2206795434/6210

Filipiny - zeme pratelskych lidi a prirucnich rucnicku

Napsal uživatel Dobroš Pátek, 22 Leden 2010 07:00

Do Manily priletame v krasnych 5hodin rano a rozkoukavame se po nove zemi. Teplicko tu maji take, ale po Saigonu a samozrejme Africe nas uz nic nezaskoci. Zajimavosti u Filipincu je to, ze kazdy z nich ma svuj maly osobni rucnicek, kterym se stale otira nebo ho ma jen tak za krkem, za trickem apod. Takove rucnicky vam nabizeji na ulici ke koupi. Asi je to prakticke, ale nevyzkouseli jsme to. Bereme taxika a smerujeme do predem vybraneho hotelu z Lonely Planet. Managerem ubytovani v Manile je Cocka, ktery jde do objektu vyjednavat podminky. Po 15min, kdy se Jirik nevraci se po nem jdeme podivat. Prvni co nas zarazi je skutecnost, ze v hotelu schazi recepce. Na sedacce spi nejaky chlapik, ale po Cockovi ani vidu, ani slechu. Za chvili se Jirik s usmevem vraci a povida, ze to neni nas hotel, ze se spletl. Ten nas je asi o 100m vedle. Tak pojdme...

Na recepci jsme pani probudili. Mela na cele vyrazenou uredni desku a pro nas z nepochopitelnych duvodu neni rada, ze nas vidi. Domlouvame podminky a je nam sdeleno, ze se ubytovavame moc brzy, tim padem musime zaplatit pul den navic. Ok, ale hlavne at uz spime. Budime se kolem 13hodiny a jdeme na obed. Jake stesti, ze mame pres ulici klimatizovanou pizzerii a u hotelu Starbucks cafe, kde si po obede dame dezertik.

Behem jidla spradame plany, kam se pujdeme v hlavnim Filipinskem meste podivat. Zaujalo nas historicke jadro a park Jose Rizzala, cestneho obcana Litomeric. (Jak jsme se pozdeji dozvedeli od pani ucitelky Husakove z Litomeric, dekujeme!) :-)

Mesto je klidne a vsichni jsou k nam uctivi. "Good afternoon sir", "Welcome sir", "Of course, sir"....a tak podobne. Jsou pratelsti a to nas bavi. Hodnotime Filipince jako nejpratelstejsi narod, ktery jsme za celou dobu cestovani potkali. Rozhodli jsme si mesto projit po svych a nasat atmosferu. S mapou v ruce klickujeme ulicemi. Prvni zastavka je v parku Jose Rizzala. Misto mirne pripomina Letnou. Travnicky, chodnicky, lide na travnicich pospavaji, vsude kolem stanky, ale ceske pivko tu proste nemaji. Uprostred parku je oplocene misto hlidane dvema strazci a vy se musite jmenem a prijmenim zapsat do sesitu. Za odmenu si muzete prohlednout nekolik dvoumetrovych soch strelcu a prave Joseho Rizala v jeho posledni minutce zivota. Sousosi zachycuje popravu tohoto filipinskeho narodniho hrdiny, ktery byl vudcim bojovnikem za nezavizlost Filipin.

Pokracujeme hloubeji do historickeho jadra mesta a prichazime ke kostelu, ktery je zajimavy tim, ze je postaven uz asi po 6te. Na zacatku byl z bambusu a shorel, podruhe jej odnesl tajfun, dalsi katastrofou bylo zemetreseni a tak to slo cele veky. V teto aktualni kamenne podobe kostel stoji priblizne od roku 1900 a nejake drobne (nevim presne) a pokud behem psani tohoto clanku nespadl, tak tam stoji dodnes.

Uz se stmiva a my musime zpet na hotel a pak na letiste. Nase skupina se po nejake dobe opet rozsiri a tentokrat o dve reprezentanky nezneho pohlavi. Cockova Lenka a nase kolegyne z LMC Kristynka recepcni. Vyrazime na letiste a k nasemu prekvapeni taxik nemuze zajet k priletove hale, jen k odletove a my to musime dojit pesky. Duvodem je, ze k priletum smi pouze jeden druh taxiku od jedne spolecnosti, kterou vlastni byvaly filipinsky boxersky sampion. (jmeno si bohuzel nepamatuji, i kdyz se mi taxikar strasne divil, ze sampiona neznam)

Holky dorazi, probiha uvitacka, sdelujeme si prvni dojmy z Filipin a jejich 17ti hodinoveho cestovani pres Nemecko a Cinu. Vsichni spolecne jdeme do hotelu na rychlou sprchu a pak veceri. Druhy den odpoledne lodi odjizdime na ostrov Mindoro a nedaleko mestecka Puerto Galera na plazi Sabang probehne uvitani Noveho Roku 2010.

Vsichni se tesime na bile plaze, drinky v kokosech a samozrejme na noveho a pro tyto dny posledniho clena nasi vypravy, kterym neni nikdo jiny nez sarmantni muz z urozenych kruhu, nas kamarad Jiriํ Kuc่era, alias Kuca. :-) Jiriku, dalsi clanek je tvuj, go ahead...

Fotogalerie!!!