Homolovite kopecky, ktere jsou porostle pouze travou a vystupuji nad okolni prales. Jejich pocet prevysuje 1200 kousku a za svuj nazev "cokoladove" vdeci predevsim svemu hnedemu zbarveni behem sucheho obdobi tedy od prosince do kvetna.

Sedime usazeni na mistech v autobuse a konecne mam cas odpovet na esemesky vsem, kteri mi prali ke vcerejsim narozeninam. Saham do kapsy, telefon nikde. Prohledam vsechny dostupne kapsy na mem tele a nic. Prohledavam batuzek a take nic. Mysli projizdim dnesni rano a uvedomuji si, ze jedina moznost, kde mi mohl vypadnout je pri jizde tricyclem. Autobus se rozjizdi a ja se loucim s mestem i se svym milovanym telefonem plnym prekrasnych videi, fotek z nasi cesty, hromadou kontaktu, wifinou, smskami s rodinou a kamarady. Ani jedno oko nezustalo suche...:( Dobrospoznamka: "No ja jsem si slzami promacel cele tricko" :-)

Po hodinove ceste nadhernou prirodou, ryzovymi poli a mistnimi vesnickami se spanelskymu kostely, prijizdime ke kyzenemu cili.

Zapomnel jsem zminit, ze plan dnesniho dne je vyjet z mesta Tagbilaran, kde jsme prenocovali a pres cokoladove kopecky se dostat do mesta Ubay, ze ktereho nejlepe jeste stejny den odjet na vedlejsi ostrov Leyte. Nasledne se autobusem presunout do mesta Ormoc, kde navstivime projekt podporovany nasim patronem cili nadaci Slunecnice, ale o tom vice Saddam v dalsim clanku.

Takze o pul druhe jsme u Chocolate hills a na miste vystupu zjistujeme, kdy jede posledni autobus do mesta Ubay. Dostavame neradostnou odpoved, ktera zni 14:00. Pri predstave prohlidky uvedene atrakce behem triceti minut se nam protahuji propocene obliceje a situaci radsi ani neresime. Pronajimame si ridice s motorkami, se kterymi domlouvame jizdu po cokoladovych homolich. Jsme zavezeni do poloviny prvniho kopce. Na jeho vrchol vede jeste par desitek schodu, po jejichz zdolani obdivujeme okolni krajinu. Moc hezke, ale premyslime, zda uvidime neco vice v pripade, ze se budeme pohybovat mezi kopecky na motorkach. Nechavame se tedy odezt zpet na misto, kde jsme vystoupili z mistniho autokaru a zjistujeme nase dalsi moznosti.

Mistni hosi nam nabidnou odvoz na motorkach, i s krosnami, temer celou cestu zpet do Tagbilaranu, kde muzeme nastoupit na autobus do Ubaye, ktery nejede skrz ostrov, ale po jeho okraji. Nicmene jako bonus nam zastavi na motyli farme, v mistnim puvodnim pralese, na bambusovem moste pres mistni tok a nakonec v rezervaci, kde muzeme videt nartouny, coz jsou takove male opicky s vyvalenymi kukadly. S uvedenou nabidkou souhlasime a kazdy fasujeme jednoho ridice s vlasni motorkou. Na zada hazime krosny a vyrazime.

Opet jedeme krasnou prirodou a me napada, ze tohle bychom meli mit zdokumentovano, nejlepe formou filmoveho zaznamu. Z nove zakoupene brasnicky, kterou jsem vcera poridil na spolecne zakoupeny novy fotoaparat pouzivany vseho vsudy pet dni (dovezl nam ho Kuca z Cech na Silvestra do Puerto Galery), vytahuji nas Canooon a najednou slysim klik, cvak, kutululu... Mlatim ridice do ramen a se slovy:"Stop, stop..." ho nutim, aby okamzite zastavil. Zjistuji, ze mi upadl kryt od objektivu. Beham kolem silnice, prikopem i mistni strouhou vedle cesty a to vse s krosnou na zadech. Cely splaveny po deseti minutach konecne vicko nachazim a v dusi se raduji, ze nemusim priznavat uvedeny provar, na jehoz moznost jsem byl ostatnimi predem uporoznen (kryt totiz neni k fotoaparatu nijak pripojen). Ostatni na nas cekaji u benzinove pumpy, spojujeme se tedy opet v jeden konvoj a pokracujeme v ceste.

Dorazime na motyli farmu a pri sesedani z motorky se ze me line hlasity ton. Aaaaaauuuuuuuu......!!! Moje noha se neomylne oprela o vyfuk motocyklu, ktery byl po pulhodinove jizde znacne rozpalen. Tak tomu rikam velka pecka. Ukazuji spalenou kuzi Saddamovi. Je to fakt kamarad, protoze mi v zapeti ukazuje jeho nohu a ma spaleninu na uplne stejnem miste. To je proste kamarad, ktery vas nikdy nenecha ve stychu....:) Rikam mu: "Kde jsi k tomu prisel???" - "Asi pred deseti vterinami, kdyz jsem slezal z motorky!!!" Tak to je velka pecka a ke vsemu na druhou...:))Dorazime na motyli farmu a pri sesedani z motorky se ze me line hlasity ton. Aaaaaauuuuuuuu......!!! Moje noha se neomylne oprela o vyfuk motocyklu, ktery byl po pulhodinove jizde znacne rozpalen. Tak tomu rikam velka pecka. Ukazuji spalenou kuzi Saddamovi. Je to fakt kamarad, protoze mi v zapeti ukazuje jeho nohu a ma spaleninu na uplne stejnem miste. To je proste kamarad, ktery vas nikdy nenecha ve stychu....:) Rikam mu: "Kde jsi k tomu prisel???" - "Asi pred deseti vterinami, kdyz jsem slezal z motorky!!!" Tak to je velka pecka a ke vsemu na druhou...:))

S bolavou nozkou se belhame do farmy, abychom si prohledli mistni motylky. Dostavame pruvodce, ktery ihned rozumi nasim legrackam a vyklad proklada zabavnymi historkami. Zjistujeme, ze farma neni jenom o motylkach, ale jsou zde i zive exponaty housenek a brouku, kteri nam pri foceni bez problemu pozuji.

Po hodince farmu opoustime a pres mistni prales, ktery jako prales ani nevypada, se dostavame na bambusovy most. Nevim uplne jak moc je to velka atrakce, nicmene za mirny poplatek most prechazime tam a zpet. Trochu jsme se pohoupali, podivali na reku a vyrazime za hlavni atrakci, jimiz jsou nartouni. Na misto prijizdime ve chvili, kdy se zacina pomalu stmivat, ale maly tvoreckouve s vyvalenyma wocima tu na nas nastesti cekaji. Provodce nam klade na srdce, abychom fotili pouze bez blesku. Nacez Kuca priklada svoji Nokii N95 nartounovi temer do obliceje, odhaduji tak deset cm od oci, zameruje a deseti tisici volty vypaluje zviratku ocicka. A je po srande! Nartounek zavira kukadla a obraci se k nam zady. I pruvodce pohledem bicuje Kucu. Postupujeme radsi dale, kde je mozne ve vybezich videt batmany, opicky, jestery a dalsi zviratka. Cas se priblizuje hodine, kdy odjizdi posledni bus do Ubaye. Kluci nas tedy zase nakladaji na motorky a vezou na zastavku.

Nastesti vse stihame! Vstupujeme do minivanu, ktery nas po trech hodinach bezpecne dovazi do pristavniho mestecka. Nechame se vylozit u prvniho hotelu, kde se nakonec ubytujeme. Hladovi jako vlci vbihame do prvni restaurace a z menu si vybirame lokalni morskou rybku. Jelikoz se jedna o lehke jidlo, dorazime se nakonec netradicni laskominou podavanou v kokosovem orechu a s plnymi brisky odchazime na pokoj.

Tak si tak v hlavne znovu promitam dnesni uspesny den plny krasnych udalosti a uvedomuji si, ze mi cely den vadila prace s fotakem tedy jeho vyndavani a zandavani do vyse zmineneho futralu. "Je moc uzky a mel bych v nem vevnitr vystrihnout prepazku" napada me a rozhoduji se pro uvedenou akci. Z dvoukomoroveho futralu udelam jeden velky a nas siroky fotak se tam bez problemu vejde. Zvolil jsem taktiku rozebrani svu, ktery se tvaril jako ten, ktery patri prave predelu obou komor. Bohuzel nasledne jsem zjistil, ze uvedeny sev drzi pomhromade i okolni steny a ve futralu se okamzite objevila dira, tak velka, ze jiz nebylo potreba pouzivat zip. "Takze jsem jeste dneska dokazal rozebral dva dny stary futral na fotak???" Prohlasuji se luzra dne a radsi uleham do postele a doufam, ze zitra se vse k dobremu obrati...:)

Dalsiho dne rano se balime a odchazime do pristavu na trajekt, ktery nas zaveze do mesta Bato na ostrove Leyte. Za zminku jiste stoji vystup z lodi, ktery byl opravdu vasnivy. Nosici, tricyclisti, trikolari, taxikari, vsichni se perou o naklad, ktery by mohli nekomu vzit a nasledne ho zkasirovat za svoje sluzby.

Chceme podporit mistni obyvatelstvo a na necelych dveste metru si tedy bereme kolare, kteri nas odvazi na svych slapadlech na zastavku autobusu. Z tohoho mesta jedeme do Ormocu navtivit jiz vyse avizovanou skolu podporovanou nadaci Slunecnice. V Ormocu se od nas oddeluje Kuca, ktery pokracuje v ceste dale do Taclobanu, kde bydli jeho stryc (emigrant z roku 1968). Dle Kucikova vypraveni by tato navsteva stala za samostatnou reportaz, tak uvidime, jestli Jirik hodi nejaky textik do placu...:))

A zde si muzete prohlednout nase fotecky.