2206795434/6210

Saigon - Ho Chi Minh City

Napsal uživatel Dobroš Čtvrtek, 21 Leden 2010 07:00

K Andree dorazime kolem 2 hodiny ranni. Paradni servis spolecnosti Jetstar mame za sebou a take vybornou cestu taxikem, kdy pan ridic nemohl najit ulici, ve ktere Andrea bydli. Behem cesty nekolikrat zastavoval a ptal se kudy tudy, ale nakonec nas dovazi na misto. Snazime se na tvarich vykouzlit usmevy, abychom hned zkraje neudelali spatny dojem. Nase hostitelka nas vita vybornou cestinou (koneckoncu je to ceska) "Nazdaaaar, kde jste, prosvihli jste grilovacku, vsichni uz spime". Predstavujeme se a omlouvame za pozdni prijezd a probuzeni. Vsechno je v pohode a Andrea jde do lednice, ze nas pohosti. K nasemu udivu vytahuje cesky bramborovy salat, kapra a cukrovi. Vaaaaanoceeeeee! :-) Ranni-neranni hodina, ladujeme se salatem, az mame boule za usima. Po jidle si jdeme na par hodinek lehnout. Na zitra jiz mame pripraveny program: celodenni navsteva podzemnich Cu chi tunels a nasledne spolecna vecere.

V Saigonu je neskutecne vedro. Jen co jsme vystoupili z letadla, vsichni v dzinech, polil nas pot. Ale mame stesti, pry jsme prijeli v jednom z nejstudenejsich mesicu. Jak to asi vypada v tech teplejsich? Snidame opet bramborovy salat, protoze se ho nemuzeme nabazit. Andrea je vyborna hostitelka, rano nam kralovsky podstrojuje. DEKUJEME ANDREJKO! Objednava nam sveho dvorniho taxikare, ktery nas odveze do Cu chi tunelu. Cesta trva asi 2hodiny, protoze se taxikar (nemluvici anglicky) opet pta na cestu.

Prijizdime na misto, kupujeme vstupenky a zakladame cinsko-ceskou skupinu s vietnamskym pruvodcem. Prvni zastavkou je skolici misto, kde dostavame uvodni prednasku k tunelovemu systemu. Soucasti je i instruktazni video s kratkymi shoty natocenymi behem vietnamske valky. Zabery ze zakopu, muzi i zeny se zbranemi branici svoji vlast, kladeni pasti a bomb na nepratelske vojaky a samozrejme zabery z pro nas prekvapive uzkych tunelu.

Instruktaz probehla a muzeme vyrazit. Z dalky se ozyvaji vystrely, tak to bud valka jeste neskoncila a nebo si tu hraji na vojaky. Hned na dalsi zastavce je ukazka vchodu do tunelu. Pochopitelne hned musime vyzkouset jak to v takovem tunelu vypada a snazime se tam postupne nasoukat. Prohlednete si tuto serii fotografii, kterak kamaradi ztratili kamarada:

Nastesti Adam po par minutach z vika slezl a ja se slozite vysoukal zpet na cerstvy vzuch a denni svetlo. Do tohoto typu tunelu se nikdo z nas urostlych evropskych muzu opravdu nevejde, cesticky jsou velmi uzke a je tam tma jak v pytli. Klaustrofobikum navstevu teto atrakce nedoporucuji. Prohlidka pokracuje a my si uzivame kazdou minutu. Hromadne lezeme na prastary tank, ktery je stale na miste, na kterem ho za valky vietnamci zneskodnili. Jedeme kolem sveta a na tanku.

Velmi zajimavou casti je asi 7 ruznych podomacku vyrobenych naslapnych pasti. Kazda z nich obsahovala nekolik zeleznych bodcu se zobackem na konci, takze osoba do pasti lapena rada rozhodne nebyla. Tohle vyzkouset nechceme a jdeme dal.

Valka je tady. Prichazime k mistu odkud se ozyvaly zminovane vystrely. Pred nami se rozprostira strelnice a kousek od nas je ve vitrine vyborna sbirka zbrani tymu AK47, M15, Rambova M60 a dalsi. Kupujeme nabojnice a jdeme vyzkouset jake to je byt Rambo. Jako terce slouzi 100m vzdalene makety kravicek a kozicek. Prvni nastupuje Cocka a hned po prvni rane dostava zpetnou razanci pecku do ramene. Mirne se zalekl, ale nevzdava to. Automaticka zbran je opravdu funkcni a zakoupenych 10 nabojnic je pryc asi behem 3sec. Ta ta ta ta a Cocka jde od valu. :-) Nastupuje strelec Adam a ja. Homo to vzdava a drzi si prsty v usich (ma s ouskama trosku trable, takze vynechal ze zdravotnich duvodu, chapeme to).

Sluchatka na usich moc nefunguji a po vypaleni vsech ran mizime z dosahu zbrani a neskutecneho hluku. Nechtel bych tam cely den nabijet turistum zbrane, asi bych ohluchl. Dalsi zastavkou je vchod do tunelu. Mame si vyzkouset jake to bylo se v tunelech plazit. Tunel je o mnoho sirsi nez ten prvni a navic je osvetleny. Mno, proste pro turisty, ale i tak mame co delat. Nejvic problemu ma dvoumetrovy Houmee, ten leze po kolenou. 15min v tunelu nam dost stacilo. Vylezame zpoceni, spinavi, ale bavilo to nas i nase cinske pratele. (Homopoznamka: jak koho!!!)

Prohlidku pruvodce zakoncuje malym pohostenim ve forme zeleneho caje a sladkych brambor. Nasledne volame taxikare a odjizdime do centra Saigonu, kde se mame potkat s Andreou a jejim pritelem Michaelem.

Saigon zije. Mesto je plne lidi chodicich, lidi na motorkach, lidi v autech a lidi prodavajicich. Andrea nas odvadi do restaurace uprostred trznice, kde pry vyborne vari. Hned na prvni pohled vidime, ze se nam tu bude libit. Kuchyne nabizi vse cerstve a primo pred vasimi zraky jidlo pripravi. V nabidce jsou ryby, kraby, krevety, ustrice, zaby, sneci, kachni vejce, nudle, salaty, proste vse na co mate chut.

Zkousime opravdu vsechno a neskutecne krasne si nacpavame briska a timto vykonem se na nejakou dobu loucime s Vietnamem a nocnim letadlem odletame do Filipinske Manily, kde nas cekaji oslavy Noveho Roku 2010. Zustante s nami pratele. :-)

Fotogalerie jednoduse a rychle zde.